Sextortion a online bezpečí

Před několika dny skončil filmový festival Jeden svět, který jsem vám na sociálních sítích už několikrát představovala, nicméně pro ty, kdo netuší o co jde... Jeden svět je festival filmů s lidskoprávní tématikou zaměřený především na dokumenty z celýho světa na nějrůznější tímata. Ať už jde o šikanu, cokoli spojeného s ekologií a environmentalistikou, problémy jako jsou válečné konflikty a jejich dopad na člověka a podobně. Dost mě mrzí, že jsem letos stihla kvůli pracovním povinnostem jen poslední promítaný film, ale tak...holt občas věci nevyjdou a člověk nemůže být vždycky všude.

Co chci dneska říct, že nejen opětné upozornění na tenhle festival, který každoročně pořádá Člověk v tísni, u nás v Táboře se pak na organizaci podílí organizace Cheiron, která pracuje s dětmi a rodinami s hraně, z vyloučených lokalit a podobně - právě jim jsem mimochodem věnovala zhruba 10 přepravek s knihami, které jsem vyřadila, když jsem se stěhovala k Martinovi, takže pokud nevíte, kam s přebytečnými knihami, doporučuju kouknout na podobné nebo nějaké charitativní organizace ve vašem okolí a darovat knížky jim, pokud o ně budou stát. Ale teď zpátky k věci. Tenhle festival má svůj program i pro děti, což je báječný, protože už malé lidi je třeba formovat a učit je sounáležitosti. Nehledě na to, že ukázat jim, jak se mají děti jinde na světě a co všechno třeba v nelehkých podmínkách dokážou je přínos sám o sobě. No a nechybí ani různé doprovodné programy, takže doporučuju sledovat jejich webovky, kde si některé filmy můžete i pustit, zapojit se do projektů jako spolek nebo třeba škola a tak nějak poslat tuhle myšlenku dál.

A na jakým filmu jsem byla letos? Mno...na dost netypickým, musím říct, než co jsem si za ty roky, co na Jeden svět chodím. Tenhle dokument se totiž zabýval sextortion. Že nevíte o co jde? Může být, nicméně řekla bych, že se s ním už rozhodně mnozí z vás/nás setkali, akorát netuší, že se tahle nelegální a dost nepříjemná online aktivita, řekněme, skrývá právě pod tímhle názvem. Snímek "Můj sextortion deník" zaznamenává sama aktérka příběhu/případu, které v jisté kavárně ukradli notebook, ve kterém měla uložené svoje nahé fotky. Ty následně začal hecker rozesílat jejím kamarádům, známým, rodině. Samozřejmě se celá tahle jeho aktivita neobešla ani bez vydírání, nabourání do e-mailu a hromady nechutností. Dokážete si představit, že by se vám dělo něco podobnýho? Jak se v takový chvíli chovat, jak vysvětlit světu, že hacker nejste vy, ale nějakej magor nebo dokonce celá organizace, která na téhle činnosti, - podotýkám, že vůbec nemusí jít o to, že vám váš notebook nebo telefon někdo lohne, ale stačí ho jen nabourat prostřednictvím odkazu nebo nehlídané wifi - že vás tohle všechno ovlivní nejen v osobním, ale i pracovním životě? Je to nechutný, sprostý a těžko se proti tomu bránit. 



Respektive, bránit se lze samozřejmě, ale jak se ukazuje, málokdo si soukromí v online prostoru nějak víc hlídá, málokdo myslí na případné následky a v aplikacích máme potvrzený všechno hned, aniž bysme si přečetli, na co se nám vlastně ptají. Přitom stačí jen číst a nastavit si telefon tak, aby bylo co nejtěžší se do něj dostat - samozřejmě se bavím o cizích lidech. Ono totiž nejde jenom o vaše fotky, ale třeba i o kontakty, o fotky vašich dětí, o přístup do aplikací, bankovnictví...kamkoli. 

A jak jsem mluvila o tom doprovodném programu, tak třeba kromě výstav, které bývají i prodejní nebo virtuální reality, jejíž filmy jsou samozřejmě v duchu festivalu, probíhají i nejrůznější besedy s odborníky, ale i obyčejnými lidmi, kterých se daná situace zaznamenaná v konkrétních filmech přímo dotkla. A o besedu jsme nebyli ochuzení ani v případě filmu, který jsem vám dneska v krátkosti popsala. Hostem byl táborský preventista městské policie, který právě chodí po školách, organizacích, domovech důchodců a podobných místech a snaží se lidem předat co nejvíc o tom, jak se chovat bezpečně na internetu, jak pracovat se sociálními sítěmi, jak reagovat právě v okamžiku, kdy dojde k nějakému napadení v online prostoru...zkrátka a dobře dělá hrozně přínosnou věc a docela bych byla za to, aby takovou přednášku povinně absolvovali aspoň jednou do roka minimálně všichni rodiče a dospívající. Hodně mluvil právě i o vybudování důvěry rodičů a dětí v rámci toho, co děti na internetu sledují, hrách, aplikacích...

Musím říct, že na tohle téma chyb i ocenila nějakou literaturu, jasně máme tu román Delfine de Vigan, ale co si budem, něco přístupnějšího by nebylo od věci. Dost si i pohrávám s myšlenkou si někoho, kdo se těmhle věcem věnuje pozvat i na stream nebo do podcastu, takže pokud o někom víte, nebo se v podobných věcech sami nějak angažujete, myslím na profi/pracovní úrovni, určitě budu ráda, když dáte vědět. Ostatně, pan Johančík, o kterém jsem právě mluvila je místní, takže pokud bude pro, můžeme namyslet něco společně. V každém případě se uvidí, určitě to není na programu dne hned teď okamžitě, ale rozhodně je to věc, která mi přijde natolik důležitá, že cítím potřebu vám ji nějak víc zprostředkovat.

No a určitě budu ráda, když k tomuhle tématu otevřeme nějakou debatu, protože sextortion se může týkat kohokoli z nás. Nebo cokoli jiného, co na nás všechny v online prostoru čeká.

Komentáře