Za mě je teda jedině dobře, že problémy, které s tímto onemocněním souvisí - ať už jsou to ty zdravotní, duševní, finanční, partnerské, existenční nebo jiné - a nemoc samotná proniká pomalu a jistě do médií, do debat, do literatury, do veřejného prostoru. Ukazuje se tím její pravá podstata, která třeba ve filmech často chybí. V nich se právě ukazuje jen ta "romantická srdceryvnost", studené nemocniční pokoje, pacienty bez vlasů a s kruhy pod očima. Pravda je ovšem mnohem širší, problémy závažnější, realita svým způsobem pestřejším a vícevrstevnatá. Sama jsem se ve svém okolí v několika případech s tímto onemocněním setkala a musím říct, že vždycky to bylo, silné, intenzivní, vlastně i smíchuplné, energické, bez slz a rezignace. Což je ten nejlepší přístup s jakým k téhle nemoci lze přistoupit. Dost podobně, i když samozřejmě po svém a s vlastní silou, k diagnóze "rakovina" přistoupila i Eliška Kratochvílová.
Jednoho dne si totiž tahle statečná ženská sedla a o své nemoci a všem, co s ní souvisí a souviselo, sepsala knížku. V ní sepisuje průběh léčby od prvotního šoku, přes operaci, chemoterapie až k snad šťastnému konci. A i když je třeba mít se stále na pozoru, hlídat se a samozřejmě i dál spolupracovat s lékaři, kteří vše pohlídají, člověku se neskutečně uleví v okamžiku, když má v ruce papír se statusem "vyléčená". Nicméně v téhle knížce nenajdeme jen velmi otevřený, intimní a upřímnou zpověď ženský, která se musela vypořádat nejen s dost vážnou diagnózou, ale přináší i dost důležitých rad a doporučeních, na které člověk zkrátka a dobře v prvních okamžicích vůbec nemyslí. Jde přitom o zdánlivé maličkosti, které ale můžou poměrně zásadním způsobem zamíchat kartami.
Co si budeme nalhávat, člověk s rakovinou a v léčebném procesu, který je pro něj fyzicky i psychicky ohromně náročný, asi těžko bude chodit do práce, těžko zajistí rodinu, domácnost, takové ty praktické věci, bez kterých by jakákoli domácnost velmi rychle přestala fungovat a definitivně se rozsypala. Člověk i v tomhle období musí nějak zajistit sebe, svoje děti, partnera nebo i domácího mazlíčka a pokusit se i v těhle technických ohledech svému okolí nějakým způsobem ulevit. Třeba i stran společného rozpočtu, který dostane dost zabrat. Eliška díky svým vlastním zkušenostem a poznatkům, které za celou tu dobu sesbírala pomáhá, respektive svou knihou chce pomoci, těm, kteří se tu svoji diagnózu teprve dozvěděli, těm, kteří tvoří jejich nejbližší okolí a trpí, i když podstatně jinak, spolu s ním a dodává všem naději, jakousi formu jistoty, že to všechno zvládnou a nabídnout třeba i alternativní možnosti toho, jak v této době tělu ulevit od bolestí, únavy, nevolností, psychické nepohody...
Musím říct, že díky všem těm aspektům, které jsem vám tu teď popsala jsem moc ráda, že taková knížka vznikla, že v ní autorka ukazuje realitu všedních dní, dobrých, méně dobrých i úplně hrozných okamžiků, bolesti, radosti...a tím spíš jsem ráda, že mám možnost, ve spolupráci s autorkou samozřejmě, vám tuhle knížku představit víc, ukázat její přednosti, kterých je víc než dost a trochu tak svojí troškou do mlýna přispět k debatě o tom, jak moc je tahle nemoc běžná, častá a jak moc ovlivní život člověka. Rakovina prsu s podtitulem "a co dál" je čtivou knížkou, která si na nic nehraje, nic nezastírá a ukazuje vše bez pozlátka a přímo. Tak...pokud nepatříte k těm, kteří zavírají oči před problémy, chtějí trochu víc nahlédnout do problematiky onkologické léčby a chtějí se třeba v tomhle směru i trochu vzdělat, - nejen z té praktické stránky věci, ale i ze stránky empatické a emocionální - pak byste po téhle knížce měli rozhodně sáhnout. Má totiž velký potenciál vám ledacos předat a mnohé vás naučit. Což se vám s nějakým jednoduchým romantickým románem tak docela nestane, že?
Komentáře
Okomentovat