Chtěla jsem poukázat na problematiku bulimie

Renáta Hověžáková pochází z Beskyd, ale v současné době žije na Vysočině. Baví ji četba, sportování nebo turistika a psaní je pro ni způsob, jak rozvíjet svou fantazii. Jedním z jejích skromných životních cílů je, aby kus téhle fantazie předala i svým čtenářům – protože, jak sama říká, "Všichni občas potřebujeme alespoň malý únik z reality." Právě o jejím chystaném románu Srdce plné lásky jsme si povídaly v dnešním rozhovoru. No a na recenzi se můžete těšit už brzy.

1. Vaše knížka přináší čtenářům, no spíš čtenářkám, poměrně široké spektrum závažných témat, která souvisí s dívčím dospíváním, pubertou a s tím spojeným i hledáním vlastního "Já". Které z nich je ale podle vás to opravdu stěžejní?

Pro mě je opravdu stěžejní to, že spousta rodičů přehlíží psychiku svých dětí a nedokážou uznat to, že jejich děti mohou nějaké takové problémy vůbec mít. Téměř každý rodič si myslí, že své děti vychovává skvěle a jich se tato problematika netýká, ale opak je pravdou. Neříkám, že nedělají maximum pro své děti, ale je opravdu potřeba vnímat své dítě víc do hloubky, nejen povrchně. 

2. Srdce plné lásky je skvěle zpracovaným románem pro dospívající dívky, které v současné době spíš upadají pod vlivem romantasy, fantastiky a podobných románů. Svým způsobem tak vyplňujete díru na knižním trhu. Četla jste ale v dospívání ráda takovéhle romány?

Ano, ráda jsem četla podobné romány. Fantasy aj. mi dodnes nic neříká.

3. Řekla bych, že tenhle příběh může poměrně slušně nastavit zrcadlo o problémech současných dospívajících i té starší generaci, především pak rodičům a blízké rodině. Co byste ráda abyste si tahle skupina čtenářů ze čtení odnesla?

Byla bych ráda, aby si každý čtenář našel v tom to své. Nezaměřili se jen na jeden aspekt příběhu.

4. Nebudeme si nalhávat, že problémy jako bulimie, ústavní léčba a psychické problémy jsou pořád pro jistou skupinu lidí poměrně tabu. I když je pravda, že situace se pomalu a jistě mění. Byl to důvod proč jste se rozhodla tenhle román sepsat nebo v tom bylo i něco jiného?

Byl to hlavní důvod, proč jsem román napsala. Chtěla jsem poukázat na tuto problematiku. Mnohým lidem je to dodnes nepříjemné a pro většinu lidí tabu.

5. Těch témat je v knížce opravdu spousta včetně mateřství v opravdu raném věku, kdy na to není každá dívka připravená. Je to další životní trabl, se kterým se hlavní hrdinka a potažmo i její okolí musí nějak poprat. Vlastně mi přišlo, že zrovna tohle, v návaznosti na její minulost, si poměrně slušně říká o nějaké pokračování. Přemýšlíte o něčem takovém?

Pokud kniha vyjde, určitě plánuju pokračování nebo alespoň další knihu na podobné téma. Ráda bych poukázala na témata, která se řeší v běžném životě.