Na začátku, když jsem teprve začínala snít o tom, že bych jednou mohla napsat a vydat vlastní knihu, vznikl celý nápad vlastně jako osobní deník. Jedna z mých nejlepších kamarádek mi tehdy doporučila, abych si vedla deník, zapisovala si, co během dne prožívám, a třeba také to, za co jsem vděčná. Znám spoustu lidí, kteří si takové deníky vedou, a tak jsem o tom začala přemýšlet. Nakonec mě napadla trochu jiná myšlenka: Proč bych si nemohla vést svůj vlastní deník, do kterého bych si místo každodenních událostí zapisovala své sny?
Když jsem později svou knihu registrovala na Pointě, nebylo úplně jednoduché vybrat kategorii, která by ji přesně vystihovala. Z nabízených možností mi tehdy připadal nejbližší právě diář, protože celý projekt původně vznikl jako můj osobní záznamník snů.
Sama jsem velmi citlivý člověk a spoustu věcí intenzivně vnímám. Neřekla bych ale, že mám ke svým snům nějaký zvlášť velký vztah v tom smyslu, že bych se hned po probuzení snažila zjistit, co znamenají, a hledala odpovědi ve snáři. Tak to u mě nefunguje. Své sny si pamatuji poměrně dobře, ale pokud si je ráno hned nezapíšu, postupně se mi jejich detaily vytrácejí. Zůstávají mi jen krátké obrazy a především pocity, které jsem ve snu prožívala.
Věřím, že velká část snů souvisí s naší psychikou, s tím, co prožíváme v běžném životě, ať už jde o hezké chvíle, radost a štěstí, nebo naopak stres a těžká období. Upřímně ale přiznám, že když se mi zdá něco nepříjemného, někdy mě také napadne podívat se do snáře. Pokud bych si tam přečetla, že sen znamená něco špatného, sama sobě bych stejně řekla, že to není pravda a že všechno bude v pořádku.
Když jsem byla malá, moje babička mi vždycky říkávala, že když se mi v noci zdá nějaký děsivý sen, mám si hned po probuzení říct nebo pomyslet: „Kam noc, tam i sen.“ Sen tak jednoduše zmizí a nic špatného se nestane. Naopak, pokud se nám zdá něco hezkého, máme tomu co nejvíce věřit. A víte co? Tohle dělám dodnes. Zároveň ale věřím, že sny nejsou jen odrazem naší psychiky a toho, co prožíváme. Možná v sobě skrývají i něco, čemu zatím úplně nerozumíme a co nedokážeme vysvětlit. Sama mám několik snů, po kterých se později něco podobného skutečně stalo i v mém životě. I tyto sny jsou součástí mé knihy.
To je zajímavá otázka… A dodnes vlastně nevím, jak mě to napadlo. Už od dětství jsem snila o tom, že jednou napíšu knihu, a vždycky jsem ráda četla. Ale to, co jsem nakonec napsala, je něco úplně jiného. Je to velmi osobní a intimní záležitost. Své sny mám ráda už od dětství a některé si pamatuji dodnes.
Jak už jsem zmiňovala, původně mi někdo doporučil zapisovat si, co jsem během dne prožila. A tehdy mě napadlo, že kdybych si místo toho zapisovala své sny, mohla bych si navždy uchovat ty nejkrásnější nebo ty, které pro mě mají nějaký zvláštní význam. A tak to celé vzniklo…
Postupně jsem ale zjistila, že tím odhaluji i něco velmi osobního ze svého života. Možná ne přímo svůj osobní život, ale rozhodně něco, co je mi velmi blízké a intimní. Ve snech se mi někdy objevují i lidé, kteří už v mém životě nejsou, například moje babička a dědeček. Když se mi o nich zdá, mám z toho velkou radost. Myslím, že každému z nás se někdy stýská po někom, koho už nemůže mít vedle sebe. A jednou z možností, jak se s takovým člověkem znovu alespoň na chvíli setkat, je právě sen. I proto si chci své sny pamatovat a uchovávat. A někdy si říkám, že kdybych uměla malovat, možná bych místo psaní své sny raději malovala.
Máte pravdu, kniha o snech není pro každého. Myslím, že je určená především lidem, kteří jsou podobně jako já citliví, vnímají svět kolem sebe trochu intenzivněji a mají rádi nejen fantazii, ale také své vlastní sny. Těm, kteří se na své sny nedívají jen jako na něco, co si hned po probuzení musí vyhledat ve snáři, aby zjistili, co znamenají. Ale vnímají je jako osobní a intimní svět, do kterého máme přístup jen my sami a do kterého za námi nikdo jiný nemůže. Svět, ve kterém se objevují nejen děsivé sny a zvláštní pocity, ale také lidé, které milujeme a kteří pro nás hodně znamenají.
Možná je moje kniha i pro ty, kteří říkají, že něčemu takovému nevěří, ale přesto někdy otevřou internet a začnou hledat, co by jejich sen mohl znamenat. A určitě také pro lidi, které někdy napadlo zapisovat si vlastní sny a uchovávat si je. Protože snový svět je úplně jiný než ten náš každodenní. Ve snech jako by neexistovaly žádné hranice ani pevná pravidla. Můžeme se ocitnout kdekoli, prožít cokoli a někdy zažít něco, co by v běžném životě nebylo možné.
Chtěla bych, aby čtenáři při čtení *Země snů* nemuseli všemu rozumět ani hledat vysvětlení. Aby se jen nechali unášet příběhy a na chvíli vstoupili do světa, který je pokaždé jiný.
Komentáře
Okomentovat