Jaký byl Říjen 2024?

Upřímně? Říjen byla, pravděpodobně, jeden z nejhnusnějších měsíců letošního roku. Na to, že se měl stát tím nejbáječnějším, to fakt brutálně nevyšlo. Původně by tenhle měsíc byl hodně o kultuře, na to už jste na mě zvyklí. Určitě bych psala o koncertě Nicka Cavea, který byl teď v Praze a jak můžu soudit z videí a stoties, co jsem viděla, tak byl opět naprosto bravurní, vyrazila bych na Hororcon, na autorská čtení a besedy k nám do Jednoty a do knihovny a rozhodně bych nechyběla ani na knižních křtech v Praze a Knize Brno. Navíc by mi všechny tyhle akce i hezky vyšly se směnama v práci a staly by se tak velmi přístupnými.

No, ve finále jsme se doma rozhodli, už někdy během září, zkusit v letošním roce ještě jeden transfer. Ono šlo totiž o to, že první požadavek pojišťovně mi v tomhle směru platí ještě do poloviny listopadu a tak jsem si říkala, že když nám štěstí nepřineslo léto, kdy se embryo ani pořádně nezahnízdilo, mohl by být podzim šťastnějším obdobím. Takže sem najela na nový kolotoč léčby, hormonů, brala sem asi 10 léků za den - a to fakt nekecám, počítala sem to - a připravovala se i psychicky na KET (kryoembriotransfer, tedy transfer zmraženého embrya).

Ale ať nežeru, stihla jsem kino, vyrazila jsem na Amerikánku, protože divadelní verze mi utekla a po přečtení knížky sem byla hodně zvědavá na filmové zpracování - o tom, jak se mi líbilo tu máte už i vydaný článek, takže kdo neviděl, má možnost. Stihla sem i další besedu v Jednotě z cyklu Buď dobrej, která byl tentokrát zaměřená na duševní zdraví queer lidí v návaznosti na to, jak je vnímají heterosexuálové a vlastně i tak trochu na duševní zdraví právě té skupiny lidí, která se homosexuály, bisexuály a dalšími lidmy s "odlišnou" sexuální preferencí nebo genderovou indetitou - záznam z téhle besedy máte zveřejněný v podcastu, takže pokud vás tohle téma zajímá, určitě doporučuju si pustit. S besedujícím, Martinem Pitoňákem, navíc plánujeme i společný stream právě o tomhle tématu a taky o jeho projektech, které se tímto zabývají. Takže jo, nějaký akce byly, to zas nemůžu říct, že ne. No a na poslední netěhotenský flám sem si vyrazila s mým skvělým kámošek do naší milovaný pajzlový putiky U lva, kam chodíme moc rádi na pivko a kvalitní muziku.

No a potransferu, o kterém vám víc napíšu v jiném příspěvku, mě čekalo čtrnáct dní, minimálně, hezky v
teple v peřinách, s knížkama, filmama a seriálama. Skvělý bylo, že právě v říjnu probíhala na instagramu taková menší čtecí výzva, kdy se četly knihy z produkce Nakladatelství Golden Dog - z tohohle čtení pro vás chystám samostatný vlog, kde vám všechny knížky představím, řeknu, jak se mi líbily a třeba vás na některou navnadím. Tuhle akci navíc přetahujeme i do listopadu, což původně nebylo v plánu, ale rozhodně toho nelitujeme, řekla bych. Takže vlog bude delší a doufám, že i bohatší, než bylo původně myšleno.

Jooo a fakt velká pozitivní věc, která mi ještě nějakou dobu bude dělat velkou radost. Pamatujete na můj instagramovej stream s českým detektivkářem Antonínem Mazáčem? Jestli ne, tak ho máte k dispozici i na youtube, takže pokud hledáte inspiraci třeba i na nějaký dárek nebo jen tak pro sebe tak mrkněte. Mimo jiné sme se bavili i o tom, že se jeho knížky nedočkaly audioknižního zpracování, což mi tenkrát přišlo jako velká škoda. No a osud nebo kdo si s tím pohrál po svém a v návaznosti na tuhle mojí připomínku došlo ke vzájemné spolupráci Vydavatelství Kanopa a právě Tondou a světlo světa tak spatřila jeho první kniha. Letargii už si můžete pořídit třeba právě na webu Kanopy - navíc můžete využít kód WENDY15 a budete na ní, případně na cokoli jiného, co vás z jejich produkce zaujme, slevu 15%. Eventuálně koukněte i na Audiolibrix nebo jinou platformu, která vám na poslech audioknih vyhovuje. Z tohohle mám každopádně obrovskou radost, protože se zase ukázalo, že to, co tu vytvářím má fakt nějakej smysl a dopad a na chvilku mě zbavilo pochybností, který občas mám. No...aspoň nějaký kolektivní dítě se mi letos povedlo. :) Navíc sem měla možnost udělat i rozhovor s předčítačem Letargie, hercem a dabérem Martinem Sobotkou, což byla už jen taková příjemná třešnička na dortu, který si fakt vychutnávám.

Jak ste určitě z prvního odstavce pochopili, transfer nám opět nevyšel. O miminko sem navíc přišla už v době, kdy sem měla potvrzené těhotenství nejen z testu, ale i z krevních odběrů od mé gynekoložky, takže o to horší a bolavější to celé bylo. Tohle ovšem patří do jiné rubriky, takže blíž se tomu pověnuju jindy. Teď mám ještě týden oddechový čas, abych se dala trošku do pořádku - fyzicky i psychicky - a pak mě čeká návrat do práce, kde si "užiju" ten správný vánoční masakr a blázinec, který asi nikdy plnohodnotně nepochopím. Co na tom vyšilování kvůli dárkům všichni máte, lidi? No nic, čas tenhle článek ukončit. Moc všem díky za podporu. Ste skvělí. :)