Trošku mám teda dojem, že zrovna anotace je trošičku zavádějící, respektive slibuje prvek, který tam z mého pohledu zas až tolik nebyl nebo mi na něj nepřišel dostatečně kladen důraz, ale o to víc jsem vlastně s tímhle filmem spokojená, o to víc jsem v něm sama našla, o to intenzivnějc na mě zapůsobil. A to i přes svoji minimalističnost jak v rámci dialogů, tak i počtu obsazených herců a vykreslení jednotlivých scén. Nicméně je to film, který si v sobě ještě dlouho ponesu a vlastně je mi dost líto, že jsem nečetla jeho knižní předlohu. Což se dá ovšem napravit a určitě mám tu knížku v letošním roce v plánu přečíst. A pevně doufám, že bude minimálně stejně tak dobrá jako film, moc bych si to přála.
Asi by stálo za to vám trošku přiblížit děj, že jo? Ve zkratce jde zhruba o tohle. Hlavní protagonisté jsou vesměs dva, oba jsou to kluci, oba nemají lehkej život, oba si tak nějak musí v životě vybojovat to svoje. Prvnímu je deset, ve škole se pere se šikanou, snaží se zapadnout mezi kluky svýho věku, ale platí spíš za takovýho otloukánka a přítěž. Druhýmu je sedmnáct, od narození žije v děckým domově a aktuálně je na útěku z pasťáku. Jeden z nich je obviněnej ze žhářství a ze strachu utíká, druhý je skutečným žhářek, i když šlo jen o hloupou nehodu. Saša, mladší z nich se bojí svýho táty, který v rodině platí za toho přísného, za neomylnou autoritu, není to zlej člověk, ale těžko se mu člověk půjde svěřit se špatnou známkou nebo malérem. Ruda nikdy nepoznal rodičovskou lásku, je společensky zaškatulkovaný jako ten špatný, jako grázlík jako ten, co vyrostl v děcáku, takže ho v životě čeká tak maximálně lopata, když už ne rovnou pruhovanej mundůr. Spojí je útěk.
Musím říct, že oba mi byli hrozně moc blízký, i když každej něčím trošku jiným. Oba mi hrozně přirostli k srdci a hrozně sem si přála aby si tak nějak vzájemně pomohli a přestali utíkat jak před společností, před případným trestem, před zodpovědností a vlastně i tak nějak před sebou samými. Celý film v podstatě sledujeme jejich společnou cestu, jejich společný útěk, kdy se nejen poznávají, ale taky si budu nějakou vzájemnou důvěru, bez které se prostě neobejdou. Trochu se i jeden druhýmu svěřují, ne nijak výrazně, zkrátka tak, jak to kluci dělají, ale ve finále to, co si neřeknou je spojí mnohem víc, než to, s čím se jeden druhému svěří.
Útěk krásně ukazuje takovou tu podivnou lidskou povahu škalutkovat si lidi podle prvního dojmu, podle toho z jakého prostředí přichází, jaké se jim dostává výchovy a taky podle toho jestli splňují nějaká naše společenská a osobní kritéria na správného a dejme tomu hodnotného člověka, který si zaslouží naši pozornost. A to bez toho, aniž bychom je blíže poznali, promluvili si s nimi, podebatovali, poznali jejich minulost, názory, hodnoty. Zvlášť na Rudym je tohle poznat a o to víc, jsem si celý film říkala, že by si fakt zasloužil být v životě šťastný. Jasně, udělal pár blbostí, ale odsoudit ho jehom proto, že byl cikán, že pocházel z děcáku a že holt udělat nějaký ten průser, prostě v pořádku není. A jsem moc ráda, že se během filmu ukáže, jak čistou duší je.
Tohle bylo mimochodem hrozně skvělý sledovat, to, jak na pozadí celého příběhu poznáváme právě jeho protagonisty a vlastně na ně i měníme svůj názor. Já sama jsem se často v rámci jednotlivých scén a Rudyho chování vůči Sašovi, které bylo přátelské, bratrské a následně až otcovské fakt dojala a hrozně mi ta postava přirostla k srdci. Saša je takovej malej milej truhlík, kterej teprve čeká na svojí životní příležitost a Rudy je v tuhle chvíli tím správným vzorem, kterého se mu doma úplně nedostává. Jen teda doufám, že na to nezapomene a i když jeho táta nepůsobil jako násilník, vylože sympaťák to taky nebyl - zas je fakt, že tam byl hodně málo a nedostal tak moc příležitost se projevit, což může být v knížce jinak. O to víc mám chuť si ji přečíst.
Útěk jsem si hrozně moc užila a ačkoli má dost krátkou stopáž, přeci jen hodina a půl není zrovna bůh ví jaká dýlka, přináší divákům velký emocionální zážitek, který se v současné kinematografii horko těžko hledá. Jak už jsem psala, bylo to hodně intenzivní a těch pocitů i teď, když tohle píšu, se ve mně probouzí hrozně moc, což je z mého pohledu jedinečným důkazem toho, že zahrál na ty správné struny. Jo, pro někoho to může celkem bezdějový snímek, který stojí spíš na vykreslení jednotlivých scén a takové jejich plynulosti, ale o to hodnotnějším pro mně tenhle snímek je. Nevyhledávám totiž přehnanou akci, dramatičnost nebo drastičnost, to už tak nějak víte, řekla bych. Naopak. Ve filmech si přeju silné lidské příběhy, které mnou pohnou, nad kterými budu přemýšlet a uvažovat ještě několik dní potom a které mají nějaký přesah - ať už kulturní, společenský, psychologický... A přesně tyhle, řekněme kritéria, film Útěk plnohodnotně splňuje. Tak si na něj taky zajděte, pokud chcete od filmu víc, než jen plané pobavení.
Komentáře
Okomentovat