Výtvarno v divadle

Letos sem si tak řekla, že místo jednoho dlouhýho článku, kde bych zhrnula celý měsíční události, radostí a starosti, vám zkusím čas od času sepsat jeden tematickej a dát tak týhle rubrice trošku řád. Navíc i pro vás by to mohlo být příjemnější a takový ucelenější, řekla bych. Měsíčním vlogem s mým komentářem a případnými ukázkami z akcí to pak jenom doplním. Co vy na to? Za mě dobrý, takže snad i vám bude tenhle koncept vyhovovat. No a dneska se mrkneme má dvě vernisáže a tři vynikající umělce, kteří momentálně svoje díla vystavují u nás v divadle.

Já mám obecně výtvarný umění hrozně ráda. Zvlášť, když sou to obrazy, na který se fakt hezky dívá, nějakým způsobem člověka zaujmou a třeba i vyprávějí nějaký příběh, který se mění podle toho, kdo se na daný obraz a třeba i fotku dívá. Takže si málokdy nechám nějakou vernisáž ujít. Ať už je to v divadle nebo v nějaké z táborských galerií. No a právě v divadle teď proběhly vernisáže celkem tři. 

V té první se představily autorky Radka Folprechtová, která představila svoje, poměrně velká platná, na které kreslí tuší a Aneta Kuntová se svými podivnými, vlastně dost minimalistickými malbami. Ta si navíc pozvala svojí kamarádku a podporovatelku Báru Basikovou, takže i super příjemný hudební doprovod byl.

Aneta se navíc podílela na tvorbě obálky ke knížce Zřídlo moci, kterou jsem vám představovala v prvním čísle magazínu TiNiGi. A malá vsuvka, když už sme u toho, s jejím autorem Viktorem Brázdilem proběhne někdy začátkem února stream na instagramu. Termín ještě ladíme, ale nebojte, včas se všechno dozvíte. 🙂 Aspoň máte dost času si knížku třeba pořídit, přečíst a eventuálně si nachystat nějaký otázky, pokud budete mít chuť a pak se autora přímo zeptat. 

Třetí vernisáž pak byla pravděpodobně tou největší letošní špičkou, což se vám sice může zdát podivný, vzhledem k tomu, že je teprv začátek roku, ale věřte mi. Má to svůj důvod. 

Z Anglie totiž dorazil jeden z mých nejoblíbenějších hudebníků a textařů současný hudební scény James F. Johnson, který se právě kromě hudbu věnuje i malbě. Má vlastní kapelu, hrál s mým milovaným Nickem Cavem a taky s P.J. Harvey. Za mě samý skvělý hudebníci, který sou v mým životě už strašně dlouho. Takže je jasný, že takovýhle osobních setkání byla prostě obrovská událost. 

A takovýhle skvělý tvůrce, imaginátor a umělec si samozřejmě zaslouží i adekvátní hudební doprovod. Jasně, že by Nick Cave nebo právě P.J. Harvey by byli úplně ideální, ale člověk nemůže mít všechno. Nicméně Scott McCloud byl taky fantastickej a jeho, dost akusticky laděnej koncert sem si užila náramně. Jo, musím s chutí konstatovat, že tyhle akce se Lindě, naší skvělé divadwlní ředitelce fakt moc povedly a na rok 2025 nasadila laťku opravdu vysoko. No a co vy a kultura ve vašem městě? Chodíte?