Když zabíjí dítě

Konečně sem se dočkala další série Metody Markovič a i když sem si chvíli musela počkat, než bude venku celá - nerada totiž tyhle kraťoučký seriály sleduju, dokud nejsou kompletní - stálo to za to. A i když o Strakovi všichni tak nějak víme, jeho činy sou dodneška tak nějak vzpomínaný a diskutovaný a i on sám zůstává v povědomí společnosti, což by mohlo zapříčinit to, že můžete nabýt dojmu, že vás na tomhle případu nic nepřekvapí, opak bude nejspíš pravdou. Tady totiž, stejně jako v případu Hojer, nejde ani tak o explicitní a podrobné zaznamenání každé jednotlivé vraždy nebo napadení, kterého se tenhle kluk dopustil, ale spíš o detektivní práci, která je na celém seriálu vlastně tím nejstěžejnějším.

Opět máme tedy možnost sledovat nejen zásadní události té doby, dopad režimu na společnost, ale především velmi precizní a důslednou policejní práci nejen Jiřího Markoviče, ale i jeho kolegů. A i oni samozřejmě podléhají době a nadřízeným hlavounům, kteří je ne vždycky plně chápou. Právě kvůli tomuhle se moc těším na Markovičův životopis, na který se už od loňska chystám a který si už vážně vážně vážně během března poslechnu. :)

Já sem ještě předtím, než sem si Straku od prvního do posledního dílu pustila, viděla několik rozhovorů jak s Petrem Lněničkou, představitelem Markoviče, tak i s Maxmiliánem Kockem, kde o celém natáčení velmi upřímně a otevřeně mluvili a musím říct, že i díky nim, sem si jak seriál, tak i jeho protagonisty, herce i celý ten příběh obecně nacítila nějak víc nebo možná jinak, než bych ho vnímala jako běžný divák, který takové rozhovory přejde tak nějak bez povšimnutí. A minimálně rozhovor s Petrem Lněničkou, kde krásně mluví i o sobě, svojí práci v rozhlase a dalších věcech, protože...protože v něm krásně ukazuje svoji moudrost, takovou tu duševní čistotu, vyrovnanost. Jako jo, ten rozhovor mě docela dojal.

Musím říct, že i když sem věděla, jak to se Strakou bylo, čeho se dopustil, kolik mu bylo atd., tak sem byla, při střetu s reálnými scénami, vlastně dost šokovaná tím, čeho je člověk ve velice raném věku schopen. A to velmi chladnokrevně, bez mrknutí oka, bez výčitek... Jak snadno dokáže člověk manipulovat svým okolím, ovlivňovat jeho úsudky vůči sobě, vykreslit se vlastně v tom nejlepším a nejnaivnějším světle jenom proto aby byl vnímán tak, jak sám chce. V tomhle byl Straka skutečným mistrem, dovolím si říct, že i jakýmsi lidským chameleonem, který naprosto bez debat trpěl dost závažnými psychickými problémy, které při své inteligenci dokázal velmi dobře maskovat a svým způsobem i perfektně využívat.

Jiří Markovič si byl těchto jeho schopností plně vědom a podle toho k němu takové přistupoval. Navíc...i v této sérii je krásně vidět jaký přívětivý, vlídný až otcovský přístup k němu zaujal. To bylo ostatně patrné už v první sérii. Možná i právě proto sklízel při své práci takové úspěchy a dosahoval naprosto parádních výsledků, řekla bych. Což je právě v seriálu dost patrný. No, co vám budu, na třetí sérii se těším moc a zároveň sem fakt zvědavá, komu bude věnovaná. Možná bych i ocenila nějakou ženskou protagonistku, ale ráda se nechám překvapit. Nečekám totiž, že bych byla zklamaná.