Tabu ve veřejném prostoru aneb O čem se (ne)mluví

Poslední dobou si hodně všímám toho, jak mají lidi, hlavně teda v online prostoru, až nutkavou potřebu komentovat vztahy ostatních. Polyamorní, homosexuální nebo třeba i vztahy s velkým věkovým rozdílem jsou nechutné, nenormální, pobuřující a proti přírodě, nedej bože aby v nich jakýmkoli způsobem figurovaly děti. Těžko říct, jestli mě tyhle negativní reakce jen teď serou víc, než jindy, je jich víc nebo to téma obecně víc vnímám a reflektuju, takže je mi různými algoritmy přirozeně nabízeno, v každým případě si nemyslím, že tyhle nenávistný komentáře, diskuse a potažmo i lidi, kteří něco takovýho dokážou vypustit z pusy, patří do inteligentní a vyspělý společnosti. Osobně bych je spíš někde hromadila jako v zoo a dělala tam exkurze jak do Jurskýho parku, protože větší přehlídku bizáru a lidský hlouposti horko těžko někde jinde najdete.

Každopádně sem ráda, že tahle témata a s nimi spojený problémy - ať už rodinný, společenský, pracovní nebo jakýkoli jiný - takhle skvěle vstupují do veřejnýho prostoru. Že lidi přestávájí mít tak nějak strach a obavu a nich mluvit, pokud se jich to přímo týká, eventuálně přinášejí pohled odborníka, a tím sice pomalu, ale jistě boří všechna tabu a předsudky, které si s nimi jako společnost pojíme. A je celkem jedno, jestli se tohle "přicházení" děje formou rozhovorů, dokumentů, filmů nebo třeba knih. I když je fakt, že jakmile jde o rozhovor s konkrétním člověkem, který se nebojí o nějaké své výjimečnosti, pro někoho úchylce nebo anomálií mluvit zcela otevřeně, je to vždycky tak nějak víc diskutovanější a komentovanější. A je teda brutálně zarážející, jak si na sociálních sítích a na internetu obecně lidi nevidí do huby a napíšou i to, co by si normálně člověku do očí říct neodvážili. Což jim ten prostor celkem úspěšně umožňuje.

Co mi dělá radost, tak je fakt, že se jak lidi, tak o nejrůznější podcasty, mediální platformy nebo i televizní projekty a programy nebojí takhle "kontroverzní" témata přinášet, vysílat a tím pádem i čelit záplavě těhle komentářů a rádoby názorů. Jasně, neříkám, že se vám všechno s čím, kdo do veřejného prostoru přichází může líbit nebo že s tím musíte souhlasit, to samozřejmě nelze a byla by hloupost myslet si opak, nicméně mi tady chybí nějaká slušnost, respekt vůči životu, názorům a koníčkům ostatních. Přeci...pokud jakýmkoli jednáním není ubližováno ostatním, nejsou mu odpírána jeho práva, není jakkoli utlačován, šikanován nebo jakkoli omezován, tak všem může být úplně jedno jak kdokoli z nás žije, s kým žije, s kým spí, jak vychovává svoje děti nebo co dělá ve svém volném čase. A to si, bohužel, spousta lidí asi neuvědomuje nebo uvědomit nechce. 

Tímhle chováním ovšem dochází k odpírání jakékoli svobody, k cenzuře života a často i veřejnému zostuzení nebo dokonce lynčování, což je teda ubohost ubohá a naprosto to popírá myšlenku a hodnotu těžce vydobyté svobody, za kterou bojovali naši rodiče, eventuálně i prarodiče nebo kdokoli z rodiny. Nad tím by se národ obecně mě zamyslet. A já sama osobně fakt nechápu, jak kdokoli, komukoli může kecat do toho s kým má žít, s kým se kamarádit nebo co by měl veřejně říkat a jak se prezentovat. Kde kdo bere jistotu, že zrovna ten jeho život je správnej, jedinečnej, bezchybnej a bezvadnej? Kdo nám dává právo o komkoli tvrdit, že jeho koníčky sou zvrácený, nenormální, úchylný...? A to že zrovna "já" bych takhle žít nechtěla, nevěnoval se ve volném čase tomu či onomu nebo bych veřejně něco ze svého života nesdílela přeci neznamená, že za to vyloženě odsoudím ostatní.

Jak si kdo žije je čistě jeho věc, můžeme na to mít nějaký názor, můžeme k čemukoli zaujmout nějaký postoj, který třeba souvisí s naší výchovou, vzděláním, společenským postavením nebo třeba i náboženstvím, ale i takový názor se dá vyjádřit tak nějak bez urážek. Klidně s vyjádřením pochybností zda to či ono je ještě v pořádku v rámci nějakých hodnot nebo třeba i v návaznosti na vhodné životní podmínky, ale to je asi tak všechno.

No a určitě mě zajímá i váš postoj. Co vás za poslední dobu zvedlo ze židle? Vadí vám, když je chlap na mateřský? Když dva muži vychovávají děti? Když se někde nějaká herečka svlékne nebo se v rámci svých koníčků nechá svazovat metodou shibari? Co už je pro vás v životě za hranou, podivný a nenormální? Pojďme se o tomhle zkusit třeba pobavit a otevřít nějaké další téma, které by mohlo zarezonovat. :) Pokud se vám chce samozřejmě...