V Táboře právě končí hudební festival
Transforma, který jsem teda ze spousty důvodů vynechala, ale v rámci jeho průběhu se otevřely i dvě moc zajímavý výstavy. A ty jsem rozhodně vynechat nechtěla. No a právě na ně a do dvou našich výjimečných galerií bych vás dneska chtěla vzít. Aspoň na skok. Víc pak uvidíte v červencovým vlog, kde si o jedné z nich budete moct něco málo poslechnout přímo od její kurátorky a budete mít tak možnost si je prohlídnout a tak nějak nacítit víc, než z dnešních fotek. No a určitě se k nám někdy přijeďte podívat, teď přes léto máte ideální příležitost výletit a poznávat nový města a místa. Tak a teď k těm výstavám.
První z nich, kde jsem stihla i vernisáž je v krásný a útulný galerii
Okraje, kde probíhají mimo jiné třeba i různý výtvarný a grafický kurzy. Navíc jde o hrozně příjemnej a přívětivej prostor, kde člověk chce fakt trávit čas. Momentálně probíhající výstava není o tvorbě jednotlivce, ale i společném a přesto velmi rozdílném vnímání přírody a jejích měnících se terénů čtyř mladých umělců z různých koutů republiky. Každý z nich tak přichází s vlastním pohledem na to, jak lze na krajinu kolem nás nahlížet, jakými proměnami prochází i na to, jak ji ovlivňujeme my, lidé. Zároveň pracuje s nostalgií a dalšími různorodými pocity, kterou v nám prostor kolem v němž žijeme vyvolává, jak ovlivňuje naše rozpoložení, cítění...
Druhá výstava byla vlastně taky tak trochu o přírodě, i když trochu jinak, no dobře, hodně jinak, pojatá. A to jak provedením, tak i sdělením. Teresa Bartůňková a Petr Cukera vytvořili podivnou, uhrančivou a jaksi hypnotickou světelnou instalaci, která prostřednictvím zvuků a světla ztvárňuje nejen pohyby pávů, ale i jejich vzájemnou komunikaci, čímž promlouvají i k divákům samotným. Je to celé strašně zvláštní, svým zpracováním i tím, jak se člověk cítí, když se na jednotlivé prvky téhle instalace dívá. A čím déle se dívá, tím podivněji se cítí. Navíc, ty pocity, které ve vás výsledek téhle autorské spolupráce vyvolá se poměrně zásadním způsobem obměňují a věřím tomu, že na člověka tenhle projekt zapůsobí jinak na první vidění, za hodinu i třeba za den, dva nebo za týden.
Musím říct, že jsem moc ráda, že jsem si tyhle výstavy nenechala ujít a určitě si je během léta ještě jednou dojdu prohlédnout. Mám totiž ráda právě ty různorodé dojmy, které v člověku vyvolají a ráda bych je trochu prověřila časem. Kdybyste se na ně chtěli podívat, tak určitě přijeďte, případně, pokud se vám to zrovna nehodí, můžete mrknout na album, které jsem vám nahrála na facebook a samozřejmě si počkejte na ten vlog, kde uvidíte a vlastně i uslyšíte víc. No a rozhodně budu ráda, když mi dáte vědět, jestli se podobných výstav a vernisáží účastníte, jak vnímáte současnou podobu umění, třeba i ve veřejném prostoru a co pěkného jste třeba za poslední viděli. Budu moc ráda a můžeme tak společně otevřít nějakou zajímavou diskusi. :)
Komentáře
Okomentovat