Poslouchám jako divá, jen to nějak nestíhám reflektovat. Ale nebojte nic, video už se připravuje a já doufám, že se mi ho povede nějak brzy sestříhat a vydat. No a taky je po relativně dost dlouhý době čas zas na nějaký článek, ať máte představu o tom, co si letos můžete zařadit do
Audioknižní výzvy. Opět pro vás mám tři typy a řekla bych, že vzhledem k pestrosti žánrů a témat byste si mohli vybrat každej to, co mu udělá radost a zpříjemní mu dny.
Fosilie: tenhle multugenerační román jsem měla kdysi rozečtený, ale pak se nějak věci semlely, já ho musela vrátit do knihovny a už se k němu nevrátila. No a pak mi přistál v aplikaci audiolibrix a mohla jsem začít v klidu poslouchat. Navíc jsem měla i možnost potkat se s autorem, což bylo moc prima, protože se aspoň člověk dozvěděl něco o jeho vzniku a myšlenkách, které do něj vložil. No a ve zkratce tedy i dneska pro vás.
Fosilie je románem o členech jedné rodiny, o rodičích a dětech, prarodičích a vnoučatech. Každý z nich má o životě a potažmo i výchově svoje vlastní představy, každý z nich má svoje sny, přání, nadání na nějakou činnost, svoje vlastní zájmy, radosti a starosti. Michal Kašpárek tu reflektuje především to, jak moc důležitý je si všechny tyhle věci v rámci rodiny, poměrně křehkého organismu, sdílet, mluvit o nich, neodsuzovat kvůli vlastním představám a zásadám ostatní a opravdu poslouchat, co vám ten druhý říká. Jasně, tohle jsou věci, který tak nějak všichni víme, ale řídit se jimi a opravdu je dělat je už věc druhá. Ten poslech byl hodně silnej a musím říct, že mi přinesl i hromadu emocí, které se mnou mávaly ještě dlouho po tom, co celý příběh skončil.
Mimo obraz: no a pro všechny fanoušky poctivý český kriminálky tu mám poslední román Jiřího Březiny. Jo ten bych asi úplně neposlouchala/nečetla, ale autor před nějakou dobou přijel k nám do knihovny besedovat, takže jsem chtěla mít o jeho tvorbě trošku větší přehled. Větší říkám proto, že jsem od něj loni četla novelu Labuť a lovec, která vyšla u Vyšehradu a která se dost zásadně vymyká autorově běžné tvorbě. Já sama jsem jí tenkrát zařadila i mezi ty nejlepší knížky, které jsem četla. Nemůžu říct, že by se mi
Mimo obraz, docela drsná detektivka s několika dějovými linkami nebavila, to říct nemůžu, ale nějak mi ta hloubavější a poetičtější autorova rovina sedí víc. Řešíme tu nejen ne úplně pěknou vraždu, jasně, která vražda je pěkná, ale tahle je fakt hnusná, ale taky černý trh s uměním a co hůř, zneužívání dětí a prostituci. Fůůůůj!!! Ale jo, měla to grády, nápad, dramatičnost...bavilo a asi bych úplně nezavrhovala možnost, že si od Jiřího Březiny zas nějakou jeho detektivku přečtu nebo poslechnu. Nicméně, pokud vás zajímá, co o své tvorbě soudí on, jak ji vnímá a jak vymýšlí nové příběhy, můžete si pustit
tuhle epizodu podcastu, kde vám všechno řekne. :)
Voda: Johna Boyna máme asi všichni tak nějak zafixovaného jako autora válečného románu Chlapec v pruhovaném pyžamu. No a aktuálně přichází na knižní trh s novou sérií takových kratších románů, kde ukazuje, jak moc výjimečným a talentovaným autorem je. První díl s cyklu
Živly je věnovaný vodě a přináší dost silný a ne úplně šťastný příběh hlavní hrdinky, která utíká před svojí minulostí. Což se může jevit jako akt dost zbabělý, ale za mě k tomu má dost adekvátních důvodů a občas člověk prostě musí vypadnout z prostředí, kam patří někam do prdele aby si dal svůj život do pořádku. Tohle je úplně jiný způsob vyprávění, než na jaký jsem u autora zvyklá, a i jazyk mi přišel nějaký, jemnější, přívětivější...i když tu zas nemáme lehké téma, žádný happy životní příběh a tak, to fakt nečekejte, tak ta něha s jakou nám autor vše vypráví je velmi výjimečná. A Dana Černá tu teda maximálně boduje, to je třeba říct. Musím říct, že tohle byl fantastickej poslech a naprosto nádhernej příběh, kterej sem si moc užila.
Vidíte? Já říkala, že mám pro každýho z vás něco. Určitě budu ráda, když dáte vědět, jestli vás některá z těhle tří audioknížek zaujala, co pěkného posloucháte zrovna teď a jestli máte nějaký vlastní typ, co bych si měla pustit a třeba by se i mohlo hodit do nějakého dalšího bodu výzvy. Ne, že bych nějak zásadně lpěla na jejím splnění, ale jako každoroční challenge je to docela prima. Navíc je to neskutečně inspirativní, protože si tak mnozí z nás, i já sama, máme možnost poslechnout nějaký nový super příběh, který by nás jinak minul. A to je vždycky plus, ne? :)
Komentáře
Okomentovat