Sny v sobě skrývají i něco, čemu zatím úplně nerozumíme

Život Hanny Oleksijenko je už od jejího dětství spojený se sportem. Věnovala se závodně volnému stylu zápasu a získala titul mistra sportu. Vedle sportu ji ale odjakživa provázela ještě jedna velká láska – knihy. Nejvíce ji vždy přitahovala klasická literatura a historické romány. Vystudovala učitelství tělesné výchovy, později pracovala jako laborantka na veterinární klinice a nějakou dobu byla také podnikatelkou. Každá z těchto životních etap jí něco dala a každá ji někam posunula. Život ale někdy změní směr, aniž bychom si to sami vybrali a tak se v jistou chvíli přestěhovala se do zahraničí, kde začínala úplně od začátku. Našla nové přátele, novou práci i nový domov. Dnes pracuje jako administrativní pracovnice a ve volných chvílích se věnuji své největší vášni – psaní. Právě o její aktuálně chystané knize, která je jakousi sondou do její duše a podvědomí si budeme povídat v dnešním rozhovoru. 

1. Svoji knihu Země snů jste na Pointě označila hlavním štítkem “Diář”. To ale není úplně přesné. Jde totiž o poměrně specifický, dovolím si tvrdit že až atypický text o snech, jejich proměnách i podobách. Mohla byste ho našim čtenářům nějak blíž přiblížit?

Na začátku, když jsem teprve začínala snít o tom, že bych jednou mohla napsat a vydat vlastní knihu, vznikl celý nápad vlastně jako osobní deník. Jedna z mých nejlepších kamarádek mi tehdy doporučila, abych si vedla deník, zapisovala si, co během dne prožívám, a třeba také to, za co jsem vděčná. Znám spoustu lidí, kteří si takové deníky vedou, a tak jsem o tom začala přemýšlet. Nakonec mě napadla trochu jiná myšlenka: Proč bych si nemohla vést svůj vlastní deník, do kterého bych si místo každodenních událostí zapisovala své sny?

Když jsem později svou knihu registrovala na Pointě, nebylo úplně jednoduché vybrat kategorii, která by ji přesně vystihovala. Z nabízených možností mi tehdy připadal nejbližší právě diář, protože celý projekt původně vznikl jako můj osobní záznamník snů.

2. Já sama se sny poměrně dost zabývám. Občas i se svojí terapeutkou nebo u homeopatky, protože se ukazuje kolik z našeho běžného života se do nich promítá a jaký na nás vliv, byť třeba nepřímo. Jako dospívající jsem si i osvojila dovednost lucidního snění, nicméně vzhledem k mé silné náchylnosti k čemukoli návykovému se to v jistou chvílí začalo na mé psychice dost negativně podepisovat. Jaký vy osobně máte ke snům a třeba i jejich ovládání, pokud tak můžeme říkat vztah?

Sama jsem velmi citlivý člověk a spoustu věcí intenzivně vnímám. Neřekla bych ale, že mám ke svým snům nějaký zvlášť velký vztah v tom smyslu, že bych se hned po probuzení snažila zjistit, co znamenají, a hledala odpovědi ve snáři. Tak to u mě nefunguje. Své sny si pamatuji poměrně dobře, ale pokud si je ráno hned nezapíšu, postupně se mi jejich detaily vytrácejí. Zůstávají mi jen krátké obrazy a především pocity, které jsem ve snu prožívala.

Věřím, že velká část snů souvisí s naší psychikou, s tím, co prožíváme v běžném životě, ať už jde o hezké chvíle, radost a štěstí, nebo naopak stres a těžká období. Upřímně ale přiznám, že když se mi zdá něco nepříjemného, někdy mě také napadne podívat se do snáře. Pokud bych si tam přečetla, že sen znamená něco špatného, sama sobě bych stejně řekla, že to není pravda a že všechno bude v pořádku.

Když jsem byla malá, moje babička mi vždycky říkávala, že když se mi v noci zdá nějaký děsivý sen, mám si hned po probuzení říct nebo pomyslet: „Kam noc, tam i sen.“ Sen tak jednoduše zmizí a nic špatného se nestane. Naopak, pokud se nám zdá něco hezkého, máme tomu co nejvíce věřit. A víte co? Tohle dělám dodnes. Zároveň ale věřím, že sny nejsou jen odrazem naší psychiky a toho, co prožíváme. Možná v sobě skrývají i něco, čemu zatím úplně nerozumíme a co nedokážeme vysvětlit. Sama mám několik snů, po kterých se později něco podobného skutečně stalo i v mém životě. I tyto sny jsou součástí mé knihy.

3. Ona se nabízí i otázka, co vás vedlo k tomu takovou knihu sepsat. Přeci jen to není čistá fantasy, fikční román, ale ani populárně naučná kniha o snech, jejich výkladu, fungování, podstatě… Jak to tedy celé vzniklo?

To je zajímavá otázka… A dodnes vlastně nevím, jak mě to napadlo. Už od dětství jsem snila o tom, že jednou napíšu knihu, a vždycky jsem ráda četla. Ale to, co jsem nakonec napsala, je něco úplně jiného. Je to velmi osobní a intimní záležitost. Své sny mám ráda už od dětství a některé si pamatuji dodnes.

Jak už jsem zmiňovala, původně mi někdo doporučil zapisovat si, co jsem během dne prožila. A tehdy mě napadlo, že kdybych si místo toho zapisovala své sny, mohla bych si navždy uchovat ty nejkrásnější nebo ty, které pro mě mají nějaký zvláštní význam. A tak to celé vzniklo…

Postupně jsem ale zjistila, že tím odhaluji i něco velmi osobního ze svého života. Možná ne přímo svůj osobní život, ale rozhodně něco, co je mi velmi blízké a intimní. Ve snech se mi někdy objevují i lidé, kteří už v mém životě nejsou, například moje babička a dědeček. Když se mi o nich zdá, mám z toho velkou radost. Myslím, že každému z nás se někdy stýská po někom, koho už nemůže mít vedle sebe. A jednou z možností, jak se s takovým člověkem znovu alespoň na chvíli setkat, je právě sen. I proto si chci své sny pamatovat a uchovávat. A někdy si říkám, že kdybych uměla malovat, možná bych místo psaní své sny raději malovala.

4. Není asi třeba zmiňovat, že tohle skutečně není kniha pro každého. Člověk na tenhle svět a v podstatě i vnímání musí být jaksi naladěn, musí být tenhle svět blízký natolik, aby se nesnažil nutně pochopit jeho zákonitosti, ale spíš přistoupit na jeho vlastní pravidla, která nám rozhodně neodhalí všechna a rozhodně ne hned. Pro jakého čtenáře jste tedy Zemi snů psala?

Máte pravdu, kniha o snech není pro každého. Myslím, že je určená především lidem, kteří jsou podobně jako já citliví, vnímají svět kolem sebe trochu intenzivněji a mají rádi nejen fantazii, ale také své vlastní sny. Těm, kteří se na své sny nedívají jen jako na něco, co si hned po probuzení musí vyhledat ve snáři, aby zjistili, co znamenají. Ale vnímají je jako osobní a intimní svět, do kterého máme přístup jen my sami a do kterého za námi nikdo jiný nemůže. Svět, ve kterém se objevují nejen děsivé sny a zvláštní pocity, ale také lidé, které milujeme a kteří pro nás hodně znamenají.

Možná je moje kniha i pro ty, kteří říkají, že něčemu takovému nevěří, ale přesto někdy otevřou internet a začnou hledat, co by jejich sen mohl znamenat. A určitě také pro lidi, které někdy napadlo zapisovat si vlastní sny a uchovávat si je. Protože snový svět je úplně jiný než ten náš každodenní. Ve snech jako by neexistovaly žádné hranice ani pevná pravidla. Můžeme se ocitnout kdekoli, prožít cokoli a někdy zažít něco, co by v běžném životě nebylo možné.

Chtěla bych, aby čtenáři při čtení *Země snů* nemuseli všemu rozumět ani hledat vysvětlení. Aby se jen nechali unášet příběhy a na chvíli vstoupili do světa, který je pokaždé jiný.

5. Musím říct, že mě osobně se moc líbí i obálka, která je ke knize připravena. Řekla bych, že celkem výstižně zobrazuje atmosféru celé knížky. Co ale nějaké vnitřní ilustrace? Můžeme se těšit? Jaká byla celková spolupráce s ilustrátorkou? Přeci jen, tohle jsou pro každou knihu poměrně důležitý aspekty a spolupráce autor-ilustrátor si musí naprosto a plnohodnotně sednout.

Moc Vám děkuji, jsem ráda, že se Vám obálka líbí. Její podobu jsem hledala opravdu dlouho, protože jsem chtěla, aby co nejlépe vystihovala atmosféru celé knihy. Co se týče vnitřních ilustrací, ano, můžeme se na ně těšit! S ilustrátorkou jsme již podepsaly smlouvu a bude se mnou spolupracovat na přípravě ilustrací, které budou součástí knihy. Moc si přeji, aby se jí podařilo zachytit atmosféru mých snů, jejich zvláštnost, tajemství i emoce, které v nich prožívám. Věřím, že ilustrace pomohou čtenářům ještě lépe vstoupit a přiblíží jim jedinečnou atmosféru knihy.

Komentáře