1. Čistota je hrozně zvláštní soubor textů od povídek, přes úvahy až po takové “výkřiky do tmy”. Vznikala v nějaký jasně ohraničený časový úsek nebo jde o sbírku textů psaných v průběhu let za různých okolností, v různých životních etapách…?
To je velmi dobrá otázka. Název “výkřiky do tmy” se mi líbí tak moc, že je mi líto, že jsme ho nepoužili u marketingu. Texty vznikaly již delší dobu, v řádu několika let. Moje životní okolnosti se za tu dobu velmi měnily. Je ale otevřenou otázkou, jak moc měl můj osobní život vliv na samotné texty a jejich motivy. Při psaní se nesnažím psát o sobě, ani o svém životě, ale představuji si postavy, které symbolizují určité obecnější přístupy k životu. Jelikož jsem texty psal z této pozice “fiktivního autora”, který symbolizuje neměnný postoj k životu, nevidím velkou změnu mezi dobou vzniku textů a jejich obsahem.
2. I téma samotné je velmi zvláštní. Hlavní hrdina/vypravěč se tu zabývá čistotou života z různých úhlů pohledu i rozdílných přístupů. Jak vy sám vnímáte pojem “čistý život”?
Omlouvám se, ale na tuto otázku nemohu odpovědět. “Čistý život” a “čistota” samotná jsou pojmy, které se přímo vzpírají definici. Nejlépe, jak bych “čistý život” popsal, je jako život bez jakýchkoliv duševních nedostatků. Jde o jakýsi nebeský stav, kterému se mohou přiblížit jen ti nejlepší z nás, ale dosáhnout jej nemůže nikdo. Je to stav absolutní dokonalosti. Je to stav, který si každý může představovat, když sní o ideálu člověka.
3. Já jsem se při čtení nemohla ubránit pocitu, že je hlavní protagonista v honbě za čistým životem poměrně fanatický, až nezdravě zapálený, že jeho chování hraničí s nějakou duševní nevyrovnaností nebo poruchou. Jaký k němu vy sám máte vztah?
Já nemohu než souhlasit. Protagonista má dobré úmysly. Chce dosáhnout toho nejlepšího, co život nabízí. Chce dosáhnout čistoty. Čistota je ovšem nedosažitelná. Čistota je naděje, která vypadá, jako by byla na dosah ruky, ale vždy když po ní protagonista sáhne, uteče mu. To vede k postupnému mentálnímu rozložení protagonisty. Ukazuje se, že při své honbě za čistotou ztrácí víc, než získává, a že má méně rozumu, než měl na začátku. I když to může překvapit, mám k protagonistovi velmi negativní vztah. Ukazuje, jak i ty nejctnostnější snahy o dosažení vrcholu lidského potenciálu mohou skončit tragickým utrpením. Řekl bych až, že je mi protagonisty líto, on si ovšem za své problémy může sám.
4. Je důležité taky zmínit to, že se ve svých textech odkazujete na známé filozofy, myslitele a potažmo i jejich díla. Dá se tedy předpokládat, že máte k téhle oblasti lidského bádání velmi blízký vztah. Je to tak?
Určitě. I když se živím jako učitel IT, tak mojí největší vášní je morální filozofie. Dlouhodobě na tato témata píšu články, občas pořádám přednášky a vedu kurz etiky pro nadané studenty středních škol. Domnívám se, že morální filozofie je jedinou oblastí lidského bádání, která je opravdu univerzální, jelikož proniká (a v nejlepším případě řídí) každou lidskou akci.
5. Kníže nelze upřít originálnost, textům naléhavost a celému dílu i velkou aktuálnost. Pozorní čtenáři najdou v Čistotě i radu nebo jakési navedení na správnou cestu za klidným a čistým životem ať už tenhle termín vnímáme jakkoli. Máte ale pro čtenáře našeho rozhovoru nějakou vlastní, osobní radu. Něco, čím se vy sám řídíte a nese to žádoucí ovoce?
Mohu prozradit pár zásad, kterými se řídím, ale obávám se, že to nebude nic světoborného. Světoborné poučky zkoumám mnohem hlouběji v Čistotě skrze smyšlené postavy, a výsledky nejsou vždy pozitivní. Zmínil bych tři věci. První je nejjednodušší — nečinit zlo: tedy nekrást a neubližovat. Druhou je dělat věci, které podporují vaše štěstí a spokojenost. Třetí je podporovat druhé v jejich snaze o štěstí a spokojenost, a to skrze budování komunit a mezilidských vazeb. To je vše. Jak jsem říkal, není to nic světoborného.
Komentáře
Okomentovat