Ruku v ruce za dobrodružstvím

Co si budem, na pohádky jsem už velká. I když je fakt, že svoje oblíbený si nikdy nenechám ujít a to klidně i několikrát do roka. Nicméně knižně už je potkávám jenom v práci. Nicméně čas od času se mi díky práci na Pointě stane, že se najde autor, který by rád v rámci svojí dětské knížky využil moje služby a prostor na sociálních sítích. Stejně tak tomu bylo i s příběhem Toby, Justin a tajemství kouzelného lesa, který se mi zalíbil natolik, že ho zkrátka nešlo odmítnout. Je to totiž strašně milej, dobrodružnej, napínavej a občas i trochu vtipnej příběh o přátelství, které je často v životě tím nejdůležitějším a nejpevnějším co máme. Byl to trošku návrat do dětství, který sice nebylo úplně veselý, ale ty pohádky ho často o hodně vylepšily. Takže jo, tohle bylo trochu z nostalgie, trochu pro tu důležitost sdělení, trochu kvůli krásným klasickým ilustracím. A víte co? Každý z těhle důvodů mi úplně stačí.

Toby, Justin a tajemství kouzelného lesa je, jak už jsem psala, především příběhem o přátelství. Jasně, o trochu podivném přátelství skřítka a bobra, ale když spolu můžou Pejsek a Kočička péct dort, kterej nakonec sežene hladovej pes, tak proč by se tihle dva nemohli po vzájemné domluvě vydat do lesa za pátráním po podivném strašidlu, které nahání strach všem kolem. Ostatně, i Křemílek a Vochomůrka učesali vílu a postavili se tak zlé tmě, Čmelka s Brumdou zavřeli Pučmelouda do sklenice a Bob a Bobek každý ráno s veselou vstávají, což je statečnost sama o sobě. No, určitě vás nepřekvapí, že i tyhle dva čeká hodně dobrodrůža, nějaký to strašení, spousta skvělých a zajímavých setkání a...a taky to strašidlo přece.

Právě postava strašáka mi tady přišla hrozně zajímavá a fakt nápaditě zpracovaná. Zlo si v tomhle příběhu totiž navléká masky a to doslova - v jistém slova smyslu - i metaforicky, protože každý z nás se bojí nečeho jiného, pro každého má zhmotněný strach jinou podobu, často je to pocit, který se přetvařuje, snaží se nás zmást, neovládnout nás přímo, ale pozvolna, pomaličku, plíživě a zaútočit v okamžiku, kdy jsme nejzranitelnější. Je to tak v pohádkách, v hororech i v životě, kde nám často ublíží právě ti, od kterých to nejméně očekáváme. A pak je jen na nás, jestli svým strachům podlehneme nebo se jim postavíme. Takové rozhodnutí chce hodně odvahy, odhodlání, lásky k sobě i k ostatním a víru, že všechno zvládneme.

V takovou chvíli je pak vždycky nejlepší mít po boku věrnýho kamaráda, člověka, který nezradil nikdy, který tu je vždycky, i když to nemusí být nutně přítomnost fyzická, ale je spíše o tom duševním spojení, které funguje jako alarm. Právě takové přátelství mezi sebou mají hrdinové tohohle příběhu, který svoji intenzitou, otevřeností a důmyslností osloví nejen děti, ale i dospěláky, kteří se díky němu třeba rozpomenou na dobu, kdy byly důležitější věci, než umyté nádobí a včas zaplacené složenky. Právě tam nás, často nudný a racionální dospěláky můžou zavést dětské knížky a příběhy, kterým už dávno nevěříme.

Toby, Justin a tajemství kouzelného lesa byla vyloženě radostná práce. Celá ta knížka je moc prima, zábavná, čtivá, skvěle vymyšlená...navíc celý příběh doplňují ilustrace, které osloví nejen děti, které jsou tady těmi nejdůležitějšími konzumenty a kritiky, ale určitě i dospělé, kteří pro svoje ratolesti chtějí často nějakou hezky nakreslenou knížku a cíleně se vyhýbají Disneymu a jemu podobným. A tak je mi trochu líto, že jsem těch příběhů nedostala víc. Klidně bych s Tobym a Justinem prožila ještě další dobrodružství, kdy by třeba hledali střevíček neposedné víly, sháněli krtkovi dostatečně velké rukavice nebo vyčesávali čumberky s kožichu malého medvídětě. S těmihle dvěma se dá rozhodně vymyslet mnohé a já doufám, že se k nim autor vrátí a rozšíří tak tuhle svoji prvotinu o další nápady a zážitky, kteří s těmihle dvěma blázínky budeme moct všichni prožít.