Úplně mi nešlo o to sesbírat nejrůznější názory na tenhle snímek, spíš sem chtěla víc proniknout do toho tématu a kauzy jako takový, protože v době, kdy se tohle všechno řešilo mi bylo moc málo na to, abych měla možnost celou tu věc nějak nevnímat a udělat si názor. Ještě mě teda čeká rozhovor přímo s Kulínským, který byl někdy v roce 2012 hostem v Show Jana Krause, ale přiznám se, že zatím nemám úplně chuť tohohle chlapa poslouchat. Nicméně časem na něj dojde.
Řekla bych, že v návaznosti na tenhle film nikoho neminuly ani informace o zneužívání malejch holek v souboru Bambini di Praga, kterých se dopouštěl právě jejich tehdejší sbormistr, bavíme se o době mezi lety 1984-2004, za což byl i odsouzen. Tehdá dostal 5 let a odseděl si necelý 3, což sou teda brutálně směšný a nízký čísla. Za mě tenhle člověk neměl už nikdy spatřit denní světlo, ale naše zákony v takových případech situace a tresty těžce nezvládají a spíš znevažují výpovědi obětí a demonstrují traumata, kterým budou, s největší pravděpodobností, čelit už navěky. Někde sem slyšela, teď nevím, v kterým tom rozhovoru to bylo, že něco podobného udělal i ten film, což mi přijde jako dost radikální názor, ale chápu, že to takhle může být vnímáno. Ale ať se dostaneme ke snímku samotnýmu...
Co je třeba fakt vypíchnout, sou herecký výkony. Každý slovo, pohyb, intonace nebo pohled mají svůj důvod, přesné sdělení, emoci...a za to všem patří hluboká poklona, zvlášť teda Kateřině, který byste tam křehkých třináct let fakt nehádali. O tom ostatním už se píše hůř. Z několika důvodů, které, aspoň z mého pohledu, tak trochu rozdělují diváky na dva tábory, na ty, kteří ho vychvalují až do nebes a na ty, kteří ho svým způsobem kritizují a vidí v něm jisté...řekněme nedostatky nebo dokonce neúctu ke Kulínského obětem.
Fakt je, že distancovat se od skutečnosti, která film inspirovala a tak nějak vynechat oběti v rámci informovanosti nebyl nejlepší tah, zvlášť když je vyloženě do očí bijící o čem to celé je, nicméně...pokud si má třeba moje generace, která neměla možnost tuhle kauzu sledovat, udělat obrázek o tom, jak zrůdnej tenhle člověk byl, jak moc tam selhal právní systém a jakej dopad mělo tohle dlouhodobí zneužívání a manipulace na všechny dopad, pak právě prostřednictvím tohohle snímku a právě zmíněných rozhovorů a debat, které vyvolal.
Já věděla na co jdu, o čem to celé bude a musím konstatovat, že sem z kina odcházela v dost nepříjemným rozpoložení. Děsivá je na tom totiž jedna věc. To tichý, plíživě se přibližující nebezpečí. To tichý násilí bez křiku, bez bránění se, bez pláče, vzdoru...bez emocí. Protože přesně tohle sou věci, který si jako společnost se zneužíváním a potažmo znásilněním pojíme. Pravda je ovšem úplně jinde. O to víc je děsivější, krutější a nepochopitelná. Navíc...v tom filmu je tolik náznaků, tolik odkazů, že všechny holky ze sboru vědí, co naši hlavní protagonistku čeká, že se to zkrátka nedá přehlídnout. Těžko to jako diváci můžeme ignorovat. A pokud před těmi náznaky, pohledy, zdánlivě bezvýznamnými frázemi a gesty nic z toho nevidíme, stáváme se i mi viníky jejich bolesti.
Komentáře
Okomentovat