Ráda chodím na hřbitovy

Regina Andrásová vystudovala střední ekonomickou školu v Praze a v současné době pracuje v bance. Je vdaná, má dvě děti. Žije s rodinou nedaleko Prahy a k jejím zájmům patří literatura, které se věnuje jak po čtenářské, tak i autorské stránce a taky pěší turistika. V roce 2008 jí vyšla románová prvotina pod názvem Bohyně z Eru. Ta čtenáře zavádí do prostředí středověkého posvátného města. V loňském roce přinesla na český knižní trh detektivní román Dětský hřbitov, kterému se budeme věnovat v dnešním rozhovoru. No a tímto bych vás chtěla pozvat na na náš společný stream, kde si s autorkou pokecáme víc a i vy budete mít možnost se na cokoli ptát. 

1. Dětský hřbitov se odehrává ve fiktivním městě. Proč vlastně?

Ono to vlastně není jen fiktivní město, ale celý fiktivní stát. A má to v podstatě dva důvody, ten první souvisí s tím, že jsem si tenhle stát - království - vytvořila už v dětství, takže má celkem propracovanou historii a je mi milé v něm pobývat. Takže když jsem hledala prostředí pro detektivní sérii, kterou jsem vlastně vždycky chtěla psát, poněvadž to umožňuje vracet se k hrdinům, aniž by člověk vyčerpal jejich osobní příběhy najednou, tak pro mě bylo logické sáhnout po Arvédském království. Druhý důvod je prozaičtější, vlastně mi to umožňuje stanovovat si vlastní pravidla fungování institucí jako je policie, soudy apod., aniž bych se musela omezovat v tom, co je například u nás možné. Což bych normálně musela, protože nerada píšu úplné nesmysly, a když vím, že je něco modré, tak mám-li to mít v knize zelené, je nutné to nějak vysvětlit.

2. No a je předobrazem Maggoty nějaké skutečné město nebo oblast, případě třeba historická událost, která vás inspirovala k napsání tohohle příběhu?

Konkrétní město asi ne, šlo spíš o to, že to byla taková polovenkovská oblast blízko hlavního města. Ale když o tom teď přemýšlím, tak mě vlastně úplně poprvé napadlo, že důležitý byl ten "dětský hřbitov". Ráda chodím na hřbitovy, což má výhodu, že všude nějaký mají. Tím pádem máte v každém místě kam zajít. Čím je hřbitov starší, tím lépe, protože vás dávné tragédie, například dětské hroby, už tolik nezasáhnou. Pokud tedy nejste na hřbitově v Prachaticích, kde mají samostatný oddíl pro děti, a to bylo hrozné i pro mě, zkušeného hřbitovního matadora. Takže odtud možná pramení prvotní inspirace pro tenhle námět.

Ale abych hřbitovní téma trochu odlehčila, vzpomněla jsem si na historku s mým mužem, kterou můžete klidně vynechat, pokud se vám nebude hodit. Když jsme trávili dovolenou v ašském výběžku, navštívili jsme i některé místní hřbitovy, kde starší hroby jsou dost často německé a můj muž tvrdil, že typický nápis na náhrobcích "Ruhe Sanft" znamená "Odpočívej v hořčici".

3. Ta knížka je docela kruťárna a i vrah je poměrně rafinovaný. Stejné pak můžu říct i o hlavních vyšetřovatelích, kteří mi taky docela přirostli k srdci. Jak se vám takhle plastické a realistické postavy psaly?

Jsem ráda, že to takhle vnímáte, a doufám, že to stejně mají i ostatní čtenáři. Vlastně mě k psaní téhle série pohánějí právě postavy, což asi souvisí s tím, co jsem psala hned na začátku, že mám to prostředí hodně propracované. Tím pádem i hrdiny. Znám jejich minulost do třetího kolena a ráda s nimi trávím čas ve své fantazii, a protože jsou mi sympatičtí, tak se o ně ráda podělím. A znám víceméně i jejich budoucnost, a protože je to "nekonečná" série, tak se k ní můžu propracovávat postupně, a přitom se bavit tím, že vymýšlím detektivní zápletky. 

4. Dětský hřbitov je vaše prvotina v rámci krimi žanru, pokud se nepletu a sklízí poměrně dobrá hodnocení, což mě osobně moc těší. Jaké to ale bylo pro vás začít svoji knížku nabízet v nakladatelstvích a následně sledovat, jak si vede i čtenářů?

Dobrá hodnocení mě těší hodně, ale to asi každého autora (teď mě právě napadla postava spisovatele, který se těší na špatná hodnocení a začalo mě zajímat, co je to za excentrika a jakou má asi motivaci a co ji podnítilo - tak tahle přesně mi funguje mozek a vznikají moji hrdinové a moje zápletky). Když jsem začala s detektivkou obesílat nakladatelství, tak mě docela překvapilo, že to nebylo vůbec jednoduché. Vždycky mi totiž připadalo, že detektivky čte každý, tak tady nelze neuspět, a kupodivu to tak úplně není. Předně musíte najít někoho, kdo má "detektivní řadu" a já ještě měla docela problém s fiktivním prostředím, kde se příběh odehrává. Takže díky za Naše nakladatelství, které nejen, že bylo ochotné vydat detektivku, ale ani mě nenutili přepsat příběh do existujících reálií. Mimochodem, narážím u nich na samé milé lidi, ale na druhou stranu musím říct, že jsem v tomhle buď měla vždycky štěstí, nebo jsou lidé v literárním průmyslu prostě milí. Co se týká reakcí čtenářů, hodnocení a recenzí, tak ty sleduju přímo obsedantně. 

5. Momentálně je na pultech knihkupectví druhý díl téhle vaší krimisérie. Na co se v něm čtenáři můžou těšit?

Rozhodně se můžou těšit na setkání s králem. A pak pochopitelně na všechny mé hrdiny. V prvním díle jsem s nimi čtenáře seznamovala, a teď už jejich životní příběhy rozvíjím. Co se zápletky týká, tak to zdaleka není taková "kruťárna" jako první díl, máme tu vlastně jen dvě celkem civilní mrtvoly, pokud hodí říkat civilní, když jedna z nich je jeptiška. Doufám, že i tak se bude líbit, a slibuju, že pokud by někoho opravdu zajímalo, jak to bylo se stříbrnými houslemi, tak se to jednou dozví. A jestli bude mít někdo pocit, že to bylo moc krotké, tak se může těšit na třetí díl Bar U Piráta, který se už chystá, a tam bude opět mrtvol a kruťáren do sytosti.