Knižní žrouti a soustředění se na kvalitní knihy, které mají dlouhodobý potenciál

V dnešním rozhovoru se podíváme na knižní svět zase trošku jinak. Nahlédneme totiž pod pokličku jednoho malého a skvělého nakladatelství a taky knižního e-shopu Knižní žrouti, které toho nabízí opravdu hodně. A to jak dětem, tak i jejich rodičům nebo třeba kantorům. Knižní žrouti exkluzivně spolupracují například s Klárou Smolíkovou, oceňovanou spisovatelkou a zkušenou lektorkou, se kterou jsempro vás uspořádala nejen online stream, ale o čtenářství jsem se například bavily i v jedné epizodě podcastu Skleněná slova. Nabízí taky knížky s podpisem dalších autorů dětské literatury – Daniely Krolupperové, Petra Kopla nebo Lenky Blažejové. Najdete u nich i audioknihy, hry, pracovní listy...fakt mají obrovsky pestrou nabídku a tak je jasné, že bylo o čem mluvit.

1. Nakladatelství Knižní žrouti je na českém trhu poměrně nové a vlastně i docela maličké. Jak se stalo, že se ten nápad vlastně takhle skvěle zrealizoval?

Celý projekt začal během pandemie COVID-19, kdy byl velký problém dostat knihy ke čtenářům. Původně nebylo cílem založit nakladatelství, ale pomoci spisovatelce Kláře Smolíkové s distribucí knih skrze e-shop. Po jejích online besedách jsme chtěli nabídnout jednoduchý způsob, jak čtenáři mohou knihy objednávat. Při výběru názvu jsme chtěli zachovat odkaz na Klářinu populární knižní sérii Knihožrouti, ale doména byla obsazená, takže jsme zvolili Knižní žrouti – což má také osobní význam, protože jsem velký knihomol.

E-shop fungoval nad očekávání dobře, což nás samozřejmě velmi těšilo, ale zároveň se objevily nové výzvy – problémy se zásobováním, evidencí a distribucí. Klára se chtěla soustředit hlavně na psaní, takže jsem se ujal řešení těchto problémů. Během pár let se nám podařilo optimalizovat procesy a navázat spolupráci s výbornými autory, jakým je třeba komiksový tvůrce Petr Kopl nebo ilustrátor Lukáš Fibrich. Sice nikdy nebudeme konkurencí velkým knihkupeckým gigantům, ale daří se nám růst a udržovat stabilní přítomnost na trhu.

2. V předchozím rozhovoru Klára Smolíková zmínila, že založení takového nakladatelství bylo i trochu kvůli ní. Jakou roli v tom hrála právě ona?

No ano, vznik nakladatelství Plivníci je jenom a pouze vina Kláry Smolíkové a její nespokojenosti. To je můj oblíbený vtípek. Nové věci vznikají, když staré mají nějaký problém, a nejinak je to i s Plivníky.

Klára je známá tím, že se svými knihami dlouhodobě pracuje, vymýšlí k nim vzdělávací programy a na míru šité besedy pro děti. Když knihy nejsou dostupné, chybí to Kláře, dětem i třeba učitelům. Velké nakladatelské domy doslova chrlí jednu novinku za druhou, což vede k tomu, že starší tituly rychle mizí z trhu. Přitom ani Klára, ani já jsme za ty roky neslyšeli ani jednou otázku, jak je kniha stará. Čtenáře zajímá, jak je kniha dobrá.

Při vydávání se soustředíme na knihy, které považujeme za důležité a které stále oslovují čtenáře, ať už jde o příběh, ilustrace, nebo jejich edukativní hodnotu. Nakladatelství Plivníci tedy vzniklo jako servisní organizace pro Kláru, aby se knihám dostalo péče, kterou si zaslouží.

3. Jak náročné je uspět na českém knižním trhu, který je silně konkurenční? Jak se vám daří nabídnout něco, co ostatní nenabízejí?

Samozřejmě není lehké se na našem trhu prosadit. Naštěstí jsme měli na začátku velikou výhodu v podobě robustního systému Klářiných besed. Také se mi povedlo uzavřít zajímavou smlouvu s distribuční společností.

Mnoho velkých nakladatelů je orientováno na rychlý zisk. My se snažíme nabídnout něco jiného – soustředíme se na kvalitní knihy, které mají dlouhodobý potenciál. Chceme vytvořit malou, ale stabilní značku s osobním přístupem. Prověřujeme řadu dalších cest a spoluprací, o kterých se zatím nechci úplně vyjadřovat.

4. No a co plány do budoucna? Můžeme se těšit na nějaké nové knížky nebo se s vámi mohou čtenáři dnešního rozhovoru třeba i potkat na nějaké knižní akci?

Plány nejsou nikdy definitivní, nejsou vytesané do kamene, takže se často mění podle aktuální situace. To je výhoda malého nakladatelství. Původní plán pro novou nakladatelskou značku Plivníky počítal s tím, že jako první vydáme knihu o plivnících. Jenže nakonec jsme vydali několik jiných titulů, včetně odborné publikace Mluvíme v bublinách, dvou knih o Dubáncích a populárně-naučné publikace pro mládež o Janu Žižkovi. Knížka o strašidlech a plivnících stále čeká na svou realizaci, ale je pořád v plánu, jen přijde na řadu později.

Autor chce psát, na co má momentálně chuť a náladu. Takhle vznikl třeba Jednooký. Koncem června Kláru napadlo, že chce knížku napsat. A já coby malý nakladatel dokážu rychle vše zařídit, přeorganizovat a domluvit. Jednooký šel začátkem října do prodeje.

Začínáme se pouštět i do náročnějších projektů. Pro letošek máme v plánu čistokrevný sci-fi komiks podle Klářina scénáře, který kreslí Martin Hanschild. Maťo je velmi talentovaný kreslíř, ostatně navrhl i logo nakladatelství. Je schopen scénář výtvarně promýšlet a rozvíjet.Také již pracujeme na steampunkové prvotině od Honzy Procházky.

Vystavovat na velkých knižních akcích zatím nedává propagační ani ekonomický smysl. Samozřejmě se akcí osobně účastním, je velice důležité setkávat se s lidmi. Například na loňském Světě knihy se mi povedlo dohodnout stálou spolupráci se skvělým redaktorem Jirkou Popiolkem, seznámit se se všemi organizátory Comic-Conu a další spoustou lidí. Vlastně ty čtyři dny byly dost únavné, ale zároveň velmi krátké.

Na letošním Světě knihy bude Klára mít zřejmě programy ve stanu nakladatelství Crew a já tam samozřejmě také budu. Dále nás velmi pravděpodobně oba potkáte na Comic-Conu Junior v Brně, kde budeme po celou dobu akce na našem stánku. Výhodou je, že se Klára této akce účastní jako host.

5. Může začínající autor dětských knih nebo ilustrátor nějakým způsobem oslovit nakladatelství? Jaký je proces pro nové tvůrce?

Určitě. Jsme otevřeni novým projektům, pokud nás téma osloví. Jsme schopni je vydat, ale musí být pro mě něčím zajímavé, a nemyslím tím nutně prodejnost. Na steampunkovém románu nic moc nevydělám, ale je to pro mě zajímavé téma, takže do toho jdu. Ilustrátory si oslovujeme sami, tak, jak nám sedí jejich tvorba k textu.