Neslavní hrdinové a smrt bez cenzury

Události několika posledních dní mi tak nějak znovuotevřely téma, který mi vlastně dlouhodobě trošku překáží. Takže sem si řekla, že by bylo prima ho tu dneska otevřít i s vámi a třeba i vyvolat nějakou debatu. Minimálně jsem má váš názor moc zvědavá. 🙂 Jde mi o tohle.

Se smrtí Anny Slováčkové, která byla samozřejmě tragická, smutná a způsobila mnoha lidem spoustu bolesti, přeci jen to byla něčí dcera, sestra, kamarádka, se na sociálních sítích objevily nejrůznější příspěvky a komentáře jejími fotkami, hudbou a srdceryvnými statusy. A to i od lidí, co jí znali jen po té profesní stránce, kteří těžko mohou vědět jaká byla v osobním životě a plakát nad tím, jak skvělej a jedinečnej člověk byla mi zrovna v tomhle případě přijde fakt divný a takový nemístný. Jasně, smutný to je, rozhodně bych si nedovolila tvrdit opak, ale vadí mi ten zástup plaček od obyčejných lidí, kteří ji vnímali jen jako člověka, který nějakým způsobem vystupuje na české hudební a tím pádem i mediální scéně. Protože...

...lidí jako ona je na světě bezpočet. Každý den umírá na rakovinu spousta lidí, včetně malých dětí. A nejen na ni. Svět trápí hladomor, na několika místech je brutálně a nesmyslně válčí, Putin hází bomby na dětská hřiště jen to hvízdá a rodiče pláčou nad hroby svých dětí, rodičů, kamarádů, sourozenců. Máme těhle zpráv plný instagramy nebo facebookový notifikace? Ne. A jsou tihle lidé menšími hrdiny, bojovníky nebo skvělými lidmi, kteří rozzářili svět svou přítomností. Jsou někým míň jen proto, že nevystupovali na hudebních pódiích, nevydávali desky a nepsali o nich v novinách? Nemyslím si.

Takže nad v tomhle dělat rozdíly? Proč je pro mnohé z nás smrt slavného člověka tak nějak víc a dostává se jí ohromné pozornosti, než smrt obyčejného člověka, který si jen žil svůj obyčejný, mediálně neviditelný život, který ale mohl být mnohem naplněnější a třeba i pracovně nebo lidsky čistší? Jsou tihle lidé menšími hrdiny, zaslouží si méně slz, jen proto, že jsme je neznali z televizních obrazovek, nezaslouží si i oni naši úctu, smutný status na facebooku s černobílou fotkou a slovy útěchy pro rodinu a pozůstalé?

Já mám ve svém okolí dvě takovéhle hrdinky, jejichž přítomnost je v mým životě nesmírně důležitá. Sama jsem, hlavně jako dítě, strávila po nemocnicích hromadu času, se smrtí jsem svého času byla v dost pravidelným kontaktu a poznala jsem spoustu takovýhle hrdinů. I o nich by se mělo veřejně mluvit, i oni si zaslouží aspoň sdílení jejich příběhu na instagramu, i oni si zaslouží naši pozornost. A často možná i více, než větší či menší celebrita, kterým se dostává podpory, jsou finančně zabezpečenější a v rámci všeobecné pozornosti se kolem nich shromáždí ti nejlepší z nejlepších. Což rozhodně neplatí pro všechny, něco takového je u nás pořád ještě výsada, nikoli standart. A to bychom měli upozorňovat, toho bychom si měli všímat...

Pochopili jste, kam tím vším mířím? Jaký je váš názor/postoj? Tak zkuste podpořit i tyhle hrdiny. Jsou všude...