Nebudu vám nic nalhávat, zrovna k církvi mám dost podivnej postoj a vlastně se k ní stavím dost kriticky a negativně. Což pro mě znamenalo docela brzdu a jistý zásek, protože tohle téma je v knize v podstatě tím nejdůležitějším a nechtěla jsem příběhu nějakým svým negativistickým postojem uškodit. Což jsme si s autorkou i poměrně dobře vykomunikovaly a společně jsme se domluvily na spolupráci, která by vlastně mohla být v mnohém zajímavá pro obě z nás. A navíc, bude to zas trochu jiné, než kdyby knihu četl někdo stejně nalazený a pro koho je církev v životě stejně důležitá jako pro hlavní hrdinku tohohle příběhu.
No ale k věci... Tahle novela, která má v hrubé verzi necelých 130 stran je čistou a bezpozlátkovou autobiografií, která zaznamenává poměrně zásadní okamžiky autorčina života. Jde v podstatě o takový průřez, řekla bych, od jejího nelehkého dětství, přes hledání sama sebe, cestování, první lásky až po další životní pády a cestu k Bohu, který se ve finále stal tím jediným správným "mužem", - pokud tak o týhle entitě můžeme smýšlet jako o muži - který si zaslouží její lásku, pozornost a svým způsobem i oddanost. Fakr je, že člověk v těžkých chvílích potřebuje nějakou oporu, opěrný pilíř, o který se může opřít, někoho, kdo mu pomůže se zvednout a pokračovat v cestě životem i s odřenýma kolenama, zlomenou rukou a krví pod nosem. A když to není rodina a přátelé, musí to holt být někdo jiný. Lepší, než se zhroutit, začít chlastat a dělat ze sebe ufňukanýho chudáčka, který se po zbytek života bude jen a pouze litovat.
Osobně bych tam právě motivy víry a náboženství mít nemusela, ten příběh je dost silný a důležitý i bez toho, nicméně pro autorku, která je i hlavní hrdinkou celé knížky je právě víra důležitým aspektem života, takže vynechat ho, by bylo lživé a svým způsobem i pokrytecké. A autorka nám rozhodně lhát nechce. Kdyby měla něco takového v úmyslu, mohla by se pustit do psaní třeba fantasy románu nebo kýčovité romantiky, která skonči naprosto předvídatelným a přeslazeným happy endem. Nic takového ovšem Jane nechce, co chce je vyprávět svůj příběh o dětství, ve kterém chyběla lásce, o rodině, kde jako malá holčička hrála spíš druhé housle a žila ve stínu svého bratra, který byl milovaným, jedinečným a hýčkaným dítětem.
Je to ale taky příběh silný dospívající slečny a následně i vyrovnaný ženský, která ve svém životě ušla dlouhou cestu - a to jak tu mentální, tak i fyzickou a emoční. V jistou chvíli se totiž rozhodla svoje smutky nechat na prahu rodného domu, sbalila si svých pět švestek a vydala se cestu do Ghany, Irska, Finska a Los Angeles, přičemž každá z těchto cest jí přinesla nejen velké životní zkušenosti, ale především poznání cizích zemí, kultur, ostatně i náboženství a tím i sebe samé. Nechybí tu ani láska, která je opět jiná, než jakou by mnozí zvládli respektovat, uvědomění si vlastní hodnoty i vyrovnání se s rolí matky a rodiče, který chce pro své dítě víc, než co bylo dáno jemu. Protože v tomhle směru je vždycky lepší na sobě pracovat, poučit se a vyčistit si ve vlastním nitru, než přenášet vlastní traumata na dalšího malého človíčka. I v tomhle byla pro autorku víra důležitá a zásadní, to je nám určitě všem jasné.
Vlastně, když se nad tím víc zamýšlím, tímto vnáší do knihy a literatury obecně nový aspekt toho, jak se dá s traumatem a nepřízní osudu vypořádat a čtenářům ukazuje zcela novou a pro někoho určitě dost neprobádanou stránku životního rytmu mnohých z nás.
Pokud se totiž jakožto jedinec nepohybujete mezi věřícími, pokud v těhle hodnotách nejste vychováni a pokud pro vás církev vlastně ni neznamená a jen vás míjí hodně velkým obloukem jako mě, těžko můžete plnohodnotně pochopit jak tito lidé přemýšlí, jak vnímají svět, lidi a jejich vlastnosti případně i rysy chování, které jsou pro ně třeba neuchopitelné. Což je v reálu poměrně důležitý prvek, který nás neznabohy může zas ledasčemu naučit a poznat život a myšlení těch, kteří chtě nechtě tvoří náš svět. Zkuste tedy, stejně jako já, vzít tuto linku příběhu jako její benefit, přidanou hodnotu a způsob života, který nemusíme chápat, ale měli bychom ho minimálně respektovat.
Tahle knížka je v mnoha aspektech moc zajímavým literárním počinem, který má rozhodně potenciál. Je asi důležité si říct, že nebude úplně vhodným textem pro každého čtenáře a je třeba mít na paměti, že pokud nemáte chuť přistoupit na pravidla hry a vzít v potaz, že autorka žije tak trochu jiným životem, než je vyloženě běžný. Že se při řešení důležitých životních momentů obrací raději na Boha, než na rodinu a že Bible je neodmyslitelnou součástí jejího nočního stolku. Nicméně za tím vším je silný a velmi poutavý příběh, který se může týkat, a bohužel i týká, mnohých dětí, které neprožívají zrovna dvakrát idylické dětství a v životě si svoje štěstí musí těžce vydřít. Jde taky o příběh o smrti, o její přijetí a přiznání si, že patří do života člověka - ať se nám to líbí nebo ne, smrt tu je a vždycky bude. Na tom se nedá nic změnit. Je jen třeba se s tím umět poprat a jít dál. I když to bolí a není to prdel.
Komentáře
Okomentovat