Už z anotace k filmu víme, že se ti bude řešit jistý kriminální případ, respektive pravděpodobný zločin, který souvisí s aktuálním stavem jednoho z hlavních protagonistů. Jde totiž o následující. Martin, moc sympa chlap, veterinář, milující manžel a tak nějak dost oblíbenej chlap je...řekněme ve stavu, kdy sice ví o světě, o tok, co se kolem něj děje, ale není schopen na nic z toho adekvátně reagovat. Pokopal ho totiž kůň v důsledku čehož ztratil schopnost komunikovat, je částečně ochrnutý a je tak nějak ve stavu, který není moc k životu. Což se samozřejmě odráží nejen na jeho psychice a vztahů s manželkou a matkou, ale samozřejmě i na jeho okolí, které musí dost zásadním způsobem změnit svůj život, návyky a všechno přizpůsobit jemu. Což, nebudem si nic nalhávat, prostě není prdel. Pro nikoho z nich. A přesně v tuhle chvíli...
Přesně v tuhle chvíli, v okamžiku, kdy by vlastně všichni měli držet tak nějak při sobě se to začne všechno rozesírat. Doslova. Na povrch totiž vyplují okolnosti, který ledacos mění a to i z Martinova života, který si doposud střežil. Jenže člověk nic neutají věčně, že jo?
Němá tajemství jsou filmem přesně o těch věcech, které se neříkají, které se bojíme říct, které říct nemůžeme...a vlastně i o těch, které mi Martin se svými blízkými nějakým způsobem reflektoval rád, ale kvůli svému aktuálnímu stavu nemůže. Což pro něj samotného musí bejt hrozný. V podstatě se spousta věcí točí primárně kolem něj, ale on sám nemá vůbec možnost se k něčemu vyjádřit, omluvit se, vysvětlit, promluvit si o tom, o čem doposud mlčel. Ten název se dá svým způsobem vykládat mnoha způsoby a přímo či nepřímo odkazuje na všechno, co ve filmu najdete.
Musím říct, že...eee...tohle je těžký předat, upřímně. No, ten film je ohromně silnej. Otvírá dost témat, který souvisí s člověkem jako jedincem, s jeho partnery a vztahy, které si v průběhu života vytváříme i přáními, která máme a která se dost možná nikdy nevyplní. Osobně jsem v jistou chvíli měla pocit, že už snad všem hůř být nemůže, že už to do většího extrému zavést nejde, že pohnutější už ty osudy být nemůžou. A následně jsem byla překvapená z toho, že to jde, že ten pytel sraček, který si protagonisti nesou na zádech má na dně ještě hromadu bordelu, o kterém jsme jako diváci zatím neměli ani potuchy.
Tohle je vynikající film, fakt. A nebavím se jen o jeho celkovém vyznění a tématech, ale i hereckých výkonech, který sou fakt neuvěřitelný. Jana Plodková roli milující, zrazený a neskutečně silný ženský, ale taky v jistou chvíli začne mlít z posledního zahrála tak, že jsem jí věřila každý slovo, každej pohyb, každej pohled. Ve finále je to film, kterej je hodně o ní. O jejím vztahu, lásce, úmorné péči o muže, který...který v ledasčems dost tahal za nos a i přesto jí prokazoval velkou lásku, náklonnost, úctu...v tomhle jsou lidský vztahy strašně složitý a zamotaný a zrovna v tomhle snímku je to znát. V podstatě je to takovej vizuální a emocionální ohňostroj, kdy vám před očima vybuchuje jedna raketa za druhou a vy můžete jen tiše přihlížet a s údivem/úděsem sledovat co s další rachejtlí přijde, jakého šoku se vám dostane, jaký tajemství se na vás a na ty, jejihž osud sledujete sesype.
Komentáře
Okomentovat