Sláva hokeji a tomu 'para zvlášť

Řekla bych, že letošní závěr mých návštěv kina nemohl dopadnout lépe, než tenhle týden. Navíc sem nevyrážela sama, ale s Martinem, který se jinak kvůli zkouškám s kapelou a koncertům do kina moc nedostane. Navíc ho úplně neoslovují snímky, který sem vám tu po celý rok představovala, plus nezvládá chodit na filmy s titulkama. Takže vybrat něco abychom byli spokojení oba je docela oříšek. Tentokrát nás ale spojil náš jednotnej zájem. A to je hokej. 

Martin ho kdysi hrával na poměrně slušný úrovni, pak i chvíli trénoval a já sem nadšenej fanda od dětství, kdy sem koukala s tátou a pak, když už sem bydlela sama si na olympiádu a mistrovství nařizovala i budíka abych se mohla dívat. A už několik let na hokej i poměrně úspěšně sázím. No a modří už určitě vědí, že s tímhle sportovním nadšením sme na filmu Neporazitelní prostě nesměli chybět.

Asi není nutný úplně sáhodlouze popisovat o čem tenhle snímek je, protože je od své premiéry poměrně dost vidět a k dispozici je i několik rozhovorů, který určitě doporučuju ke shlédnutí, protože vám poskytnout ještě širší pohled do zákulisí celého natáčení, tak i do světa parahokeje a osudů a životů těch, kteří se museli poprat s jednou z nejnáročnějších situací vůbec. Ono...když přijdete o nohy, máte jen dvě možnosti. Buď se sesypat a jít si to někam hodit nebo se zkusit oklepat a začít zase žít. Pravda, jinak než sme si třeba představovali, třeba v našich očích i hůř, ale pořád je to lepší varianta, než na všechno rezignovat a stát se ufňukanými, lítostivými a prázdnými schránkami toho, kým sme dřív bývali. 

Tenhle film by měl vidět úplně každej. Člověk si při něm srovná hodnoty, uvědomí si, co je v životě důležitý a patřičně ocení, alespoň doufám, sílu a odvahu těch, co se v životě nevzdali a stali se neporazitelnými.