Čtvrtý transfer na spadnutí a nástup strachu

Když jsem v nějakých sedmnácti zjistila, že pro mě bude ze spousty důvodů pravděpodobně dost problém mít dítě přirozenou cestou, dost mě připadaly myšlenky typu: "Jak je možný, že kdejaká ženská k dítěti přijde jak slepá k houslím a třeba ho ani nechce, podstupuje potraty, není třeba ideální máma, chlastá, bere drogy atd. atd. a ti, kteří by pro něj udělali první poslední s tímhle mají problémy nebo je jim vlastní dítě definitivně odepřeno?" "Kde je ta spravedlnost?" "Kdo tohle určuje?" "Proč se příroda, Bůh nebo jakákoli jiná moc, které se rozhodnete věřit, rozhoduje v ten či onen prospěch nebo neprospěch?" Tyhle otázky za celou tu dobu nezmizely. Spíš se teď, po těch všech peripetiích, neúspěších, zklamáních a potratech ještě zintenzivněly. Navíc...na žádnou z nich nemám odpověď a vlastně není vůbec jistý, jestli ji někdy vůbec budu mít. Jestli máte někdo nějakou teorii, tak se o ní s námi všemi pojďte klidně podělit. :)

Momentálně mám před čtvrtým transferem, zítra jedu do Pronatalu ještě na krevní odběru kvůli hladině hormonů, kterých teď beru víc než dost a ve středu odpoledne to zase všechno vypukne. Přiznám se, že i když se snažím být fakt v klidu a v pohodě, není to úplně prdel. Jasně, svojí zásluhu na tom mají určitě všechny ty léky, který s člověkem mávají jak s vítr s vlajkou na stožáru, ale i nastupující nervozita, strach a stres tu začínají hrát svojí roli. Což se dá, myslím, docela očekávat vzhledem k tomu, jak dlouhou cestu už sme ušli a de facto bez nějakých příznivějších výsledků. V pondělí budu zase seděr ve vlaku směr České Budějovice. Čekají mě ještě odběry krve kvůli hormonální hladině a dávkování léků a pak už se jen nachystat na středeční transfer.

Dneska bych chtěla ale tenhle článek směřovat trošku i k vám. Ono se sice říká, že děti by se měly rodit a dít hlavně z lásky a pokud vás nezbouchne nějakej no name maník na víkendový pařbě, tak to takhle i je a mělo by to tak být. Nicméně já jsem zářný příklad toho, že láska zkrátka někdy nestačí, že se člověk nemůže vždycky spoléhat jenom na přírodu, náhodu, plodný dny a zdraví životní styl. Tyhle věci sou určitě prima a i při podstupování IVF hrají svoji roli, nicméně...zkrátka, občas je třeba se spolehnout i na jiný věci, než je přirozený vývoj a běh věcí. A jak vidno, pokud tuhle naší cestu sledujete od začátku a poctivě, nemůže se člověk spolehnout ani na vlastní tělo. 

A tak je určitě fajn mít tyhle aspekty nějakým způsobem zmapovaný a vědět, jak na tom člověk je. Problém s plodností totiž nebolí, nemá žádné příznaky, nezpůsobí vám horečku, vyrážku nebo jinej podobnej symptom, je to takovej tichej, plíživej nepřítel, kterej vás pak, když dojde na lámání chleba, může docela silně a zákeřně praštit po hlavě. A tahle srážka s realitou pak docela bolí. Přitom stačí tak málo aby se tomuhle člověk vyhnul. Stačí jen jediný krok jiným směrem abyste tohohle svýho případnýho nepřítele předběhli a tak trochu ho přechcali. A právě v tomhle vám můj milovaný Pronatal aktuálně vyjde vstříc víc, než kdokoli jiný. Celej červen má totiž akci na vyšetření plodnosti, který vás nebude stát ani korunu a nebudete kvůli němu muset lítat jak blázni. Stačí zvednout telefon nebo napsat e-mail a objednat se. Navíc tady vůbec nezáleží na tom jestli ste chlap, ženská, pár nebo zrovna žijete příjemnej single život.

Tohle vyšetření vás k ničemu nezavazuje, je jen pro vás, pro klid duše pro představu, jak ste na tom a pro případný řešení situace, která by časem, protože v tomhle případě jde opravdu o čas, už řešení mít nemusela. Nebo by nemuselo být tak jednoduchý. Jasně, možná si zrovna teď říkáte, že něco takovýho netřeba, protože potomstvo aktuálně neplánujete, ale...právě to ALE tu hraje dost roli. Teď třeba ne, ale co za rok, za dva, nebo klidně za deset? Není prostě lepší vědět na čem ste? Ostatně? Na preventivku k obvoďákovi taky chodíte, i když zrovna nejste nemocný. A upřímně, tohle vyšetření nebo i jen hloupej hormonální profil, což je vyšetření, který se dělá z krve, by za mě mělo být součástí běžný preventivní gynekologický prohlídky. Protože nikdy nevíte, co se ve vašem těle děje.

Tak co? Přesvědčila sem vás? Nebo aspoň inspirovala? Plodnost totiž fakt není samozřejmost. Není to věc, se kterou se v životě dá stoprocentně počítat, není to schopnost, která je dána každému. A když je možnost si udělat o té svojí trochu představu, je za mě hloupost toho nevyužít. Ono totiž vážně o nic nejde. Já tohle o sobě vím od svých osmnácti, kdy mi bylo jasný, že prostě chci být máma a že tahle cesta nebude prdel. Jen prostě nebyl chlap, kterej by tyhle peripetie chtěl absolvovat se mnou. A teď ho mám, vím, jak na tom sem a stejně je to svízel svízelná. Momentálně stojím na prahu poslední pokusu v prvním cyklu IVF. Hormonů mám plný tělo, padaji mi vlasy, třepí se mi nehty...co si budem ani ta psychika není zrovna v kondici, - v tomhle mi aktuálně hrozně pomáhá moje Hedepy terapeutka, která je báječná - ale rozhodně nehodlám házet flintu do žita.

A tak možná malá změna. Každé dítě je z lásky, z chtíče, z neskutečnýho úsilí a často i sebezapření. Někdy je jen ten boj delší a peripetivnější, než jindy. Někdy se to prostě jen tak stane, stačí jedna noc, jeden správně naplánovaný den, kousek štěstí. A někdy je třeba mít za sebou tým lidí, který vám pomůžou se k tomuhle zázraku dopracovat, který vás podpoří a udělá ze své pozice odborníků to nejvíc. Někdy je cesta k miminku jednoduchá, někdy je naopak plná šutrů, vejšlapů do dost strmých kopců a děr, do kterých občas šlápnete. Ale pokud máte možnost si tuhle hrůznost aspoň trochu zjednodušit, obout si na ni lepší boty nebo nevláčet na zádech zbytečně těžkou krosnu, měli byste to udělat. Proč si život zbytečně komplikovat, když to není potřeba. Navíc...v Pronatalu jsou všichni skvělí a vždycky vás podrží, když to bude potřeba. Tak to s nima zkuste. Aspoň v rámci prvního kroku. I kdyby měl být, třeba, zbytečnej.