Oko za oko, zub za zub

V loňském roce jsem měla možnost ještě přečíst pár knížek, které se budou v brzku ucházet o přízeň vás, čtenářů v crowfundingových kampaních na Pointě. O téhle svojí činnosti jsme si docela pěkně, myslím si, popovídali na streamu, který proběhl druhého ledna na mém youtube kanále, kde jsem tak nějak zreflektovala uplynulý rok a navnadila vás na to, co pro vás chystám v roce letošním. No a protože mi právě práce pro Pointu dává smysl, hodlám v ní, logicky, pokračovat i letos. A tak se vám už pár dní snažím představit chystaný román Petra Lněničky s názvem Šílenci. Zlehka jsme vám ho představili v našem společném rozhovoru, který vám o něm už ledacos prozradil, venku je už i vlog, kde se s vámi dělím o svoje aktuální dojmy ze čtení a pocity z přečtených a vlastně v jistém smyslu i prožitých pasážích no a nějak souborně si tuhle knížku zhodnotíme v dnešním článku.

Na webu Pointy se dočtete, že jde primárně o detektivku, respektive do téhle je kategorie je tenhle román zařazen, ale je dobré říct, že v něm dostanete mnohem víc, než jen klasický detektivní příběh plný mrtvých lidí, honu na vraha, který očividně nezná slitování. Nechci úplně říct, že jde jen o pozadí příběhu, spíš jen o jednu z linek, kterou jako čtenáři máme možnost sledovat. Co mi přišlo vlastně mnohem důležitější bylo nahlédnutí do fungování policejních orgánů ve spolupráci s médii, která nás, zvlášť v dnešní době, ovlivňují mnohem víc, než si myslíme nebo než jsme si ochotni přiznat. Dost možná mě tenhle motiv oslovil tolik právě proto, že i já sama se v tomhle prostředí pohybuju a dohromady do jeho jeho obsahu jistým způsobem přispívám.

Dalším velkým motivem, který mi přijde opravdu zásadním, byl celkový morální aspekt, o který je svým způsobem celý tenhle román opřen. Náš vrah je totiž v podstatě sympaťák, člověk, se kterým můžeme, dost možná bychom i měli soucítit a i když bychom to leckdy veřejně nepřiznali, tak mu ve skrytu duše fandíme a hrozně si nepřejeme aby byl dopaden. I když zabíjet, i když ve jménu pravdy a spravedlnosti samozřejmě není úplně v pořádku. Nicméně...když se člověk nedovolá spravedlnosti u těch, kteří by tu měli být pro nás, dokonce mají jako hlavní moto líbivý slogan "Pomáhat a chránit", co jiného mu zbývá, než vzít tak nějak spravedlnost do vlastních rukou? I s vědomím toho, že budu muset nést jisté následky, pokud budu dopaden. 

Petr Lněnička dal život skvělému, napínavému a v jistém smyslu i fascinujícímu příběhu o spravedlnosti, velkém životním zklamání, odhodlání dělat svoji práci jak nejlépe to jde, i když často bojujete sami se sebou a svými morálními zásadami. Nechybí ani lehké komploty, zvraty, které celý příběh posouvají do úplně jiných rovin a hrdinové, kteří v žádném směru nejsou černobílí. České literární pole tak obohatil, respektive obohatí, protože tuhle knížku můžete aktuálně podpořit právě v crouwfundingové kampani právě na Pointě, o další skvělý detektivní příběh, který má rozhodně velké šance oslovit nadšence tohohle žánru. 

Já sama se musím přiznat, že detektivní žánr není zrovna tím, který bych nějak aktivně vyhledávala, ale už v loňském roce mi několik skvělých detektivních autorů a tím pádem i jejich knih, vstoupilo do života a dohromady jsem z žádné z nich nebyla zklamaná. O to víc si říkám, že bych letos tenhle žánr ráda prozkoumala a zas si o něco víc rozšířila obzory tam, kde cítím nějaké mezery. A v tomhle směru jsem vlastně moc ráda, že mě Petr Lněnička před časem oslovil s tím, jestli bych si jeho román, mimochodem na YT najdete i vlog, kde se Šílencům věnuju víc, nechtěla přečíst a touhle cestou o něm dát vědět i vám. Šílenci fakt stojí za přečtení a podporu, protože jsou velmi mnohovrstevnatým románem s velkým morálním přesahem pokládajícím svým čtenářům tak zásadní otázky, jaké si ve svém životě často vůbec nemusí položit. A přitom je tak důležité je vzít na vědomí a najít na ně, v sobě samých, adekvátní odpověď.