Zelenina, duha, láska a trable

Dneska to bude trošku něco jinýho, protože bych se ráda pověnovala jedný knižní sérii, kterou sem teď dočetla a která se mi docela hezky spojila i s jednou epizodou podcastu. Nebojte, všechno si řekneme, všechno si vysvětlíme a doufám, že vás moje dnešní povídání a následujících pár písmenek trošku na knížky navnadí. Navíc bych si na dnešním článku ráda trošku otestovala funkčnost jednoho projektu, který pro vás plánuju na příští rok a který sice bude mít trošku jinou podobu, než tuhle textovou, ale o víc by vás mohla, myslím, bavit. Tak uvidíme, co na to řeknete.

No, řeč je o romanticko-společenský sérii "Strasti" od Lenky Hnárové, se kterou jsem měla na instagramu i stream, jehož záznam si můžete pustit už i na YT. Tam sme řešily trošku jiný knížky, hlavně její erotické románky, které vydávala u Nakladatelství Petunky a tehdejší erovlkodlačí fantastiku Vrčící naděje. Ta vyšla u mého oblíbeného Nakladatelství Canc, které už taky určitě dobře znáte, protože se snažím je propagovat co to jde. Tenhle literární počin dost možná odstartoval Lenčinu další psací kariéru a dráhu, protože u Cancu zůstala a tak nějak přeskakuje od něj k Petunkám a zpátky. Jo, někomu to může připadat divný, ale pokud se literárnímu trhu trošku věnujete, je vám jasný, že tohle je pro každýho autora skvělá věc, protože může krásně rozprostřít svoje pole působnosti, v každém předvést jinou část svojí tvorby a oslovit tak širší spektrum čtenářů.

Trable opět vychází u Petunek, což je,

myslím, poměrně logický, protože jde o romantickou sérii s kampkou erotiky, která navíc zpracovává téma homosexuální lásky, partnerství, drobet i coming-outu a především toho, jak může fungovat vztah, kde je mezi partnery poměrně velký věkový rozdíl, čím si takový vztah musí projít, kde se v něm dá narazit, jak v něm dělat kompromisy...jako joo, najdeme tam toho hodně, takže je skvělý, že je celý příběh dvou hlavních prozagonistů rozdělený do tří samostatných dílů. Lenka si tak totiž otevřela spoustu prostoru pro to vztah Berta a Maxe patřičně rozvést, dát prostor i jejich rodinám jejich vztah nějak vstřebat a zreflektovat a zároveň jim dvou poskytnout dostatek prostoru aby zjistili, co v životě skutečně chtějí, jestli je jejich vztah dostatečně pevný aby ustále nepřijetí a odsouzení okolí a mají i dostatek času na to si na sebe a svoje nešvary nějak zvyknout a najít společný rytmus.

Jejich vztah nám tak doslova roste před očima. Přirovnala bych ho k rostlině, která vám doma roste ze semínka. I ta totiž vyžaduje spoustu péče, pozornosti, lásky a živin. I ona má dny, kdy roste, kvete a prosperuje, ale zároveň přichází i okamžiky, kdy to vypadá, že uvadne, uschne a budete ji moct hodit do smetí nebo na kompost. Takové sou ale vztahy obecně a je jedno, jestli jde o ty homosexuální nebo heterosexuální, na tom se tak nějak asi shodneme, ne? Co bylo taky hodně fajn byly právě ty běžný a dejme tomu i praktický problémy, který často souvisely právě s velkým věkovým rozdílem mezi Bertem a Maxem - pro upřesnění Max by moh dělat Bertovi syna a navíc je právě Bert nejlepší kámoš Maxova táty, takže je nám všem jasný, co to muselo být za šok něco takovýho vstřebat a rozdejchat.

Max totiž často věci vnímá hrozně naivně a tak jako dětinsky a růžově. Což se mu dá vzhledem k jeho věku asi tak nějak odpustit a kdyby vedle sebe měl partnera svého věku, vypadalo by to všechno i tak nějak roztomile, ale ruku na srdce Berta to občas trochu sere. A nemůžeme se mu divit, protože už je to dospělej, zralej chlap, kterej vztahy a jejich fungování vidí dost jinak, tak nějak zdravě. Bert už moc dobře ví, co je pro vztah důležitý, na čem stojí, respektive na jakém základu se dají postavit jeho pevné základy, co sou malichernosti, které nestojí za řeč a kde naopak číhají tiché problémy, který můžou ledacos zkazit. A tak Bert Maxe trochu učí a ten vedle něj vyloženě zraje a dospívá. 

Musím říct, že ačkoli si na podobnou literaturu fakt nepotrpím, tak tohle se mi líbilo moc. Bylo to uvěřitelný, realistický se všemi problémy i radostmi, vztah obou hlavních protagonistů se vyvíjel velmi logicky a tak nějak přirozeně a díky všem problémům, které si do něj přináší nebo je do příběhu vnese některá z vedlejších postav si budují pevný základ pro něco, co by skutečně mohlo vydržet. A upřímně? Jak knížky, tak i Bert s Maxem nás hodně naučí, pokud jim dáme tu možnost. Nejen o lidech, vztazích a našem přístupu k LGBTQ+ párům a lidem obecně, ale především o nás samotných, což je, myslím, velký dárek.