Nicméně, máme tu ještě jeden model, ještě jednu verzi milostného trojúhelníku, se kterou už na přímo pracuje málokdo. Trojúhelník, o jehož existenci ví jen jeden z jeho tří vrcholů. Ten se, minimálně mě se to tak jeví, protože... Protože je nebezpečnější. Dva lidi, kteří mezi sebou mají nějaký problém, mezi které vstoupí nevěra a třetí element, který naruší jejich harmonii a kompatibilitu se tak nějak líp domluví, věci se dají vyříkat, konflikt vyhrotit a pokusit se najít nějaký řešení. Jenže, když je poblázněný jen ten třetí a ve své hlavě si začne vytvářet sen o velké lásce, o šťastné budoucnosti, fabuluje a přátelská gesta, úsměvy a doteky si vykládá jako přízeň, jako důkaz skrývané vášně a touhy a všechny tyhle pocity ho začnou přesahovat tak, se věc řeší hůř. Je to trochu boj s větrnými mlýny, kráčení proti větru, plavba proti proudu.
Původně sem si říkala, že vám, aspoň trochu, nastíním, který z těhle dvou trojúhelníků si pro svůj nový román Tomáš Rychetský zvolil, ale jakmile jsem začala psát předchozí odstavce, došlo mi, že bych vám tím tu knížku a celý zážitek z ní mohla zkazit. Tady totiž každý slovo, každá věta a každá věta můžou bejt větší či menší lží a když už máte pocit, že víte, kam to celé směřuje, kdo je dobrý, kdo zlý, kdo něco tají a kdo je tady vlastně oběť. Takže tahle překvapení, není jich tu totiž úplně málo, vás tu totiž čeká celá hromada a řekla bych, že mnozí z vás budou sami často na pochybách, což je úplně skvělý. Tyhle hry se čtenáři mám v knížkách hrozně ráda, nedůvěryhodné postavy a propracovanou zápletku stejně tak. Je to jako když se zaprášené poličky pomalu smýváte jednotlivé vrstvičky prachu a odhalujete tak její původní barvu a strukturu.
Po dočtení sem hodně přemýšlela nad tím, jaký mám k tý knížce, potažmo audioknížce, protože tenhle příběh sem poslouchala ve spolupráci s autorem a vydavatelstvím Čti mi, vlastně vztah. Takový rozpolcenosti sem si v rámci thrilleru dlouho neužila. Dost možná za to můžou i jistý, řekněme mysteriozní prvky, se kterými si tu autor v jistou chvíli začne pohrávat a musím říct, že ačkoli díky tomu může pro některé celý román působit možná trochu překombinovaně a možná i zmatečně, mají tu svůj důvod i smysl. Jen to chce trochu pozornosti, otevřenou mysl a chuť/dovednost číst mezi řádky a nacházet tak v textu i to, co není řečeno přímo. Což se spoustě čtenářů v současný době moc nechce, co sem si tak všimla. Přitom se o tolik ochuzují.
Asi všichni čekáte na nějaký nastínění děje, co? Jasně, do textu o knihách a audioknihách to vždycky tak nějak patří, ale upřímně, já to dělám docela nerada. O čem ten či onen příběh je si přeci všichni můžeme přečíst v jeho anotaci, ale přeci jen se vám to pokaždý snažím nějak usnadnit. Tady to bude trochu horší, protože je třeba hodně vážit slova abyste nedostali indicie o tom o jakým trojúhelníku se tu celou dobu bavíme, takže stejně jako autor, i já jenom naznačím. Zkrátka a dobře. Robert a Silvie se milovali jako blázni a užívali si společnýho života. Takovej ten klasickej kýč, perfektní pár, perfektní domov, smysluplně a naplněně strávený společný čas, dobrá práce, taková ta klasika do který mraky a nepatří. Jeden by jim až záviděl.
Jenže mi víme, že každá dokonalosti je jenom zdánlivá, že každý spokojený pár má svoje kamínky v botách, že za spokojeným vztahem můžou stát hádky a trápení, který se oba snaží jenom přikrýt hezkým ubrusem aby nikdo nic nepoznal. No, a ani tihle dva nejsou výjimkou. Možná právě proto ve svým životě tak vítají náhlou přítomnost poměrně dost okouzlující Gabriely, která do jejich života vnese trochu čerstvej vzduch, nový nápady, elán, vzrušení z něčeho, co v něm doteď nebylo. Jenže každá kratochvíle jednou skončí, žádný povyražení není zadarmo a i velká přátelství mají občas svoje bouřlivější okamžiky. O partnerském vztahu nemluvě, to je kapitola sama pro sebe. No a totéž platí i pro protagosnisty románu Na viděnou, Ovšem kdo komu bude platit, to není tak úplně jednoznačný.
Musím říct, že já osobně sem si poslech hrozně užila. Přiznám se, že sem byla zpočátku trochu na rozpacích, protože...přeci jen člověk s herecky netrénovaným hlasem a jenom nějakou základní průpravou vždycky nemusí být tím ideálním vypravěčem, ale tady hrála Tomáši Rychetskýmu ve prospěch, kromě pár předchozích zkušeností, ještě jedna věc. Sám si příběh napsat a sám si ho i namluvil, takže sám nejlíp věděl jak mají jeho postavy pro posluchače vyznívat, kdy sou naštvaný, zklamaný, veselý, kdy má celý děj gradovat a kdy naopak jen volně plynout. Což mu přidává pár plusovejch bodů. Navíc...díky audioknize se vám vyeliminuje fakt, že v knize jako takové je dost chyb a v každém případě by si zasloužila lepší redakční péči. Hele upřímně, potřebujete ještě další důvody, proč si Na viděnou poslechnout?
Komentáře
Okomentovat