Zdálo se mi zdálo aneb Jak mi z toho hráblo

Od tý doby, co tak nějak řešíme plánovaný rodičovství a IVF, se mi čas od času zdaj takový podivný sny o dětech. Je na tom, očividně, docela znát, že si celou tuhle věc docela řeším, nějakým způsobem ji prožívám - víc nebo míň, podle toho v jaký fázi se zrovna nacházim, ale vždycky intenzivně - a nějak si to, i podvědomně, řeším sama v sobě. A protože věřím tomu, že to takhle má spousta ženskejch, ať už rodičovství plánujou, sou těhotný nebo se třeba i smiřují s tím, že děti mít nebudou, řekla sem si, že by bylo fajn se s vámi o tohle svoje snění podělit a zas vás trošku pustit do svojí hlavy. Jo, mám v ní docela hrůzinec, zvěřinec a občas i dobrej cirkus, takže bejt se mnou v jedný místnosti musí bejt docela haluz, ale tak...každej sme nějakej no.

Asi první sen, co si pamatuju - a opravdu dopodrobna si takhle mapatuju tak tři - se mi zdál hned na začátku celýho tohohle procesu, což budou reálně už nějaký dva roky. Byla sem u nás doma, ale v místech, co reálně máme chodbu byla velká kuchyň se spoustou suti a takovýho toho stavebního bordelu - jakoby byl celý byt v rekonstrukci a intenzivně se v něm pracovalo na nových zdech, podlahách. Já vařila na hotový kuchyňský lince oběd a kolem mě poskakovala tak čtyřletá, copatá holčička, která vypadala trošku jako Pipi Punčochatá - měla nějaký kostkovaný šatičky, rezatý, dlouhý copánky a pořád něco breptala. Skákala mezi těma cihlama, zpívala si, brebentila...vypadala hrozně spokojeně, vesele a vůbec jí nevadilo, že je kolem ní takovej binec. Já vařila a bylo mi na duši hrozně dobře. Jakože...věděla sem, že takhle je to super a prima a správně a že Martin příde z práce a dáme si společně tu véču, co bublala na plotně. To vám byl tak milej sen... Věříte?

No...ten druhej už tak happy nebyl, musím říct. Jela sem s kočárem od nás z předměstí do města - chodím to každý ráno do práce, takže vím, že se to ujít krásnou, pomalou procházkou - s tím, že si dám někde kafe, něco nakoupím, s prckem se projdeme na čerstvým vzduchu, u Jordána se otočíme a půjdem zas pomalu domu. A jak tak koukám do toho kočáru abych mu upravila deku a zkontrolovala, jestli spí, zjistila sem, že to dítě je kreslený a vypadá jako postavička ze seriálu South Park. Což byla věc, která mě brutálně vyděsila, zneklidnila...ale pořád sem šla dál, i když sem celou cestu pořád koukala do kočáru a říkala si: "Proboha, proč mám zrovna já kreslený dítě? Dyť je to blbost, to nedává smysl." Jak to podvědomí ví, že je to, co se vám zdá je totální ptákovina, ale stejně se nevzbudíte a jede ten sen dál jak blbej film, kterej nemůžete přepnout. 

Ten třetí sen sem měla celkem nedávno a vlastně sem si i díky němu řekla, že bych vám tomhle mohla něco napsat - a pokud vás to bude bavit, tak se s vámi třeba někdy podělím o nějaký svoje jiný sny. :) 

Tenhle byl vlastně docela krátkej, ale o to intenzivnější a navíc hrozně sugestivní. Jela sem v autě s jedním naším společným kamarádem, který mě zrovna odvážel z nemocnice. Dělali mi totiž císařský řez a v náručí sem měla čertsvý novorozeně - ten císař mi totiž udělali před malou chvilkou a rovnou mě pustili domů. Bez hospitalizace, problémů...bez takových těch obvyklých postupů. Což mi bylo hrozně divný a v tom snu mi bylo jasný, že takhle to normálně nebejvá. Navíc...zrovna Machyho bych si k takovýhle věci jako řidiče úplně nepřizvala. Břicho sem měla navíc jenom zalepený takovou obří náplastí. Ani Martin tam vůbec nebyl a navíc sem si celou dobu říkala, že je hrozně divný, jak to proběhlo, jak to řeknu babičce, která ani nevěděla, že nějaký dítě čekám, neviděla mě s břichem - navíc sem tak nějak věděla, že sem se s ní viděla chvilku před touhle akcí - a celý to bylo prostě hrozně divný včetně tý obří náplasti. Navíc mě celou tu dobu ten pomyslnej řez dost bolel a to natolik, že mě to i vzbudilo a chvilku mi trvalo, než mi došlo, že se nic z toho nestalo. I sem úplně na rukou cítila strukturu tý náplasti, její povrch, velikost...

No divnost divná, co vám budu povídat. A vlastně vůbec nevim, jak si jakýkoli z těch snů, co sem vám tu dneska popsala vyložit. Princip a hlavní téma je docela jasný, ale co dál? Máte nějaký nápad, třeba?