Moje texty jsou často velmi jemné a snadno „rozbitelné“, podobně jako sklo

Kristýna Rozsypálková je pětadvacetiletou maminkou na mateřské dovolené. Společně s manželem, synem Marečkem a rodinou žije nedaleko lázeňského města Luhačovice, kam bych se, mimochodem, jednou moc ráda podívala. Vystudovala obor praktická sestra v Kroměříži a téměř pět let pracovala na paliativním oddělení, což je ohromně záslužná, určitě extrémně náročná a důležitá práce a pojďme si přiznat, že každý z nás by rozhodně neměl koule na to ji vykonávat. Byla to práce fyzicky a hlavně psychicky velmi náročná, ale zároveň ji naučila pokoře, empatii a celkovému vnímání života. Má moc ráda poezii a skrze vlastní verše zachycuji své pocity, zkušenosti i okamžiky, které jí život přináší. Všechny tyhle vlivy a aspekty daly vzniknout básnické sbírce, střípkům autorčiných myšlenek a zaznamenaným, drobným životním okamžikům s názvem Skleněné věty. Právě jí je věnovaný dnešní rozhovor, ve kterém vám její motivy a témata přiblížíme s autorkou více.

1. Skleněné věty jsou klasifikovány v kategorii Poezie. Spousta textů na mě ale působila jako motivační citáty, které vídáme na vídáme například v knihkupectvích na motivačních kartách nebo kalendářích. Nepřemýšlela jste třeba i nad takovýmto vizuálním konceptem než padlo finální rozhodnutí vydat tyto texty knižně?

Děkuji za otázku. Upřímně, nad tímhle konceptem jsem vůbec nepřemýšlela. Pro mě bylo od začátku nejdůležitější splnit si jeden velký sen – vydat vlastní knihu. Poezie je mi navíc hodně blízká a je to forma, ve které se cítím nejpřirozeněji. Zároveň to ani nevnímám tak, že by šlo o motivační texty. Chápu, že některé věty mohou působit jednoduše nebo úderně, ale pro mě mají mnohem hlubší rovinu a často vznikaly z konkrétních emocí nebo situací. Navíc motivační texty se většinou ani nerýmují, zatímco pro mě je rytmus a práce s jazykem důležitou součástí toho, co píšu. Nevylučuji ale, že se někdy v budoucnu zaměřím víc i na motivační rovinu. V téhle knize jde ale především o emoce ze života a jejich postupné zpracování a vyrovnání.

2. Podobné texty jsou teď, zvlášť u mladých čtenářů, hodně oblíbené, toho jsem si v práci nemohla nevšimnout. Patří i ve vašem případě k těm, které si ráda přečtete? Ať už knižně nebo třeba na instagramu, což je pro takovou tvorbu poměrně oblíbená platforma? Našla ste třeba v některé inspiraci k vlastní tvorbě?

Ano, je pravda, že je tenhle typ textů teď hodně vidět, hlavně mezi mladšími čtenáři. Já sama si je ráda přečtu, a to jak na Instagramu, tak mám doma i několik knížek v podobném stylu. Určitou inspiraci mi to určitě dalo, ale spíš v tom smyslu, že jsem si díky tomu řekla, že bych i já mohla zkusit vydat svoje vlastní texty. Vnímala jsem, že tyhle krátké a emotivní formy mají svoje čtenáře, a byla jsem přesvědčená, že se v mých textech může hodně lidí najít.

3. Každý takovýhle text si za mě zaslouží skvělé grafické zpracování. A už jde třeba o barevné stránky, ilustrace, fotografie nebo nějaké zdobení. Můžeme se na něco takového těšit i v případě této knížky?

Souhlasím, že u takových textů může hrát grafické zpracování velkou roli. V mém případě ale bude kniha spíš čistší a jednodušší. U některých textů, které pro mě osobně znamenají nejvíc, se čtenáři můžou těšit na jemné, hezké ilustrace, které je doplní. Jinak jsem ale zvolila spíš minimalistický přístup. Chtěla jsem, aby měl každý prostor vytvořit si vlastní představy a „ilustrace“ přímo v hlavě, bez toho, aby byl příliš ovlivněný vizuální stránkou. Myslím, že právě v tom může být kouzlo – že si každý odnese z textů něco trochu jiného. Každopádně mě baví i focení, takže do budoucna tohle určitě nevylučuju – čtenáři se můžou těšit třeba v dalším vydání i na fotografie, které by texty doplnily zase trochu jiným způsobem.

4. Pojďme se zkusit podívat na čtenáře, protože ti jsou pro každou knížku extrémně důležití. Komu byste Skleněné věty doporučila? Máte nějakou představu?

Určitě bych Skleněné věty doporučila lidem, kteří mají rádi poezii a obecně texty, ve kterých se můžou najít. Nemyslím si, že je to knížka pro nějakou úzce vymezenou skupinu – spíš pro každého, kdo někdy něco silně prožil a hledá v tom slova. Dokážu si ji představit u mladších čtenářů, ale zároveň věřím, že si v ní může něco najít kdokoliv bez ohledu na věk. Jsou to texty o emocích, vztazích, pochybnostech i naději – a to jsou věci, které jsou blízké nám všem. Možná je to kniha pro chvíle, kdy se člověk chce na chvíli zastavit, zpomalit a být víc sám se sebou. A právě tehdy, myslím, mají ty texty největší sílu.

5. Proč vlastně Skleněné věty?

Název Skleněné věty pro mě symbolizuje křehkost. Ty texty jsou často velmi osobní, jemné a snadno „rozbitelné“, podobně jako sklo. Stačí málo – jedno slovo, jedna vzpomínka – a může se v člověku něco zlomit nebo naopak otevřít. Zároveň má ale sklo i jinou vlastnost. I když je křehké, dokáže být průhledné a čisté. A přesně takové jsem chtěla, aby ty věty byly – upřímné, přímé a bez zbytečných vrstev, skrz které je vidět emoce tak, jak skutečně jsou. Takže je v tom pro mě kombinace křehkosti i určité čistoty, která celou knihu docela dobře vystihuje.