Literatura, ženy a touha

Teď mám hromadu času. Ono se toho z postele zas tak moc aktivit dělat nedá. Takže se, samozřejmě, hodně věnuju knížkám, co mám doma, snažím se dost času věnovat pointovým projektům a článkům pro vás, ale občas bych docela ráda viděla i nějaký fajn seriál nebo dobrej film. Smůla je, že v telce dávaj povětšinou samí hrůznosti. Naštěstí mám apku od ČT1, kde je toho docela dost a mám tak možnost si aspoň trochu vybrat. A tak sem teď viděla nejen moc prima seriál, o kterým vám napíšu příště a taky pár fakt skvělejch, literaturou a a bohémstvím prosycenejch filmů. Takže si tím trošku kompenzuju absenci kina, do kterýho se teď nedostanu. No a protože bych nerada aby tahle moje filmová rubrika úplně umřela, říkala sem si, že by bylo prima se s vámi i o tenhle filmový program podělit. Ostatně, i to je jistá forma inspirace, tahle apka je totiž zdarma a nemusíte tak řešit finance jako třeba s Voyo nebo Netflixem.

Dnešní článek bych ráda věnovala jednomu staršímu filmu, který už sice v iVysílání ČT1 nenajdete, ale určitě bude někde k vidění - minimálně vím o tom, co právě na Voyo je dostupný, takže kdo máte, jste vítězové. V tomhle snímku sledujeme jednu z mnoha bouřlivějších etap života Virginie Woolfové, jedné z největších a nejtalentovanějších spisovatelek, které světová literatura kdy měla. Že to Virginia neměla v životě úplně jednoduchý a k mužům měla poměrně osobitý a spíš odtažitý postoj, to se tak nějak ví. Málokdo ale ví, že měla poměrně intimní a dost intenzivní vztah s jinou, velmi výjimečnou ženou a spisovatelkou Vitou Sackville-Westovou, se kterou ji pojila nejen společný zápal pro psaní a literaturu, ale i vzájemná vášeň a jistý druh náklonnosti k sobě navzájem. A takovým emocích se dá jen těžko zabránit.

Tenhle film je dost artovej, takže chápu, že nezaujme každého a navíc...co si tak všímám, tak ani mezi současnými čtenáři si tvorba Woolfové, potažmo Westové nenachází mnoho příznivců. Přitom mají obě tolik co říct. Obě vládnou jazykem i slovem a své příběhy a básně vypráví s otevřeností, grácií, intimitou a často i lehkou agresí a drzostí. Dovolím si tvrdit, že předběhly svoji dobu. I když...dost možná by jim tahle doba spíš zlámala křídla, dneska se to bohémství moc nenosí a velká literatura, svéhlavost a otevřené diskuse u sklenky alkoholu a zapálené cigarety taky moc ne. Spíš výjimečně. Přeci jen takovýhle životní styl a uvolněnost byla v nějakých 20. letech v Anglii tak nějak...drzejší, to bezesporu, ale o to lákavější a stimulující - ať už se to hudby, literatury nebo životního stylu obecně týká.

Musím říct, že já sama mám tuhle dobu a konkrétně společnost, ve které se právě Vita s Virginií pohybovaly neskutečně baví. Je to lákavé prostředí plné knihy, literátů, krásných slov, vlastně i jistých uvolněných mravů, samozřejmě i citové a duševní bolesti, rozpolcenosti, lásky...tohle všechno dalo vzniknout velkým literárním dílům a myšlenkám, které položily základní stavební kameny pro současnou literární kritiku, filozofii i jazyk. Možná proto se k románům i esejím Virginie Woolfové vracím několikrát do roka ani po tolika přečteních mě nepřestávají udivovat a fascinovat. I tenhle film byl fascinující, citlivý, něžný... Řekla bych, že každý, kdo téhle literatuře holduje a chce do ní a do života jejích autorek aspoň trošku proniknout, navíc nebulvárním a velmi vkusným způsobem, tenhle film bezezbytku ocení. A i já sama se k němu velmi ráda vrátím, protože nic lepšího asi už delší dobu neuvidím.