Svět je velký místo, i když se občas tvrdí opak. Reálně ani jako lidí nedohlédneme za roh ulice, na které žijeme, natož abychom plně posoudili a viděli problémy odehrávající se za hranicemi. Takže sme vesměs závislí na tom, co nám sdělí média, jaké reportáže přinesou a co se nám rozhodnout říct, případně z nejrůznějších důvodů zatajit - ať už jde o politické záležitosti, režim, který neumožní vypustit ven cokoli, co by ho mohlo usvědčit z porušování lidských práv nebo třeba jen proto, že konkrétní příběh, osud nebo událost nejsou dost zajímavé, nekřičí lidskou bolestí a utrpením, nevolají po senzaci a skandálu a horko těžko se na ně píší lákavé titulky.
Nicméně i tyhle zprávy utváří životy lidí, jejich životy, drobné okamžiky všedního dne. A nepsat o nich, by byla vyložená hloupost. Takže je jediné štěstí, že se na novinářské i literární scéně objevila Jiří Pasz, který si dal za cíl ukázat nám to dobré, co se děje ve světě, to lidské v lidech a vrátit nám a třeba i sobě víru ve svět, který je lepší a barevnější, než jak ho vidíme prostřednictvím večerních zpráv nebo bulvárních plátků. A tak vznikla kniha reportáží
Páchat dobro, kterou pře časem vydalo nakladatelství Host, kterou její autor přivezl i k nám do knihovny.
Musím říct, že ačkoli sem knížku četla - mimochodem, ráda bych se časem pustila i do
audioknížky, která by zas mohla fungovat úplně jinak a možná i silněji, než kniha jako taková - a byla tak připravená na hodně silný příběhy a okamžiky, nijak mě to neimunizovalo vůči tomu, co nám o svých výpravách Jiří Pasz přednášel. Spíš naopak. Spolu s obrazovým doprovodem a silným i upřímným komentářem dokázal každý příběh, každou reportáž i situaci podat ještě více sugestivně a realističtěji, což je rozhodně dobře a pokud sem nebyla jediná z toho mála lidí, co přišli, na kterou měla Jiřího beseda takový účinek, splnila bezezbytku svůj účel. Navíc...v těhle reportážích může člověk najít i ohromné množství inspiraci pro sebe samotného, protože každá z nich ukazuje, že slovo "nejde" nebo "nemůžu" tady zkrátka a dobře neexistuje a i v případech, kdy se mají obyvatelé zemí, které Jiří Pasz navštívil, mnohem hůř, než my, nemají úplně moc životních jistot, nežijí si v blahobytu a často jim schází i to nejzákladnější jako je čistá voda nebo lékařská péče. A i přesto, konají ve svém městě, vesnici nebo slumu dobro. Protože jim záleží na ostatních a nejsou lhostejní k druhým.
Knížku určitě vřele doporučuju, stejně jako ostatní Jiřího knížky, které přinášejí stejně kvalitní a lidskou výpovědní hodnotu jako titul, o kterém je tenhle text - určitě vám o nich něco řeknu v některém z videí nebo na instagramu až na to dojde, to se nebojte. No a do té doby si můžete poslechnout třeba poslední
epizodu podcastu, kterou jsem věnovala právě Jiřímu Paszovi, jeho cestám po světě a především hrozně silné a v mnoha směrech poučné besedě, která...no, která by měla být inspirativní a tak nějak emočně a empaticky rozvíjející pro mnohé.
Komentáře
Okomentovat