Život na okraji vlastní rodiny

V aplikaci ČT je teď k vidění dost dobrých pořadů a dokumentů, kterým bych v následujících dnech a asi i týdnech ráda věnovala pozornost a upozornila vás na ně. Protože každý z nich jistým způsobem rozvíjí pocit sounáležitosti, empatie, otvírá velká témata a přináší poměrně dost otázek, které s nimi souvisí. Člověk to zkrátka posune, pokud má mysl otevřenou a srdce na správném místě.

Dneska se společně podíváme na dokument o slečně, jejíž život se poměrně zásadně změnil v okamžiku, kdy do rodiny přibyl další člen, její malá sestra, která samozřejmě, jako každý mimčo, vyžadovala spoustu pozornosti, času, péče...a na staršího sourozence už se tolik nedostalo. Zatím to vypadá jako celkem standardní rodinnej model, nad kterým se netřeba moc pozastavovat, co? No, realita je ovšem taková, že Johana nedostala jen tak obyčejnou sestru, ze který by se časem, až trochu povyroste, stala parťačka a kamarádka. Johana dostala sestru s autismem. Sice vysokofunkční, přesto specifickou s dost jasným vymezením vůči pocitům, životu, úkolům...

Tohle je samozřejmě věc, které se chtě nechtě musí přizpůsobit celá rodina, Johany nevyjímaje. A to i přesto, že se chystá odmaturovat, učí se na přijímačky na vysokou a sama má dost starostí sama se sebou. Ono snažit se být milé a spořádané dítě, které nedělá problémy, ve škole má perfektní výsledky a dohromady s ním nikdo nemá žádné starosti dá člověku docela zabrat. Zvlášť, když k tomu všemu řešíte i vlastní sexualitu, což byla scéna, která mi v tomhle dokumentu přišla poměrně zajímavá a pro život hlavní hrdinky i dost zásadní. 

Nutno dodat, že ačkoli nikdo z téhle rodiny neměl s příchodem Rózy snadný start do nové životní etapy, měli při té smůle v několika věcech poměrně štěstí. Za prvé je jejich druhá dcera vysokofunkční autista, což je relativně výhoda - vláda jednoduchý úkoly, komunikuje, uvědomuje si, že její nekontrolovatelný výbuchy vzteku ostatním ubližují, je schopná se hodně věcem naučit... - nechci tím říct, že je péče o ní piánko, ale rozhodně je to jednodušší, než s autisty, kteří takovéhle věci nezvládají nebo třeba ani nekomunikují. I zázemí, finanční zajištění a sociální stav obecně je v tomhle případě na dobré úrovni, což taky není samozřejmost a celou tuhle situaci to poměrně usnadňuje, řekla bych. 

Reálně se tak bavíme spíš o psychické náročnosti celé věci, než o čemkoli jiném, čímž nechci říct, že je to v pohodě a dá se to všechno zvládnout bez komplikací, ale rozhodně je dobré si uvědomit, že je spousta rodin, jejíž členové se musí potýkat s mnohem závažnějšími problémy a to navíc na horší startovní pozici. To jen abychom si uvědomili, že případ z tohohle dokumentu je specifický na mnoha úrovních a nemůžeme ho brát jako mustr pro všechny. Žádní lidé nejsou stejní a I autisté jsou různí a sorcifičtí. 

Nicméně je "Ta druhá" je rozhodně snímkem, který by vás neměl z mnoha důvodů minout. Hodně vás naučí, ukáže život těch, které třeba jen míjíme, umožní nám nahlédnout pod pokličku úplně jiného životního rytmu, obětí, které je mu třeba přinášet a především ukáže úplný jiný rozměr lásky, než jaký považujeme za standardní a běžný. A to je hodně.