Markovič, Hojer a true crime

Dneska to sice nebude o kině, ale přeci jen se tenhle článek bude věnovat tomu, co jsem teď viděla, takže to sem pořád svým způsobem patří. A taky se brzy zase do kina chystám, tak se můžete těšit na nějaký aktuálnější filmy, který bych vám touhle cestou ráda představila. No, ale dneska k něčemu, co už jste asi všichni, no dobře, tak všichni ne, ale dost možná většina z vám viděla. Dáme si totiž jeden seriál, který je pořád ještě dostupný z online vysílání, takže ti kteří ho třeba neviděli nebo váhají, jestli to vůbec stojí za vidění, si budou dneska moct třeba ukotvit svůj názor a postoj a definitivně se rozhodnout. Nebo taky ne, záleží na tom, jak moc se mými názory chcete nechat ovlivnit.

Seriál Metoda Markovič: Hojer, jste mi docela dost doporučovali a teď, když jsem doma na něj konečně došlo. Joo, přiznávám, že i beseda o true crime ve světě, v literatuře a audioknihách na letošním Světě knihy a zároveň fakt, že životopis právě Jiřího Markoviče mám ve svý audioknižní poličce už docela dlouho a docela ráda bych si ho konečně pustilo udělali svoje. No, v každým případě jsem měla chuť i čas si tenhle seriál pustit a konečně zjisti, co na tom všichni mají. :)

V první řadě fakt musím ocenit obsazení, který bylo fakt moc prima a každý jednotlivý herec se ke svojí roli perfektně hodil. Jasně, hodně dělá herecké nadání a to, jak si kdo svoji roli nacítí a jak moc se vžije do každé z daných situací, nicméně i tohle chce um a cit pro věc, což není dáno každému. Co taky musím vypíchnout, dřív než se dostanu k jádru příběhu, je fakt, že se netočíme jen kolem Hojera jako takového, ale s každým dílem dostáváme i další případ, na jehož vyšetřování se Markovič podílel. Což je moc důležitý aspekt, protože zatím měla veřejnost z podobných filmů a seriálů, potažmo i knih dojem, že vyšetřovatelé se vždycky zabývají jen tím jedním konkrétním případem a vše ostatní mají na starosti jiné skupiny. Takhle to samozřejmě není a soudnému člověku to tak nějak logicky dojde, avšak...ně každý takhle přemýšlí to si pojďme říct na rovinu.

Tak a teď Hojer, protože o toho tu jde, že jo? Musím říct, že se mi moc líbil koncept jakým byl tenhle případ pojatý a jak nám, divákům, byl předkládán. Osobně totiž fakt nepotřebuju krvavý scény plný násilí a křiku, vyhřezlý vnitřnosti, vypoulený oči...rozumíme si, doufám. No a přesně tohle tady chybělo. Jasně, ti co si takovýhle scény přály asi zaplakali, nicméně já byla dost spokojená. Celý koncept seriálu je totiž postavený na výsleších a případně i rekonstrukcích vražd, ze kterých byl Hojer obviněn. Víc, než co jinýho tak sledujeme vztah, který mezi sebou Markovič s Hojerem měli, na technikách výslechu, které na tu dobu byly velmi pokrokové a inovativní. Možná díky tomu měl takové úspěchy.

Díky tomu se celý seriál stal zajímavější, pro mě jakožto diváka atraktivnější a psychologicky skutečně zajímavou diváckou podívanou, kterou jsem si moc užila. Měla jsem chuť si pustit další díl, posunout se v ději, přijít k dalším indiciím a i když všichni, no dobře téměř všichni, protože třeba Martin o tomhle případu neměl ani páru, víme, jak to dopadlo, byla jsem moc zvědavá na závěr, který mohl být pojatý mnoha způsoby. A co si budem, i Markovičův osobní život, který poměrně zajímavým tahounem, který celému seriálu dodal další špetku zajímavosti. Jo, musím říct, že i na tu brutálnost a krutost, bez které by se to neobešlo jsem si tenhle seriál moc užila. Rozhodně víc, než Stodolovi, což je sice film, ale z mýho pohledu docela plochej a nezajímavej, takže jsem ho ani nedokoukala.

Takže...doufám, že se třeba časem dočkáme nějakých dalších případů, které Markovič vyšetřoval a že budou stejně dobrý jako tenhle. No a samozřejmě se chystám k poslechu tý autobiografie, která by na jeho život, soukromí i pracovní, mohla vrhnout zas jiný světlo.