Děti, koťata a stůl plnej zeleniny

O tom, že se mi občas zdá o tom, že mám dítě sem vám už jednou psala a určitě bych v tom nějak v průběhu fungování tohohle blogu i ráda pokračovala, pokud vás to bude bavit. Sny obecně sou totiž hrozně hustá věc a já mívám fakt sny s příběhem včetně kulis, zápletky...no jak, když koukáte na film. Už mám i nějaký další připravený na dobu, kdy nebudu třeba úplně ready se vám s něčím vypisovat, což možná zase brzy nastane, takže se máte na co těšit. No a klidně se taky nebojte podělit o nějakej svůj sen. :) No a dneska se zas mrkneme na jeden o dětech, taky koťatech a doktorovi, kterej celej situaci moc nezvládnul. 

Abych vás uvedla do děje i prostorem, zvlášť tedy je to důležitý, protože velká část tohohle mýho snu se odehrála u nás doma, tak náš byt činí naší ložnici, obývací část, KZK a bejvalej a snad i budoucí dětskej pokoj, kterej můžete znát, alespoň částečně, z mých videí, protože tam většinou natáčím. Tak! A teď to začne.

Stojím v tom bejvalym/budoucím dětskym pokoji, kterej momentálně vypadá jako ordinace u doktora a na přebalovacím pultu leží tři maličký děti. Sou moje a sou krásný a hrozně mrňatý a tak se o ně fakt bojim aby byly v pohodě a zdravý a vůbec. Vedle stojí doktor, říká, že všechno O.K., ukazuje mi, jak s nima manipulovat, až nás z tý porodnice pustí dobu atd. atd. a najednou to mimčo, který je velký jak pytlík mouky v těch tenkejch dupačkách položí na zem, kde sou studený dlaždice a jde se vesele věnovat dalšímu. A tak si říkám, jaká je to hrůza, že to dítě leží na tý studený zemi, bez deky, bez podložky, prakticky nahatý a že co si ten doktor jako myslí, že mi nastydne, protože je přeci čerstvý a hrozně malinkatý.

Takže ho vezmu a jdu s ním k tím naším bytem do tý obývací části aka jídelny, kde je stůl plnej čerstvý zeleniny, co mi zrovna přivezly farmáři. S dítětem na ruce otevřu lednici a jdu tu zeleninu uklízet, protože jí je hrozně moc a nechci aby se mi to zkazilo. Ještě potřebuju obě ruce volný, tak to dítě položím mezi ty saláty, rajčata a papriky, protože je má jako zábranu a vím, že mi nespadne - zároveň vim, že v tom pokoji sou postýlky, kde leží ty dvě zbylý děti a že pro ně budu muset taky dojít - a dál uklízím tu zeleninu. A když se otočim pro další rajče, tak zjistim, že místo toho mýho dítěte se mezi vší tou zeleninou mrcasí malinkatý májový koťátko. Tak ho vezmu do rukou a kouzlo všech kouzel, zas v ruce držím to svoje díťátko. Tenhle efekt se stane vždycky, když to dítě položím. V tu chvíli je z něj malý májový kotě a jakmile ho vezmu do náručí, je z něj zase dítě.

To kotě teda nechám ať si mezi tou zeleninou dělá, co chce, uklízím dál ty papriky a ředkvičky a najednou se ve dveřích objeví další dvě malinkatý mourovatý koťata, který se mi začnou motat pod nohama, mňoukají a očividně chtějí pochovat a vůbec pozornost. No a jakmile je zvednu, zas z nich sou ty moje malý děti, který na mě koukají a sou hrozitánsky roztomilý a moje a ňufací.

No chápete to? Takovýhle věci se mi dějou v hlavě. Jak to dopadlo nevím, páč mi zvonil budík a musela sem do práce, ale teda zůstal ve mě dost intenzivní pocit z toho všeho a vlastně vůbec nevím, co si myslet. A to už je to tak tři tejdny, co se mi tohle zdálo a pořád to v sobě tak nějak cítím. Schválně by mě zajímalo, co si o tomhle myslíte. No, dejte vědět... :)