1. Co si budem, tebe mají všichni neodmyslitelně spojenýho s nakladatelstvím Golden Dog. Jak ses k němu dostal?
Tak já vloni Martina požádal, jestli by při povídáních nezmiňoval ve spojení s Golden Dog mé jméno tak často, a ono se mi to letos vrátí obloukem. Ale vážně. Když jsme se s Martinem před dvanácti lety poprvé setkali osobně, já už měl venku svou „samonákladovou“ sbírku u nakladatelství Nová Forma. To Martina inspirovalo k tomu, aby si u nich vydal svou první knihu. No a pak si řekl, proč by tam mělo být napsané nějaké cizí nakladatelství, proč by na jeho knihách, když už si je platí, nemohlo být napsáno jeho vlastní nakladatelství. A tak vzniklo nakladatelství Golden Dog. Já ho sledoval, podporoval a četl od začátku, vlastně jsme s Martinem začali se svými knihami společně obrážet první akce.
Dnes mi přijde až komické, když vidím fotku Golden Dog stánku z ostravského Knižního festivalu v roce 2019, kde jsme na stole měli tuším jen pět nebo šest titulů. Když se pak Martin rozhodl, že bude vydávat i jiné autory, byl jsem první, komu vydal knihu. No a pak už to jelo. Já nevím, pořád se necítím nějak velkou součástí nakladatelství, ve smyslu, že bych něco dělal a ovlivňoval, kromě vydávání svých knih. Svým způsobem mi je vnitřně trochu nepříjemné, když si někdo myslí, že jsem součástí Golden Dogu (ve smyslu, že to děláme s Martinem my dva – neděláme, Golden Dog je Martin) a když na jedné přednášce o Golden Dogu zmiňoval mé jméno snad každých osm minut, ošíval jsem se. Jako asi je to spojení větší, než sám vnímám nebo si připouštím. Já to beru pořád z té stránky nadšení, entuziasmu a obecné podpory horroru. Ale jo, pomáhám občas číst některé rukopisy, když chce Martin ještě další názor (nebo si potvrdit ty své), navrhuji vydání některých knih, některé překládám a některé sestavuji jako editor. Hlavně jsem se ale našel v prodeji u stánku, to mě neskutečně baví a užívám si to.
2. Já už jsem od tebe pár knížek četla, v podstatě mi chybí dočíst jedna z těch starších a pak novinka, která ti vyšla relativně nedávno. Vždycky mě ale překvapíš tím, jak mezi jednotlivými subžánry hororu proplouváš. Jednou je to kruťárna, pak zas víc erotika nebo mystično. Kde se ale ty sám cítíš líp?
Páni, tak to tedy moc děkuji za uznání. V mém vnímání mi přijde, že píšu pořád to samé – mordy a sex. Když se před časem avizovalo vydání nové knihy, dostal jsem dotaz: „To tam zase budou všichni šukat?“ Asi se to vnímání a pojetí příběhu rozšiřuje a mění. Známá mi korekturovala povídku, v níž vystupuje muž a žena a pak mi psala: „Jsem furt čekala, kdy se na sebe vrhnou a ono nic...“ Nevím, jak to mají ostatní autoři a autorky, ale když se za svou tvorbou ohlédnu, zpočátku jsem se prostě snažil napsat horror. A tak jsem se pokoušel nějak poslepovat různé žánrové prvky a scény. Dnes se snažím napsat příběh. Jasně, pořád pracuji hlavně v optice horroru, ale on si ten příběh a zápletka řeknou, jak mají a chtějí být napsány. Někdy se stává, že je námět, promyšlené dílo, v hlavě třeba drsnější nebo expresivnější, než je nakonec napsáno (a opačně, samozřejmě). Nedávno jsem byl požádán o povídku do jedné antologie, která má tematické pojítko v určitém subžánru. Já v hlavě vymyslel komplet povídku, která zadání odpovídala, ale když jsem jí napsal, ten příběh se nakonec vyvrbil tak, že jsem já sám pochyboval, že bude do požadovaných kritérií zapadat. A povídku nakonec nevzali. Napsal jsem teď novou, která už vyhovovala.
Abych odpověděl na otázku, která mě přiměla hodně přemýšlet a přivedla k pro mě samotného překvapivé odpovědi. Erotika a kruťárny se hrozně dobře píšou, mám rád hledání a překračování mezí a hranic. Ale vlastně se nejlépe cítím tam, kde se rodí zajímavý příběh. Tedy možná lhostejno, v jakém (sub)žánru je laděn.
3. Když pominu Bezejmenou touhu, což je na tvoje poměry dost obsáhlý román, dovolím si tvrdit, že i nejdelší knížka cos kdy napsal, která se ještě ke všemu dost vymyká tomu, na co jsou u tebe čtenáři zvyklí, tak píšeš spíš kratší hororový novely, případně povídky. Nemáš třeba v rukávu nějaký poctivý, bichloidní horor, který, budeš své čtenáře děsit delší dobu?
Jo, rozsah Bezejmenné touhy mě fakt překvapil. A to se ještě vypouštěla celá jedna kapitola. Já jsem povídkář. Povídka je pro mě základní stavební kámen horrorového žánru, nejlépe operuje s jeho prvky – šokem, překvapením, pointou. Hodně dlouho jsem nic jiného nepsal a jistou dobu jsem byl přesvědčený, že nic jiného napsat nedokážu. Kazatel byl v podstatě jen takový pokus, jestli zvládnu zformovat a ukočírovat delší formu. To byl prvotní a nejzákladnější důvod, proč jsem ho začal psát. Teď už píšu tak, jak vyžaduje námět a samotný příběh. Nepřemýšlím o námětech stylem – tohle bude na 8000 slov, tohle uvzdychaná kruťárna. Ne, napadne mě námět, chvíli si s ním pohrávám v hlavě až mi sám řekne, na jak velký prostor se cítí a v jaké poloze se ponese. A pak ho poslechnu. Mám náměty na pár románů, ale to nikdy nevím předem, jak dlouhé to bude. Ale popravdě, nějaké bichloidní ságy ode mně očekávat asi nelze.
4. Já jsem zmínila, že ti nedávno vyšla zbrusu nová novela, další ze Zrnek temnoty, které Golden dog vydává. Co bys nám k tomuhle příběhu řekl?
Jedno z mých mnohých prvenství v rámci Golden Dog. V zapomnění je dosud nejkratší Zrnko temnoty. Pro mě zajímavé také tím, že se celý příběh odehrává v obci, kde žiju už přes dvě dekády. A, samozřejmě, propojení s mou oblíbenou japonskou tematikou. Bál jsem se toho, ale nakonec se to propojení českých reálií a historie s japonským tématem a mytologií povedlo. Jinak by to Martin samozřejmě nevydal. Je to takové rodinné drama s jedním exotickým bubákem.
5. V podstatě ti vychází knížka ročně, takže se příští rok můžeme těšit na další dávku hrůzy? Nebo snad erotiky? Máš nějaké téma, které třeba hodláš zpracovat?
Obojího. Teď v únoru vyšel můj další román Tam uvnitř, což je v podstatě devadesátkové retro, odehrává se to v létě 1992 a jak jsi zmiňovala to střídání subžánrů, tak tady se mi podařilo je prostřídat v rámci jednoho románu. Má to tři části a každá je v trochu jiné poloze. Ale jinak tam je vlastně všechno, bubáci, mystérium, psychologie, náctiletí hrdinové, nereálný svět a i nějaká ta erotika zavzdychne. No a v květnu vyjde antologie erotických horrorových povídek Když hrůza laská, po zádech běhá mráz, kterou edituju a mám tam povídku odehrávající se na swingers party. Různé polohy erotiky/sexu a horroru od autorů a autorek z Česka, Slovenska, Polska, USA a Velké Británie.
Vlastně jo, tak nějak se to ustálilo, že vychází kniha ročně. Vždycky tam ale byly větší odstupy mezi napsáním a vydáním, i několikaleté (Tam uvnitř jsem napsal v létě 2021). Pokud nepočítám leporelo Bafni na něj!. Až teď došlo k tomu, že knihu, která by měla vyjít příští rok, mám stále ještě rozepsanou. Takže budu muset sebou pohnout. Bude to má klasická ingredience – horror, mordy, sex.
Komentáře
Okomentovat