Betování aneb, jak pomoct autorům a (audio)knihám

Všichni tak nějak víme, jak moc jsou dneska sociální sítě pro jakýhokoli tvůrce důležitý. Jde o velice účinnou prezentaci jejich tvorby, produktů, dovedností a schopností, které navíc jejich konzumenti můžeme sdílet dál. My jsme pak ti, kteří dané dílo, produkt nebo službu hodnotí, komentuje, sdílí, doporučuje nebo naopak zkritizuje. Bez tohohle se zkrátka a dobře dneska už nikdo moc neobejde. Nicméně jsou i další způsoby, jak svým oblíbeným tvůrcům pomoct. Jedním z nich, pokud se budeme bavit o literatuře, o kterou jde v mém životě i na sociálních sítích především, je betování. A právě o tom, jak tohle funguje, proč je to důležitá činnost a jak vypadá zrovna v mém případě, bych vám dneska chtěla napsat. Protože si myslím, že je to důležitý a spousta lidí vůbec netuší, co tohle obnáší. Tak se na to pojďme společně podívat. Třeba se vám to zalíbí a taky se do téhle aktivity pustíte. 

Spousta lidí, co sem si tak všimla, si myslí, že Betování je v podstatě recenzování daný knížky, kdy svůj názor sdílíte jen s autorem. To není úplně pravda, i když i tohle hraje v celým procesu svojí roli. Betace textu je ale mnohem komplexnější a náročnější, než jen jeho zhodnocení. Rovnou říkám, že dneska vám to sepíšu tak, jak v tomhle směru pracuju já, je klidně možný, že někdo má jinou strategii a postup,takže dnešní článek nemůžeme brát úplně směrodatně, ostatně jako všechno, co vám tu sdílím. No a pokud máte s touhle aktivitou svoje vlastní zkušenosti a chcete se o ně podělit, samozřejmě můžete v komentářích. 

Tak...jak to tedy v praci vypadá v mým případě? V okamžiku, kdy se mi knížka k betaci dostane do rukou, samozřejmě tomu vždycky předchází komunikace s autorem, nějaký poznání příběhu, základní zápletky a tak, je pro mě nejlepší si jí nejdřív úplně obyčejně přečíst. Úplně stejným tempem a stejnou pozorností, jako kteroukoli jinou knížku. Když v textu v týhle fázi narazím na něco, co drhne, nesedí nebo co je na první pohled zřejmé, že chce opravit, tak už to do něj zanáším, ale není to mým prvotním cílem. 

Podrobnější čtení, komentování a vkládání poznámek s poznatky, co by chtělo opravit, co nesedí, - prostorem i časem - co tak nějak skřípe mezi zubama třeba i v rámci slovosledu, příběhu, situací a reakcí postav na ně atd., dělám až v rámci druhýho čtení. V tuhle chvíli zakládám i sólo word soubor, kam se o něčem víc rozepisuju, nějak hodnotím text, sloh, postavy a další věci, který mi přijdou důležitý a s celou tou knížkou pracuju nějak komplexnějc. No a pak zpravidla následuje ještě jedno čtení, kde dopiluju, co je třeba a všechno pak odesílám autorovi, který už se vším musí naložit dle vlastního uvážení.

Podobně pak pracuju i v případě betace audioknih, ale s tím rozdílem, že pokud odhalím nějakou chybu, přeřek, - během poslechu totiž vždycky koukám i do samotného textu, abych viděla, jak to má být správně přečteno - dlouhou pauzu, větu načtenou dvakrát nebo jakýkoli nedostatek, musím zaznamenat kapitolu, kde ta chyba je spolu s přesným časem - a to ja vteřinu přesně - a popsáním toho, co je špatně. Takže se v poslechu často o ty sekundy vracím zpět, zastavuji a zas pouštím a ideálně všechno posílám tak nějak průběžně, protože v tomhle případě je třeba znovu stříhat, namlouvat, doplnit chybějící hudbu nebo i věty, který se při načítání vynechaly. I tady poslouchám aspoň dvakrát aby se vychytalo všechno a vy, posluchači jste dostali do uší to nejlepší. 

No a takhle to celý probíhá. Většinou v noci, o víkendu, kdekoli, kdykoli. Teď sem třeba betovala skvělou a epickou Theomachii, u který sem na druhej poslech seděla po práci každej den do půl druhý nebo do dvou do rána a v sedm zase vstávala k sobě do práce. Ale miluju to. Jinak bych to nedělala samozřejmě. 

Jste překvapení? Dokážete si představit, kolik je to času a energie do literatury vložená? Betovali ste někdy něco? Dejte vědět...🙂