Sousedské výjimečnosti a kulturní soudržnosti

Noc divadel je jednou ze skvělých, každoročních akcích, které jsou tak nějak jistotou a zárukou vynikajícího programu. Takže doufám, že ani vám letos neunikla a že jste do divadla ve svém městě nebo v okolí vypravili a náležitě si tuhle noc užili. Sama za sebe můžu slíbit, že z té táborské vás čekají nejen menší ukázky ve vlogu, ale taky se můžete těšit na bonusovou epizodu podcastu, která teda měla vyjít už ve středu, ale trošku jsme to posunuly právě k vůli sběru obsahu. Můžete se totiž těšit i na rozhovory s Lindou Rybákovou, ředitelkou táborského divadla, dramaturgy a dalšími členy místního ansáblu, kteří vám přiblíží nejen svůj vztah k divadlu, ale i svojí práci. Takže doufám, že to pro vás bude zajímavý povídání. No, ale to až příště, dneska bych vás jen v krátkosti chtěla vzít právě k nám do divadla, trošku celou akci představit těm, kdo o ní nikdy neslyšeli a zavzpomínat na tenhle jedinečný večer.

Ve zkratce o tom, o co v tuhle noc tak nějak jde...i když tu máte nasdílené webovky, tak si víc můžete přečíst sami, nicméně pro lenochy krátké shrnutí. Noc otevřených divadel a výjimečných zážitků je součástí evropského projektu European Theatre Night, který prezentuje divadlo tvořivým způsobem v netradiční formě vždy třetí listopadovou sobotu. Institut umění – Divadelní ústav koordinuje Noc divadel v České republice již od roku 2013. Největší divadelní svátek každoročně nabízí noční prohlídky, divadelní dílny, diskuze s tvůrci, představení a performance – zdarma nebo za symbolické vstupné. Projekt má potenciál zviditelnit nejen jednotlivé divadelní scény, ale i české divadlo jako takové v povědomí diváků.

Je tedy jasné, že tahle akce je ideální příležitostí navštívit divadelní prostory i pro ty, kteří třeba nemají
takové možnosti nebo finance aby si mohli během roku tuhle kratochvíli vychutnat - přeci jen jsou často lístky dražší, než si člověk může dovolit, takže je pochopitelné, že si holt něco musí odepřít. Letošní ročník se nesl pod heslem Sousedství, což mi evokuje spíš soudržnost v malých městech, kde k sobě lidi mají tak nějak blíž, než třeba v Praze - minimálně zrovna Praha na mě nikdy nepůsobila jako extra přátelské, komunitní a, ať dodržíme terminologii, sousedské město. Nicméně, možná se pletu, takže pokud tu mám někoho, kdo to vnímá jinak, určitě dejte vědět. Možná jsem fakt jen zmlsaná přívětivostí a rodinností Tábora, což se právě na letošní Noci divadel ukázalo. Aspoň mám ten dojem.

Jakožto vystupující umělci se totiž fakt představili buď místní rodáci nebo právě ti, kteří mají k tomuhle skvělému městu vřelý, přátelský a tak nějak domácí vztah, což se, myslím, skvěle ukázalo jak na vernisáži, která představila velmi osobité vnímání táborského okolí a přírody, tak i v hudebních vystoupeních jako bylo třeba akustické vystoupení a představení desky A na Jordán dopadla tma Honzy Váni, který k Táboru patří naprosto neodmyslitelně. Ještě mám v paměti, kdy mi jako student vařil kafe, drnkal po ulicích na kytaru a jeho Kopřivy si jednou nechám zahrát na pohřbu. 

No a kdo by si nechal ujít autorské čtení z knih Jiřího Hájíčka, který překonal svou hrůzu z výšek a na okraji divadelního balkonu nás zavedl do svých příběhů, osudů svých postav a podělil se i o svoje názory na kulturu, politiku, literaturu, člověka... Mimochodem, když jsem u Jirky a jeho knížek, slyšeli jste už epizodu podcastu, kde mluví o svém posledním románu?

Bylo toho samozřejmě víc. Setkání, osobností, zážitků, milých slov, smíchu...po všem tom marastu to byla, alespoň na chvilku, hrozně příjemná změna, která mi zvedla náladu a tak nějak přinesla předzvěst toho, že mám pro co dejchat. Tábor je prostě skvělým místem k životu. A jooo je mi jasný, že tohle si o svém domově, o svém městě, myslí ledaskdo, ale jak už jsem někam kdysi psala, jsem tu tak moc zakořeněná, že bych jinde umřela, stejně jako kytka, kterou přesadíte do cizí hlíny. Jo, občas jí to prospěje, pokud o tu změnu stojí, pokud ne, můžete se ní rozloučit. A se mnou, Táborem a třeba právě i Divadlem Oskara Nedbala je to stejné. A jak to máte vy? Se svým městem, s divadlem... Dejte vědět, budu ráda.