Jak Jana a Jan napsali Byt

Že dva autoři píší jednu knížku, to dohromady není žádná velká novinka. Navíc mají hromadu možností jak to udělat. Můžou si zvolit společný pseudonym jak to udělalo duo Alexandra Ahnorilová a Alexander Ahnoril známí jako Lars Kepler, případně můžou psát v tandemu jako to udělal Vladimír Zlý a David Urban, kterým tento týden vyšel román Perfektní alibi. No a nebo si řeknou, že do svého psaní vnesou trochu punku a chaosu a budou si psát úplně a zcela po svém. Třeba jako Jana Šrámková a Jan Němec, kteří několik let psali společný román Byt, který se v nedávné době konečně dočkal svého vydání u nakladatelství Host.

Byt je silným a velmi emotivním románem o dvou lidech, kteří společně sdílí jeden prostor, jeden byt, v jednom městě. Trošku společně, trošku každý sám, vlastně se v něm spíš míjejí, než že by o něj společnými silami pečovali a třeba si v něm budovali svoje hnízdo a my, čtenáři měli možnost sledovat třeba vývoj jejich vztahu. Každého z nich dvou sledujeme tak nějak sólo, každý má v knize svou separátní část, svůj vlastní příběh, hlas, rytmus, jakým je jeho/její příběh vyprávěn. Je to román plný emocí, životních přešlapů, zklamání...vlastně všechno, co se vejde do jednoho lidského života. To dobré, i to špatné. 

Tenhle román je plný experimentů, ať už těch příběhových, kdy si oba autoři doslova pohrávají se svými hrdiny a nechávají je balancovat na hraně toho, co se ještě dá snést a co už je přes příliš, tak i ve způsobu, jakým lze tenhle román číst. Právě jeho vizuální stránka je totiž to, co Bytu dodává na výjimečnosti oproti ostatním románům, ve kterých sledujeme silné životní osudy. Jasně, na oboustranné čtení jsme taky tak nějak zvyklí, ale...už jste někdy měli možnost obracet knížku vzhůru nohama a zase zpátky s každou stránkou? Neřekla bych. Tedy pokud se nerozhodnete přečíst si tuhle knížku, která na český knižní trh přináší zas nový způsob jak knihy psát, jak je číst, jak pracovat s příběhem.

Je třeba dodat dvě věci. Byt se odehrává v Táboře, v tom nejhezčím, nejkulturnějším a nejinspirativnějším
městě vůbec. Taky z jisté části v Jednotě, naprosto skvělý, rodinný a přívětivý kavárně, ve které trávím hromadu času - ať už toho pracovního, v rámci kulturních akcí, tak i toho soukromého, kdy si jdu jen v klidu posedět, vypít si skvělý kafe, přečíst kousek z knížky. Právě tady, v tomhle podniku, u skleničky vína, byl za přítomnosti obou autorů Byt slavnostně představen, prolistován a lehce rozebrán.

Právě tím jakou knihou tenhle román je, kde se odehrává a jaká skvělá dvojice mu dala podobu a tvar, k němu mám o to hlubší a tak nějak domáčtější vztah. Vždycky je něco jiného číst o místech, která znáte, o lidech, se kterými jste v kontaktu, než o něčem, co si můžete jen představovat. I já jsem tím pádem v Bytě tak trošku doma. O tom, že je skvěle napsaný a že Jana a Jan dokázali při jeho psaní a stavbě něco naprosto jedinečného, co už nikdo jen tak nezopakuje vůbec nemluvím. To je totiž věc nadmíru jasná.