Proměny tvůrčího stylu a pomíjivost okamžiku

Irena Franková je dvaadvacetiletá studentka Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze původem z Tábora. Je vášnivou čtenářkou, fotografkou, malířkou a kreslířkou. Nejvíce se ovšem cítí býti myslitelkou, neřku-li filozofkou. Volný čas tráví poslechem klasické, alternativní i tvrdé hudby, toulkami v lesích, mileráda ovšem také vysedává v hipsterských kavárnách a popíjím černou kávu, přičemž pozoruje čilý ruch města. Vzhledem k tomu, že jde o intelektuálku a navíc rodačku i z mého města, je jasné, že její sbírku básní potřebuji podpořit. A obě budeme rády i za vaši podporu. Víc o její básnické sbírce zjistíte v dnešním rozhovoru.

1. Já jsem hodně přemýšlela nad tím jak celou sbírku vnímat. Což bude určitě dáno nejen její tématikou pestrostí, ale i, řekněme, různorodou formou zpracování, rytmem...v mnohém se dost vymyká klasickým básnickým sbírkám. Jak ji vnímáte tedy vy sama?

Důvodem, proč je sbírka různorodá po stylistické stránce, je nejspíš fakt, že obsahuje básně z několikaletého tvůrčího období, přesněji řečeno, posledních sedmi let. Za tu dobu se můj tvůrčí styl zvolna proměňoval. Zpočátku jsem inklinovala spíše k volnému verši, dnes se mi občas zadaří, a napíšu i nějaký údernější kousek, ovšem čeho se jednoznačně snažím vyvarovat, je veršování za každou cenu. Často píši metodou volné asociace, tedy nechávám myšlenky jen tak plout, a mysl, ať si hraje. Co se týče pestrosti tematické, tu mohu vysvětlit tak, že jsem člověk mnoha zájmů a miluju akci. Proto se obvykle vrhám do nových zkušeností s nadšením a nechávám se jimi zcela pohltit. Ráda poznávám nové lidi, nová místa, neznámé kultury, jsem stále otevřena novým zážitkům. To je pro mě nehasnoucím zdrojem inspirace.

2. Zmínily jsme, že je tahle sbírka velmi tématicky pestrá. Najdou v ní ale čtenáři nějakou vzájemnou pospolitost? Nějakou červenou nit, která by je celou knížkou vedla?

Ano, jeden zásadní motiv, který spojuje celou sbírku, tady je. A sice, pomíjivost okamžiku. To je mým ústředním tématem i v životě. Vědomí pomíjivosti mne stále kotví v přítomnosti. Říká mi, že je potřeba žít tak, abych jednou nelitovala, až tělesná schránka pozbyde svého smyslu a zanikne, a zůstane jen duch, že jsem promarnila čas neustálým čekáním na něco, co ještě nenastalo, a ani nastat nemusí, nebo zaobíráním se minulostí, kterou stejně nemohu změnit. Přítomnost je jediná skutečnost. Tímto problémem se zabývala řada filosofů i fyziků. Tuto záležitost ve své knize „Řád času“ rozebírá například italský fyzik Carlo Rovelli. 

3. Nutno říci, že celá sbírka vychází z vašeho instagramového profilu, který má poměrně úspěch. Byl to impulz k tomu jednotlivé verše seskládat do knížky a dát jim hmatatelnější formu?

Úspěch mého profilu mne stále upřímně překvapuje a těší zároveň, je to velká motivace ke tvorbě, když vidím, že moje verše oslovují a třeba někomu i pootevřou oči. To je velký hnací motor ke sdílení i v jiných formách. Nápad vydat fyzickou sbírku se ve mně objevil již několik let nazpět. Tehdy jsem ovšem ještě nebyla zcela přesvědčena o tom, že již nastal ten pravý čas. Bylo to ještě na střední škole. Tehdy jsem se musela věnovat primárně studiu, nyní, na vysoké, díky volnějšímu rozvrhu, mám více prostoru a času pro seberealizaci. Také se lépe orientuji v tom, jak tvořit kreativní obsah nejen formou klasických instagramových příspěvků, ale začínám se seznamovat i s jinými alternativami, jako jsou třeba reels.

4. Vzhledem k tomu, že jsme ze stejného města a navštěvujeme tatáž místa se mi nabízí otázka, jestli některé verše vznikly třeba i v kavárně Jednota nebo jinde po Táboře, který je velmi inspirativním městem. 

Tábor je úžasné město. Čím více míst jsem za život navštívila, tím více před mýma očima vyvstávají jeho další a další kvality, které jsem dříve považovala za samozřejmost. Skýtá bohatý kulturní život, skvělou gastronomii, spoustu přírodních i historických atraktivit, a mnoho možností k seberealizaci i skvělých míst ke tvorbě. Takže ano, je to skutečně tak, mé rodné město je rovněž mou velkou inspirací. Místem, kam se ráda vracím, ačkoliv mám nepokojného ducha, jenž neustále prahne po poznání nových a nových oblastí. Do Tábora se, myslím, budu vracet už vždycky s úsměvem na tváři a blaženým pocitem v celém těle. Co se týče mých básní, řada z nich vznikala právě v kavárně Jednota, kterou pravidelně navštěvuji od počátku jejího vzniku.

5. Crowfundingu se zatím poměrně daří a já věřím, že to tak i zůstane. Máte už nějakou představu jak to pak bude s knížkou dál? Třeba v rámci křtu, nějaké další sbírky, protože je jasné, že všechny vaše texty se do knížky dostat nemohly a podobně? Těšíte se na to?

Pokud vše půjde, jak má, a kniha vyjde, moc ráda bych ji pokřtila a spojila to s autorským čtením. Ještě nemám jasnou představu, kde to bude. Ačkoliv se logicky nabízí alternativa křtu v některém z Táborských podniků, kde trávím dost času, nejsem si jistá, zdali budu chtít křest provést v místě, kde mě lidé znají primárně jako štamgasta, nikoliv básníka, neb o této mé funkci, navzdory tomu, že jsem v ní již po sedm let, dosud měl jen málokdo ponětí. Musím podotknout, že je pro mě příjemnější začít se sebereprezentací v publiku plném neznámých, ale do tvorby zainteresovaných osob. Dosud jsem měla takovou představu, že bych knihu pokřtila v Praze, kde jednak studuji, druhak z důvodu výhodné polohy. Jelikož je hlavní město situováno téměř ve středu republiky, pak by tato lokalita byla pravděpodobně lépe dostupná pro mé čtenáře, kteří pochází z různých koutů země. Pokud by ovšem byl o křest spojený se čtením zájem i v Táboře, pak to ráda přijmu. Jestliže se mi crowdfunding osvědčí, moc ráda bych do budoucna s Pointou spolupracovala znovu. Básní, které se do sbírky nevešly, je ještě mnoho a jistě přibydou další, které touží spatřit svět. Mám v plánu vydat ještě několik sbírek. Těším se na to, i na všechnu práci spojenou s mou básnickou činností. Psaní mě naplňuje. Zároveň je skvělou formou kontemplace, jež má v mém životě své nezastupitelné místo.