Chtěl jsem dát čtenářům možnost vlastní představivosti

Ondřej Přibyl pracuje jako administrativní pracovník v uzenářské firmě. Ke knihám nikdy neměl nijak velký vztah, hlavně co se týče čtení. Na druhou stranu vždy rád něco tvořil nebo vymýšlel a stejně tak si v hlavě vytvářel příběhy k všemožným věcem, co se děly kolem něj. Na škole pak poměrně aktivně psal krátké creepypasty. K psaní knihy se dostal až poté, co začal sledovat japonské anime. Příběhy, které měl možnosti vidět, ho inspirovaly k napsání vlastní knihy. Právě proto se i rozhodl pro ilustrace v japonském stylu mangy. No a právě o knize a jejím tématu si budeme s Ondřejem dneska povídat.

1. Musím se přiznat, že jsem při čtení hodně přemýšlela nad tím, kam vaši knížku zařadit. Jestli jde o čistou fantastiku, romantiku s nějakými lehkými nadpřirozenými prvky, magický realismus... Čím je tedy pro vás?

Pokud bych to měl takto pojmout, tak bych se asi nejvíce přikláněl k romantice s nadpřirozenými prvky. Myslím si, že někdo by to možná označil i za drama, ale nemám v tom takový rozhled. Osobně jsem se těmto pojmům vyhýbal a psal tak, jak mi to sedlo. 

2. Přitažlivost v nicotě je hodně snovou a metaforickou knihou, nad kterou musí čtenáři trošku hloubat a přemýšlet. Nebojíte se, že bude pro současného, povětšinou spíše konzumního čtenáře, až moc neuchopitelná?

Je pravda, že si nějaké věci musí čtenář zapamatovat, jelikož se daná věc ukáže až třeba o šest kapitol později. Každopádně od lidí, kteří to zkušebně četli, nebylo vidět, že by byli nějak výrazně zmatení. Popravdě jsem to takto psal i trochu úmyslně. Myslím si, že čtenář by si měl v daném příběhu taky nějaké věci domyslet podle sebe. Prostě jim dát možnost trochu vlastní představivosti.

3. Hlavní postavou vašeho příběhu je mladá slečna. Jak se vám psala ženská hrdinka jakožto muži?

Abych pravdu řekl, tak se mi psala dobře. Může to být tím, že od samého začátku jsem věděl, že chci hlavní postavu ženu a podle toho jsem se na to díval. Je pravda, že jsem si musel pár věcí vzít jako inspiraci odjinud, ale myslím, že jsem jí i tak dokázal vdechnout vlastní osobnost. 

4. Řekla bych, že v rámci tématu i toho, že je hlavní hrdinkou právě holka, si váš příběh najde svoje čtenáře spíše mezi dospívajícími dívkami, které se s Beou krásně ztotožní. Najdou si ale v příběhu i něco kluci? Čím byste je nalákal k tomu aby si knížku přečetli?

Knihu jsem psal spíše pro milovníky romantiky jako takové. Je pravda, že cílová skupina bude spíše mezi mladými slečnami, ale kluci mají taky srdce. Myslím, že se najdou kluci, kteří si chtějí přečíst trochu temnější romantický příběh. Pokud to mám ale brát konkrétně, tak by je mohlo zaujmout nadpřirozeno a neznámo, kterou nicota představuje. 

5. Měl jste při psaní nějaký literární vzor? Autora, kterému jste se chtěl vyrovnat, jehož příběhy vás inspirovaly k sepsání toho vlastního nebo podobně?

Určitě je dost autorů, kterým by se člověk chtěl vyrovnat. Já osobně takový nejsem. Inspiraci příběhu jsem neměl z jiných (maximálně jen vzhled hlavní mužské postavy). Moje inspirace v určitých částech knihy jsou spíše moje zážitky z reálného života. Jedná se tedy opravdu o výtvor, který se vytvořil v mé hlavě podpořený zážitkama. Samozřejmě beru v potaz, že podobný námět nějaké knihy mít budou, ale osobně jsem nikdy na žádnou takovou nenarazil. Pokud bych měl ale opravdu říct jedno jméno, kterému bych se někdy chtěl aspoň trochu vyrovnat nebo ke kterému nějakým způsobem vzhlížím, tak je to profesor Tolkien.