Že lokálnost, udržitelnost a takovou tu vzájemnou sounáležitost a sousedskost považuju za důležitý aspekty, nejen svýho, života, tak nějak víte. Minimálně ti, co už nějakou dobu sledují moje sociální sítě. Taky víte, že miluju Tábor, v tomhle městě jsem doma, doopravdy doma, zakořeněná jak nikde jinde. No, a když se tyhle dvě věci spojí dohromady, nemůže vzniknout špatná akce. A tak vznikly Trháky. Malé, sobotní trhy se snídaní i obědem z lokálních surovin, muzikou, divadlem pro děti...taky skvělými lokálními nákupy, vůněmi a očividnou láskou k přírodě. Ten červnový mi, musím říct, v mé současné situaci hrozně pomohl, za což určitě můžou hned dvě věci.
Tou první bude na půl uzavřené Žižkovo náměstí, kde bylo několik parkovacích míst zabráno stolky, židlemi a obřími květináči s kytkami a stromky, které poskytují skvělý prostor pro odpočinek, relaxaci a zároveň i příjemný stín. Navíc nejsou vázány na okolní restaurace, takže si nemusíte nikde nic dávat, klidně si přineste svačinu nebo pití z domova, povídat si, číst si nebo jen tak koukat kolem a kochat se místní architekturou. Máme tam naistalovaný i takový drobný vodní "rozprašovače", který nabízí osvěžení a za těhle veder zvlhčí i vzduch kolem. Nehledě na ptactvo, který si taky rádo zvlaží peříčka.
Ta druhá je samozřejmě celá ta myšlenkapotkat se, podpořit nákupem lokální farmáře, pěstitele a obchodníky, dát si s přáteli něco dobrýho k jídlu a užít si skvělej čas v té nejlepší společnosti. Jo, tohle dopoledne, který se přehouplo do brzkého odpoledne jsem si hrozně moc užila. Radost mi dělala nejen knížka, kterou mám momentálně rozčtenou, - mimochodem Kotviště si fakt přečtěte, je to vynikající a lehce provokativní román o postavení mužů ve světě, kterému vládnout ženy a navíc jste navěky připoutaní k místu, kde jste se narodili bez možnosti ho opustit - ale i ti, kteří tvoří moji sociální bublinu. Ti, kteří pořádaní takovéhle akce, ti, pro které je kultura, lokálnost, sousedskost a jisté společenské hodnoty.
Malou ukázku jak z
červnového, tak i z
květnového Trháku už jste mohli vidět v rámci reels, co jsem vám nahrávala na YT a instagram, takže něco málo už jste viděli, nicméně ať máte představu o účastnících, kdybyste se chtěli na chystaném červencovém objevit. Já si tentokrát pořídila moc dobrou směs bylinek a hrubozrnné soli od moc velkých sympaťáků z
Osoleno, kteří mi pomohli s výběrem. Chtěla jsem totiž něco ideálního na ryby, které si dělám poměrně často. Poseděla jsem si s již zmíněnou knížkou u kafe z Jednoty - tu asi netřeba představovat, tak jsem jako doma. Je to takový moje útočiště, pracovna a relaxační prostor v jednom. :) Stejně tak nešlo nekoupit chleba z naší místní
Pekárny Lužnice, který je tím nejlepším na světě. Mimochodem, nevím jak vám, ale nám poslední koupené chleby, které Martin přinesl z normálního obchodu do druhého dne, DO DRUHÉHO DNE!, totálně zplesnivěly, takže fakt nemám chuť zas takový nákup udělat. To radši zůstanu věrná místním a poctivým pekařům, jejichž chleba nám vydrží mnohem dýl - no nevyrží, protože je tak skvělej, že ho za dva dny sníme, ale rozhodně neztvrdne ani nezplesnivý.
No a oběd od
Honzy Čulíka nesměl chybět samozřejmě, protože jeho kuchyni miluju, je čerstvá, lokální, - kolikrát tohle slovo ještě dneska použiju? - svěží a chuťově často dost překvapivá. A protože je horko a žízeň je zlá, drinčík z ovocného, švestkového octa od
Utopie, která dělá i různá šumivá vína a tak byl jasnou volbou. Zeleninu ze Svobodných hor i sýry z Ranče na Samotách jsem tentokrát vynechala, protože všeho máme doma dost, ale odejít bez kytky z
Flower Catering prostě nešlo - ty si totiž domů kupuju poměrně pravidelně právě v Jednotě a dělají mi vždycky ohromnou radost. Jooo, v Táboře prostě umíme žít a užívat si, podpořit se, pobavit se...zkrátka a dobře, umíme si to tu udělat hezký. No a samozřejmě mě zajímá, co vy a lokální trhy, co vy a váš vztah k malým pekařům, zelinářům, mlíkařům...? Jak vy si užíváte svoje město takhle v prostoru?
Komentáře
Okomentovat