Satira na malém městě

Taky na vás ta zima začíná působit spíš negativně až depresivně? Nic proti ní, příroda si musí odpočinout, sníh je taky celkem prima, ale čeho je moc, toho je příliš. Já osobně se na začátek jara fakt neskutečně těším. Z mnoha důvodů. :) No, zatím si zvedám náladu knížkama, kafem a plánováním dalšího IVF, který mě čeká v březnu. A protože je v tomhle procesu setsakra důležitý být veselá, v pohodě a tak nějak obecně dobře naložená, vzala jsem docela ráda zavděk nejnovější pointovou knížkou, kterou momentálně můžete podpořit v kampani. Jde totiž o satirické, občas trochu absurdní a poměrně veselé povídky, ve kterých nahlédneme do života obyčejných lidí s vesnickou náturou a občas dost pitomejma nápadama. Ne, že bych teda humoru v knihách nějak extra holdovala, ale čas od času to rozhodně není špatná věc, to je třeba si připustit. Navíc...já se směju ráda.

Pěkně pitomé příběhy z Pomněnkova - u toho názvu si vždycky vybavím Weasleyovic dvojčata snažící se říct co nejrychleji za sebou "Parta pitomých potácivých paviánů." - jsou přesně takovou knížkou, jakou jsem vám před chvílí popsala. Je to veselý čtení plný podivných náhod, pěkných životních okamžiků, pitomých nápadů a ještě pitomějších řešení situací, které by se daly vyřešit poměrně snadno a elegantně. Kdyby člověka občas nepředběhnul vlastní mozek a neudělal dlouhej nos na zdravej rozum. Ááá tak co, stane se a koho z nás občas nenapadla nějaká krávovina, to si pojďme přiznat. V tuhle chvíli se i dospělák vyrovná rozjívenému dítěti.

Nutno říct, že Pomněnkov je sice fiktivní moravskou vesnicí, ale její obyvatelé vám budou velmi povědomí. Reálně si v téhle knížce můžete přečíst historku, která se vám osobně skutečně stala, kterou máte spjatou s někým ze svého okolí nebo která se třeba přihodila vašemu sousedovi a vy jste pak museli hasit požár a následky. Jasně, ne vždycky je to událost k smíchu, minimálně tu danou konkrétní chvíli, ale časem se z takových příhod a absurdností velmi často stávají přesně ty historky, u kterých smíchy vyprskne úplně každý. U nás třeba vždycky platí, že jakmile věta začíná: "To sme jednou s Jaryškou..." je o ptákovinu a záchvaty smíchu postaráno. Jednou vám třeba budu vyprávět, jak chtěl Martin přehodit cestu a zeď cihlou a Jarda mu to hlídal z druhý strany tý zdi. Upřímně se divím, že ti dva svoje dětství a pubertu vůbec přežili. Nad tím fakt zůstává člověku rozum stát. 

Tím spíš, vzhledem k tomu, že mám doma taky takovýhleho pošuka a jeho bratranec je úplně stejnej, dokázala jsem jistý příhody v téhle knížce fakt ocenit. Jasně, pořád se bavíme o povídkách, takže některé mi přišly zábavnější a zajímavější, některý zase míň, ale tak je to s podobnými tituly vždycky. Ani v životě vám každá humorná storka nepřijde stejně zábavná jako jiným a ani povídky se nám nelíbí všechny stejně. To je naprosto v pořádku a je tím pádem dobře, že si zrovna tady můžeme vybírat, listovat, některé příběhy přeskakovat a pak se k nim třeba vrátit, když máme náladu. To je obrovský benefit povídkových sbírek a sborníků a často se tak stávají lepším čtením, než delší román, který vyžaduje mnohem více pozornosti a času.

Vzhledem k tomu, že jde o povídky humorné, stává se "Pomněnkov" skvělým a odpočinkovým čtením pro všechny, kteří se chtějí bavit, nemají náladu na žádné smutné příběhy a jsou unavení ze všech těch negativních zpráv, které se na nás valí ze všech médií. Všímám si toho i v práci, že se lidi chtějí spíš bavit a přečíst si něco oddechovýho, nenáročnýho a zábavnýho, než nějaký náročný společenský román o problémech jiných. A co je lepší, než se v temných časech zasmát cizímu neštěstí, natvrdlosti nebo i roztěkanosti, které člověka dostanou do těch nejpodivnějších situací. Zkrátka a dobře, tohle bylo moc prima čtení. Takový jaký vám zlepší pochmurnej den, takový jaký si s chutí sbalíte do kufru na dovolenou nebo do tašky k doktorovi, kde je často to čekání vyloženě nekonečný. Takových knížek není dohromady nikdy dost a zrovna tyhle povídky ocení úplně každej, kdo rád snídá vtipnou kaši a není úplně zaprdlej a konzervativní.