Monstra kam se podíváš

V současný době čtu poměrně dost hororů. Za jedno se věnuju v rámci říjnové výzvy knížkám od Golden dog, ne, že bych je přes rok nečetla, ale teď na ně mám zkrátka i víc času, vzhledem k tomu, že musím ležet. No a taky betuju jednu skvělou upířinu, která doufám časem vyjde a budete se moct taky začíst. A mimo to se mi díky Pointě dostala do rukou moc dobrá povídková sbírka plná strašidelných a temných příběhů. Navíc je poměrně originálně pojatá, což jí ještě o něco víc hraje do karet. V pozitivním slova smyslu samozřejmě.

Ve sbírce Vlčí polibek se setkáme se známějšími i méně známými příšerami a monstry, které nás v hororových knihách, filmem a vlastně i tak trochu v pohádkách děsí už po staletí. Dost možná i dýl, když tak nad tím přemýšlím. Poměrně intuitivně a s jakýmsi vnitřním vábením vyhledáváme jejich přítomnost, možná je k sobě i přivoláváme pomocí spiritistických tabulek a vzýváme jejich existenci. A to z mnoha důvodů ať už jde o vlastní potěšení, získání moci nebo jen pro tu vábivost, kterou s sebou přinášejí. Jestli se teď ksichtíte a kroutíte hlavou, tak se zkuste zamyslet. Nezkoušeli jste někdy v pubertě o přespávačce vyvolávat duchy? Nezamilovali jste si krásného a neopakovatelného upíra nebo upírku pro jejich sexy vzhled, bledou kůži a nesmrtelnou duši nebo jste nelitovali chudáka Lupina a nechtěli ho podrbat za ušima? Já teda jo, ale možná sem divná. :)

Člověk by si možná mohl myslet, že v rámci hororových příběhů a jejich představitelů se už horko těžko dá vymyslet něco novýho a originálního, takže se vám opakovaně v rámci nejrůznějších knížek stažím přesvědčit o opaku. A tahle mezi ty s novým úhlem pohledu, zpracováním i obsahem mezi ty již vydané, rozhodně patří. V rámci každého příběhu poodhalíme povahu, podstatu a, pokud se to dá takhle říct, i duši nějakýho monstra, které ale tak nějak vystupují z dávných legend, bájí a pohádek a snaží se koexistovat vedle nás v našem současném světě. Jasně, těžko definitivně popřou svojí podstatu, takže ledaskdo se svojí krvelačnosti zbavit nedokáže, ale zároveň nejsou...jak to říct? Malomyslní a bezduší, jak bychom si třeba mohli myslet. On i vlk v Červený Karkulce měl určitě svoje opodstatněný důvody ty dvě sežrat a...a to jak skončil nebylo úplně super, ochránci zvířat by si na myslivcovi vážně smlsli.

No a stejně jako zmíněný vlk, mají i ostatní příšery svoji podstatu, kterou nelze umlčet. Takže si i tady během čtení můžeme pokládat otázku jestli jsou zrůdy doopravdu pravými zrůdami nebo jsme je z nich udělali mi sami. Jestli nelze najít kompromisy, jak naše světy spojit dohromady tak, aby byly obě strany spokojený a...jooo teď sem se možná nechala trošku hormonálně unést, takže omluva, happy endy tu nečekejte, ale ta myšlenka společnýho souznění a vzájemnýho fungování, kdy jsou lidi často těmi, kdo to kazí a kdo popírá existenci nadpřirozených sil a entit, kdo to celý tak nějak poserou, se mi fakt líbila. 

Nechci, aby to teď vypadalo, že je tohle nějaká eko morální literární záležitost postavená na starých příbězích, protože těch správných, temných a poctivých hororových prvků je tu hromada a je to dobře, protože přesně to, od podobné literatury jakožto čtenáři samozřejmě očekáváme, nicméně to celkové zasazení do našeho světa, politiky, společnosti a dejme tomu i civilizačního vývoje, dala autorovi možnost naložit s nejrůznějšími zrůdičkami tak trošku po svém. Protože i je, pokud jsou skutečně mezi námi, doba chtě nechtě donutila se tak trošku přispůsobit, změnit svoje chování i projevy a posunula je tak na další metu pomyslného evolučního vývoje.

Vlčí polibek je tím pádem tak trochu hororová expanze, která velmi dobře funguje, dává smysl a přichází s naprosto logickým chováním všech postav daného příběhu. Navíc se velmi dobře čte a dovolím si tvrdit, že má šanci uspokojit jak mladší čtenáře, - a tím myslím klidně i puberťáky nebo emočně dostatečně vyspělé děti, které už z pohádek vyrosly, ale na nějaký brutálek právě třeba z produkce Golden dog nebo Canc ještě nejsou zralé - tak i starší čtenářské publikum, které občas zkrátka zatouží po nějakém příjemném studeném strachu, který mu sice infarktový stav asi úplně nezpůsobí, ale zároveň ho bude bavit natolik, že knížku nebude chtít odložit. Přesně taková totiž tahle sbírka je. Děsivá, ale ne příliš. Čtivá, zajímavá a jak už jsem psala, tak i poměrně originální. No, sama jsem zvědavá, co na ní řeknete, až se dostane na pulty knihkupectví a budete si ji moct sami přečíst.