Asi není třeba připomínat téma a hlavbní zápletku tohohle snímku, nemyslím si, že by ho kdokoli alespoň okem nebo náznakem nezaregistroval, to by mě reálně dost překvapilo. Nicméně...asi se může stát a možná by se to i drobátko dneska hodilo. Obraz tehdejší doby i osudy lidí, kteří v ní museli žít byl neskutečně realistický a to tak, až to člověka děsí. Tohle totiž rozhodně nebyl čas, který bychom komukoli mohli nebo dokonce měli závidět. A kdo tvrdí opak, je blázen a patří se ho zavřít do vypolstrovaný cely a na hlavu plácnout několik elektrod. Nikdo tenkrát totiž neskákal radostí nad cenzurou, přítomností tajných služeb kam se jen člověk podíval, nad omezenou svobodou v každé oblasti lidské činnosti, zastrašování, vydírání...
Tak to bylo a nelze to popřít. Žít v tomhle režimu, denně se do něj probouzet, dospívat v něm, pracovat, vychovávat děti, muselo být to nejšílenější, co se v té době mohlo lidem stát - minimálně se jim to tak muselo jevit, aniž by tušili, že může být i hůř. Musím říct, že mě moc potěšilo, že dal Mádl tomuhle tématu tak nějak novou tvář a provedení. Zatím jsme měli možnost sledovat konec 60.let, následnou revoluci a okupaci jen pohledem obyčejných lidí, těch, kteří se tehdejším režimem sváděli boj den co den v práci a doma často seděli všichni v obýváku s ušima přilepenýma na ztlumeném rádiu a dávali si pozor na to, co říkají před svými dětmi aby se náhodou neprovalilo jejich protirežimní chování. Takhle se tenkrát žilo. Dovedete si to představit? Dokážete přijmout myšlenku na to, že bychom neměli sociální sítě a pokud ano, bylo by naše chování na nich striktně kontrolováno, hlídáno, cenzurováno... A za výroky, za které si dnes vysloužíme tak maximálně blokaci nebo ostřejší odpovědi, bychom byli třeba stíháni, vězněni nebo při nejlepším vyhozeni z práce? Že by nás za tohle nevzali na vysokou nebo neumožnili studovat našim dětem?
Mádl nás však zavádí do prostředí médií, těch, kteří se za každou cenu snažili být otevření, upřímní, nezkorumpovaní, nezastrašení a přinášet svým posluchačům pravdivé informace. Ukazuje životy těch, kteří v této době riskovali nejvíc, těch, kteří dávali v sázku nejen životy svoje, ale i svých nejbližších a přesto se odmítli podřídit diktátu pravidel. Což tenkrát chtělo ohromnou odvahu a odhodlání, víru v pravdu a...s jedno velké přání, že právě tohle chování pomůže hodně změnit. A vlastně i změnilo, na chvilku. Tuhle volbu vážně moc cením. Krásně je tak totiž vidět důležitost médií, jejich nezávislost, svoboda a síla, kterou vládnou nad člověkem. Právě média nás totiž ovlivňují, budují naše názory, postoje, ukazují nám svět jaký je, jakým by měl být a dalece tak přesahují naše mínění o něm.
Vždycky samozřejmě záleží na tom co čteme, koho posloucháme, čí názor tak nějak přijmeme za vlastní, ale...tam už jde o jakousi mediální vzdělanost, o jistý druh gramotnosti, o rozpoznání mezi lží a pravdou, nezávislostí a zkorumpovaností. To už je naše zodpovědnost a vizitka. A je dobře, že tohle téma vstoupilo velmi intenzivně i do filmu, navíc do takového, kde je moc a vliv médií opravdu silně patrný a výrazný. Vlny se tak staly prvním a zároveň i skvělým snímkem letošního roku a ráda bych tak spelovala na ty, co neviděli, aby si ho pustili. V iVysílání ČT je, mám za to, ještě k dispozici, tak té možnost určitě využijte. Třeba vám tenhle film trochu otevře oči a uvědomíte si, že tenkrát se lidi opravdu líp neměli. I když to tak třeba v některých případech mohlo vypadat.
Komentáře
Okomentovat