No, po těch letech, který tráví po mým boku a pod vlivem mých moderních a veeelice benevolentních názorů se ale pomalu začíná měnit a sám uznává, hlavně v okamžiku vizuální podoby a tím pádem i přímé konfrontace s některým z těhle témat, že se lidi chovají jako hovada. Zkrátka začíná vidět, jak negativní přijetí společnosti na "odlišnost" strašně ovlivňuje lidskou psychiku, zdraví, vztahy i život jako takový. A za tohle jsem fakt ráda, protože je to věc, kterou považuju za extrémně důležitou. Zvlášť v případě, že se, doufám, příští rok konečně zadaří a dočkáme se konečně statusu "Rodiče". Protože při představě, že jednou můj chlap kvůli svým homofobním a naprosto nepřípustným názorům třeba odsoudí svoje vlastní dítě, se mi ježily chlupy všude po těle. A byl by to pro mě i důvod k rozchodu, pokud bych měla být upřímná.
Celej tenhle náš několika letej dialog, kterej dovršily právě Ratolesti, který se mimochodem natáčely u nás v Táboře, nás, respektive asi spíš Martina, opravdu připravil na to, co nás jako rodiče může potkat. Na každý díl sme pak rozvedli i moc zajímavou diskusi, kdy sme si nejen zreflektovali naše postřehy a dojmy, ale zároveň se i jeden o druhém něco dozvěděli, hodně sme si předali a ve finále se i krásně shodli na nějakých metodách vychovy a přístupech k problémům, který samozřejmě můžou nastat. Jasně, teprve skutečný rodičovství pak všechno ukáže a definitivně nás prověří ve všech směrech a ohledech, ale sem fakt moc ráda, že sme v tomhle našli společnou řeč a Martin spoustu svých dřívějších názorů a postojů přehodnotil. To je pro náš vztah, současný i budoucí, strašně zásadní a je to zas krok kupředu v tom, kam se v něm společně posouváme.
Takže v tomhle směru Ratolesti zabodovaly a rozhodně splnily to, co splnit měly. No a doufám, že takovýhle vliv měly i na další diváky samozřejmě. To bych si vážně přála.

Komentáře
Okomentovat