Upřímně, program v táborském kině v listopadu lehce váznul a v prosinci už nebyla absolutně energie si nějaký film vybrat. Nebo takhle, já jsem si nevybrala, i když jsem se hodně těšila na film Aneta, který měl teď premiéru, ale u nás v kině to asi nějak ignorují. Takže doufám, že tuhle věc třeba v příštím roce napraví a budu se moct jít taky podívat, protože je to snímek, který mě hodně zajímá. Nicméně tohle mi hrozně hezky vykompenzovala naše knihovna, která se zapojila do programu Měsíc Příběhů bezpráví, což je myslím skvělý projekt, který přináší filmy a s nimi i pohledy mladých lidí, jejichž tehdejší i budoucí životy ovlivnil komunistický režim a Sametová revoluce. Mimochodem letos proběhl už dvacátý ročník a kromě filmů jsou k dispozici i další bonusový materiály jako je možnost výstavy tématických plakátů nebo online hra.
Původní myšlenka tohohle projektu zaštítěného programem Jeden Svět na školách, byla přinést tyhle zkušenosti, obraz doby a především lidské osudy současné generaci puberťáků a dospívajících, ale vzhledem k tomu, že i já jsem ničemu z toho nepřihlížela z prvních řad - i když bych moc ráda, upřímně, protože být u takhle velké věci muselo být neskutečné - se ráda něco dozvím, naučím a navíc mi účast na takové akci fakt dává smysl i v rámci toho, jak nějak produktivně a smysluplně strávit odpoledne. Takže sem udělala nedělní oběd o něco dřív a šla si užít trochu kultury. No a abych o nic neochudila ani vás, dáme si dneska takovou menší rekapitulaci.
Já sem původně do tý knihovny chtěla hrozně moc dorazit a nějak si o těch filmech popovídat i s ostatními, ale nějak sem to časově vůbec nezvládla, což mě hrozně mrzelo, ale naštěstí sou všechny díky výbornýmu webu k dispozici i normálně ke shlédnutí, což je i pro vás určitě dobrá zpráva. Aspoň v to doufám, protože bych moc ráda věřila tomu, že všichni, kdo mě sledujete a čtete nějakým způsobem sdílíte stejný nebo minimálně podobný pohled na věc a vyznáváte aspoň trošku stejné hodnoty, díky kterým máme možnost si nejen uchovat velké a bohaté kulturní bohatství a historii, ale taky si díky tomu můžeme tedy tenhle svět udělat hezčím a aspoň o chlup snesitelnějším místem. Což je, myslím, hrozně důležitý.
Každý z těch tří filmů byl navíc hrozně výjimečnej a jedinečnej a ukázal události Sametové revoluce z nejen z různých úhlů pohledu, ale i různýma očima a perspektivě vnímání, což byla věc, která celý tenhle krátký, leč intenzivní filmový maraton a události, v něm zobrazené, učinila barevnějším a pestřejším. A co si budem, mnozí z nás na tuhle dobu jen velmi omezený pohled, který je pravděpodobně zapříčiněn tím, že ani doma ani ve škole nemáme možnost je vidět nějak barevněji a nejednostranně. Jednou z inspirací pro film Karla Strachoty se stal třeba autentický deník Ivany A., která v té době chodila na střední školu a velmi osobitým a pro deníkové zápisky typickým způsobem reflektuje na jednotlivých stránkách deníku, té nejosobnější knihy, která holkám projde životem poslední rok komunistického režimu, který ji formoval a ovlivňoval v tu nejdůležitější dobu lidského života.
No a od tohohle režiséra sem díky tomuhle projektu viděla ještě další dva snímky. Stejně jako se v prvním případě, kdy se inspiroval deníkem, došlo k něčemu podobnému i v případě druhého filmu. Ten vychází z dopisů emigranta Petra, který je posílá svým nejbližším, tedy přátelům, rodině... Díky tomu můžeme sledovat i krásný kontrast vlastně svobodného světa za hranicemi od toho, v němž vyrůstala generace našich rodičů. No a ve třetím filmu přichází na scénu mladý pár, Petr a Renata, kteří si nepřejí nic jiného, než žít svobodně, nebát se někde ukázat, říkat to, co si myslí, bez toho, aby pro ně tyto názory měly zásadní a v rámci režimu vlastně i dost možná katastrofální dopad a pro komunistický režim tak platí za podvratné živly a závadnou mládež.
V každém z těhle tří filmů sledujeme osudy lidí, kteří si přejí jedno jediné, změnu k lepšímu. Touží po svobodném životě, po lásce, cestování...po všem, co jim komunistický režim odpírá a zakazuje. Mají stejné touhy a stejná přání jako kdokoli z nás v době dnešní. Jen mi máme neomezené možnosti, respektive možnosti a sny jejichž naplnění si omezujeme jen my sami bez zásahu nějaké další vnější síly, která nám svazuje ruce.
Komentáře
Okomentovat