Vždycky jsem měl blízko k české tradici satiry

Petr Lazar je vystudovaný sociální vědec z malé beskydské vesničky, který se tak dlouho zajímal o lokální politiku, až mu z toho málem hráblo. V důsledku toho se rozhodl místní dění převést formou hyperboly do satirické knihy, kterou momentálně můžete podpořit na Pointě. Kromě několika odborných článků z oblasti sociální práce a druhého místa v literární soutěži, za nějž obdržel jakýsi podivný svícen, který snad ani nehořel, se proslavil psaním neskutečně kvalitních slohovek na gymplu, často doplněných o slovní hodnocení: „Lazaře, velmi dobře, a teď zavři ty dveře!“ Sbírku humorných příběhů obyčejných lidí s neobyčejnými nápady se rozhodl napsat v rámci jakési terapie, kdy po smrti své maminky potřeboval myslet na něco jiného a neutopit se ve všudypřítomném žalu. No a právě o Pěkně pitomých příbězích z Pomněnkova se můžete něco málo dozvědět v dnešním rozhovoru.

1. Pěkně pitomé příběhy z Pomněnkova je sbírkou humoristických povídek, které často balancující na hranici s absurdností. Proč jste se rozhodl napsat právě takovou knížku?

To je otázka přímo na tělo! Povrchní odpověď by asi byla, že jsem veskrze humorný člověk, který měl vždycky blízko k české tradici satiry, především švandrlíkovského ražení. Pokud bych ale měl nahlédnout do hlubin študákovy spisovatelovy duše, nezbývá mi než se odkázat k Albertu Camusovi, Jeanu-Paulu Sartrovi a dalším existencialistům, kteří považovali život jako takový za absurdní a snažili se mu tohle oplatit stejnou měrou – ve svém životě i díle. Osobně si nejsem jist, zda byli úspěšní, protože zatímco oni mezi námi už nejsou, tak život pokračuje (ne)vesele dál, proto osobně (na rozdíl od již zmíněného Camuse) vždycky doporučuju si radši dát další kafe a přečíst si třeba nějakou pěknou knížku než… umírat.

2. Asi každého při čtení napadne, zda jste se, alespoň v případě některých příběhů, třeba neinspiroval nějakou reálnou historku nebo situací. Jak to tedy je?

Abych byl zcela upřímný, tak v každé z deseti povídek je asi 10 % reálného základu a zbytek je hyperbolicky vybičován do neskutečných výšin (či nížin, záleží na úhlu pohledu) podle toho, kde mě fantazie zrovna zavedla. Osobně jsme vždycky obdivoval autory, kteří dokázali vytvořit něco z úplného ničeho, já ve své tvůrčí činnosti potřebuju mít vždycky aspoň nějaký prťavý, ale pevný bod, od kterého se můžu spisovatelsky odrazit.

3. Pomněnkov je fiktivním městečkem, ale reálně se cokoli z popsaných historek mohlo stát komukoli z nás. Proč jste si tedy vymyslel vlastní prostor, kde se bude vše odehrávat? Bylo to nutné?

No minimálně z právního hlediska to nutné bylo, nedejbože, aby se někdo v mých postavách našel a pak mě žaloval za nactiutrhání! Kdo by potom krmil mé kočičáky? Nicméně bylo to nutné i z autorského hlediska, ale k tomu se podrobněji vyjádřím až v odpovědi na následující otázku…

4. Jak už jsme řekli, jde o sbírku povídek. Moje další tedy směřuje na dobu, po kterou jednotlivé příběhy vznikaly. Existují třeba i nějaké další, které se do této knížky nevešly a mohly by stát u zrodu nějakého pokračování?

No jéje! Od začátku jsem Pomněnkov zamýšlel jako tvůrčí prostor pro určitou antologii, kdy kromě přímého pokračování rovněž uvažuji o hororově-mysteriózní sbírce povídek jménem Pěkně podivné příběhy z Pomněnkova a také jsem se chtěl zaměřit na postavu Jana Nováka alias pana Černého, jehož minulost je všechno, jen ne křišťálově čistá. Pochopitelně ale záleží na úspěchu první knihy, jinak by nemělo smysl takovou antologii rozvíjet, proto nezapomeňte podpořit vydaní Pěkně pitomých příběhů z Pomněnkova na Pointě!

5. Řekla bych, že přesně tenhle typ literatury vyloženě volá po nějakých ilustracích. Třeba i komiksového typu nebo. Mohou se tedy budoucí čtenáři na nějaký obrazový doprovod těšit?

V prvním vydání jsme se rozhodli držet produkční náklady co možná nejníže, abychom zajistili lidovou cenu samotné knihy, navíc některé metafory v knize použité jsou podle mě natolik silné, že ani sebelepší ilustrace nedokáže přebít bujnou čtenářovu fantazii. Takže první vydání máme bez ilustrací, ale uvidíme, jak do budoucna, osobně bych si dokázal představit převedení celé knihy do komiksové podoby, abychom rozšířili publikum i o mladší čtenáře.