Životní držkopády a konečný řešení

V životě má člověk často naloženo víc, než dokáže unést. Ať už jde o problémy doma, v práci, odcizení se kámošům nebo o trable v partnerství ať už je v jakýkoli fázi. Vůbec nejhorší pak je, když se vám všechny tyhle věci nebo jejich různý kombinace, nahromadí do jednoho období a vy se v tom začnete tak trochu plácat. O to hůř, když nějak od okolí necítí podporu, nikdo vám nepodá pomocnou ruku obecně máte pocit, že vás nikdo moc neposlouchá a především, že vám nenaslouchá. Zvlášť v případě, když už vážně a poměrně nahlas voláte o pomoc, protože už ty životní sračky nemůžete unést. A když vám do toho všeho životního marastu opustí chlap, můžete se jít v klidu houpat na první strom. Jako hrdinka chystané knížky Život...bez tebe. Ta na tu sebevraždu jde teda jinou cestou, nicméně se pro ní tohle řešení stane tím jediným možným. Což je sice hrozně smutný, ale vlastně svým způsobem i pochopitelný. Aspoň mě to tak přišlo, i když s tím rozhodně nemusíte souhlasit.

Jasně, sebevražda není řešením vašich problémů, i když se to tak může jevit. Pořád je to únik, útěk, poslední zoufalý čin, když už nezbejvá nic jinýho. Je to, v mnoha případech, i takovej vztyčenej prostředníček a jasně řečený fuck off, kterým dáte celýmu světu i svým nejbližším jasně najevo, že na všechno zvysoka serete. A vlastně posíláte do hajzlu ty, od kterých jste čekali pomoc, ale nedočkali jste se jí. Tak nějak to vnímá i hlavní hrdinka knížky, o který bych vám dneska ráda něco málo napsala. Nebo...já osobně jsem to tak vnímala, i když je fakt, že hodně záleží na tom, jak tyhle věci vnímáte. Ono i k sebevraždě každej z nás určitě zaujímá svůj vlastní osobní postoj a názor a je to tak v pořádku. 

Pro hlavní protagonistku našeho příběhu je zkrátka ukončení vlastního života jedinou možnou cestou, které v tu chvíli skutečně vnímá jako řešení všeho. Chlap, kterýho bezmezně milovala vzal roha, sama se ve svým životě plácá jak ryba na suchu a upřímně, nedokáže si představit svoji stávající existenci bez člověka, který pro ni znamenal úplně všechno a ke kterému upínala všechny svoje sny, touhy, přání do budoucna...jako jo, tohle nebylo zrovna šťastný, ale ruku na srdce, holky, která z nás někdy tuhle chybu neudělala? Která z nás nevložila všechno do rukou kreténa, kterej za to nestál a ve finále nás někde nechal ležet na dešti, v zimě, nahý a rozlámaný jak sušenku? Jestli se vám to ještě nestalo, tak gratuluju a dávejte si na tyhle typy pozor. Fakt. Vím o čem mluvím, taky sem jednoho takovýho sráče sráčů potkala.

Pravdou ale taky je, že nikoho u sebe nemůžete držet násilím a pokud chce odejít, měli bychom ho nechat a všechno vyřešit tak nějak ve slušnosti. Což ne každej umí, bohužel. A pak to může takhle dopadnout. Na konci takovýho rozchodu, kterej se neobešel bez výčitek, slov, která bodají, křiku, pláče...po něčem takovým zůstávají jen otevřený, krvácející rány, který se zacelujou jen těžko. Otázkou je, jestli se člověk v tom moři slz a krve utopí nebo se naučí plavat a časem z něj vyleze a začne zase chodit. Třeba i s oporou. V románu Život...bez tebe si jedna slečna projde přesně tímhle vším. Dost dlouho se topí a když už má tý hnusný slaný vody plný plíce a nezvládá už ani šlapat vodu, rozhodne pro razantní krok. Pokusí se o sebevraždu, což se jí, naštěstí nepovede a stojí tak před další, velkou, životní výzvou. Naučit se zase chodit, vzpamatovat se, samu sebe s tou velkou neutěšenou bolestí konfrontovat a pokusit se znovu začít žít.

Adéla Makovcová do téhle knížky vměstnala všechno, co k těmhle tématům patří. Lásku, bolest, smrt, odpuštění...vlastně i svým způsobem naději, která je v takových životních fázích hrozně důležitá. A ačkoli primárně cílí na mladší čtenáře, kteří právě prožívají svoji první lásku a dost možná i první rozchod, kterej s ní často bývá spojenej a bolí tak, že se to nedá snést, má v každém případě šanci oslovit i starší čtenáře. Z jednoho prostého důvodu. Takovýhle životní karambol se totiž týká i starších ročníků, které už mají něco za sebou. I rozumná, sebevědomá ženská může, řekněme naletět, člověku, který si její lásku nezaslouží. I taková ženská může mít srdce přeražený vejpůl.

Kromě skvěle propracovaného romantického příběhu, který ovšem nekončí svatbou, tu najdeme vhled do duše člověka, který ztratil důvod žít, což ho zavedlo fakt na samu hranu žití a příčetnosti a spolu s ním začneme po dost drsnym držkopádu dělat první samostatný krůčky. Navíc, a to je za mě fakt důležitý, neopomíná ani ty, který se pokus o sebevraždu hlavní hrdinky týká. I oni se s touhle situací musí nějak vypořádat, musí se s ní naučit žít, nějak ji zpracovávají, vypořádávají se se skutečností, že jejich milovaný chtěl dobrovolně ukončit svůj život. 

Pokud se rozhodnete s tuhle knížku přečíst a v kampani ji podpořit, dostanete skvělý psychologický příběh, který vám může podat pomocnou ruku v okamžiku, kdy už máte pocit, že už se není čeho držet. A nemusí jít jen o případ, kdy vás opustí partner. Může se to týkat i vaší kamarádky, dcery, sestry...a dost možná se tohle téma týká i kluků a mužů, co já vím. Život...bez tebe vás dost možná naučí dívat se kolem sebe, včas zachytit varovná znamení a díky tomu podat v pravý čas pomocnou ruku tomu, kdo ji opravdu potřebuje. Nebo naopak podá pomocnou ruku právě vám. Co víc by vás ještě mělo přesvědčit o tom, že je tohle fakt dobrá kniha s velkým přesahem? Možná zkuste rozhovor s autorkou, s tématy, o kterých píše má vlastní zkušenosti a nebála se s nimi nám všem svěřit.