Je docela napínavé sledovat, jak pod rukami výtvarnice mé představy ožívají //5 otázek pro Marii Jurčákovou//

Matie Jurčáková byla odjakživa hračička. Hraje amatérské divadlo, občas i v komparzu, ráda kreslí olejovými barvami (už měla i několik výstav) a k tomu všemu vlastní i malé knihkupectví s velkou vláčkovou dráhou a spoustou malých i velkých příběhů. Před nedávnem si v něm už potřetí zahrála na spisovatelku a vytvořila příběh, který vám společně představíme v dnešním rozhovoru. bych vám nyní ráda nabídla. Tohle její poslední literární dílo je určeno hlavně dětem, ale na své si určitě přijdou i velcí hračičkové, kteří jsou na tom stejně, nebo aspoň podobně jako ona/my. Však uvidíte. 

1. Knížku jste původně psala pro svoje vnoučata. Proč jste se ji teď rozhodla vydat a zpřístupnit svoje příběhy i dalším čtenářům?

Zelené plamínky jsem skutečně původně zamýšlela napsat jako dárek pro svoje vnuky, rodinu a několik přátel, ale pak jsem si uvědomila, že mají co říct i ostatním dětem i dospělým a to nejen v našem regionu. Vzhledem k tomu, že jsem už v minulosti napsala dvě knihy, přišlo mi to vlastně docela přirozené.

2. No a když jsme u toho. Ví vaše rodina, že píšete a chcete vydat knížku? Podporují vás?

Ví a podporují mne od samého začátku, jsou mými prvními rádci i kritiky, za což jsem jim velmi vděčná. 

3. Dětské knížky jsou neodmyslitelně spojovány s krásnými ilustracemi. Najdeme je i v té vaší?

Rozhodně ano. Vlastně je docela napínavé sledovat, jak pod rukami výtvarnice, paní Barbory Houfové, mé představy v půvabných ilustracích rozličných postaviček, zvířat, bájných bytůstek a jiných potvůrek skutečně ožívají. Jsem jí velmi vděčná za krásnou práci a mé velké díky patří také panu Ivu Houfovi, tvůrci Včelích medvídků, Míši Kuličky a dalších úžasných postaviček, který se spolupodílel na návrhu obálky.

4. Ve vašem medailonku na Pointě se dočteme, že kromě psaní hrajete i divadlo a občas i v komparzu. Je třeba nějaká role, kterou byste si chtěla zahrát? Třeba i nějaká větší?

Nad tím jsem asi nikdy nepřemýšlela, beru role tak jak přicházejí, hlavně se v nich chci cítit dobře a pokud najdu prostor k náležitému vyblbnutí, je to pro mne vítaný bonus.

5. Vlastně mě k tomu hraní a psaní napadá ještě jedna věc. Neplánujete třeba Zelené plamínky přenést i na divadelní prkna? Napadlo vás to?

Nenapadlo, ale přiznám se, že by mi bylo velmi milé, kdyby se můj příběh jednou dostal do rukou filmových tvůrců.