Malej modrej festival

2. dubna slavíme Světový den autismu, který má za cíl poukázat na problematiku této nemoci, edukovat širokou veřejnost a především ukázat, že i lidi s autismem mohou, a hlavně chtějí, vést úplně normální život. Jasně, třeba s nějakým omezením a většími problémy v některých oblastech, než zdravý člověk, ale rozhodně ne méně kvalitní. Zkrátka si připomínáme, že odlišnost není méněcennost a že rozhodně není na místě kohokoli s nějakým fyzickým či psychickým handicapem vyřazovat ze společnost jenom proto, že je jinej, divnej nebo potřebuje občas s něčím více pomoct. V oblasti autismu a pomoci nejen těm, kteří touto nemocí trpí, ale i rodinám, které ovlivňuje skvěle funguje organizace APLA, která má svoje sídlo i u nás v Táboře a kromě běžných aktivit pořádá jednou za dva roky i takový Malý festival o autismu, kterým představuje nejen svoji činnosti a jednotlivé služby, ale přináší právě problematiku poruch autistického spektra do veřejného prostoru a tím i mezi ty, jichž se toto onemocnění nikterak nedotýká.

No a další den, večer strávený uprostřed tohohle tématu proběhl relativně nedávno u nás v Divadle Oskara Nedbala. A nešlo jenom o besedu, jak si asi mnozí mohli myslet. Vůbec ne. Jasně, nechyběly zástupkyně organizace APLA, které představily nejen svojí činnost, ale techniky, které při nejrůznějších terapiích a aktivitách používají. Mimo to došlo i na projekci filmu Spolu, který o víkendu běžel i na České televizi, takže doufám, že nikomu z vás neušel. No a aby nezůstalo jen u projekce, proběhla i následná debata nejen se scénáristou a režisérem Davidem Laňkou, - od kterého jsem teď poslouchala audioseriál Holky z Neonu - ale taky s herečkou Kamilou Janovičovou, která ve filmu sehrála dost možná tu nejdůležitější roli vůbec.

Tohle setkání i film samotný skvěle zapůsobil v celkový atmosféře tohohle malýho modrýho festivalu - kdo by nevěděl, tak právě modrá je jakousi symbolickou barvou Světového dne autismu - a přinesl tak na tohle nemocnění a celkovou problematiku poruch autistického spektra úplně nový pohled a vnímání, což já sama hrozně oceňuju. Přeci jen...když vám někdo o něčem vypráví je to super a v každém případě přínosné, ale v okamžiku, kdy máte jakékoli téma možnost nacítit právě v rámci filmu, seriálu nebo i třeba prostřednictvím knihy, máte z daného tématu úplně jiný zážitek a dojem. O tomhle fimu bych vám ráda napsala někdy příště něco víc, protože si myslím, že takovéhle snímky a témata si v každém případě zaslouží vlastní prostor.

Dneska jsem chtěla jen říct, že to, že jsme jiní, že vnímáme svět a mezilidské vztahy rozdílně nebo že je pro kohokoli složitější jim porozumět, neznamená, že jsme špatní lidé, že nemáme světu co nabídnout. Právě naopak. Věděli ste třeba, že i mezi slavnými osobnostmi je spousta těch, které se celý život potýkají a perou právě i diagnozou "Porucha autistického spektra"? Vzpomeňme třeba na jednoho z největších hereckých velikánů Anthonyho Hopkinse- - mimochodem aktuálně dočítám jeho autobiografii a je to velmi jedinečná knížka, kterou všem moc doporučuju - nebo třeba vynikající zpěvačku Ladyhawke, kterou já sama poslouchám už roky a její hudba i texty jsou...prostě báječný. Myslíte si, že jsou pro svoji diagnozu méně lidmi? Já osobně tedy ne. A právě na tohle poukazuje i APLA a její aktivita, její práce a i takovýhle malý příjemný festival, který vás nestojí nic jiného než čas. Tak zkusme nad lidmi a jejich problémy trochu přemýšlet, zkusit si pomáhat a porozumět si. Navíc...nikdy nevíte, kdy se vám takovýhle problém může začít osobně týkat.