Teď jsem měla týden dovolenou a vzhledem k tomu, že dřu v práci jak kůň a do toho, píšu, fotím a tak, řekla jsem si, že si udělám radost. A protože jsem už zhruba půl roku měla v hlavě nápad na nový tetování, napsala jsem do studia u nás v Táboře a domluvila si schůzku. Ujal se mě úplně skvělej tatér Jerry, kterej ten můj nápad a vzor doved k totální dokonalosti, přesně pochopil, jak by to mělo vyznít a vypadat a navíc ponechal dostatek prostoru pro jeho rozšíření, což byl plán od začátku. Plán, který průběžně hodlám uskutečňovat. Každopádně…proč to píšu.
Dávala jsem tenhle svůj nápad a provedení na instagram do stories a kromě otázek, který s tímhle tématem vždycky tak nějak vyvstanou, přišla i prosba abych o svých kérkách – protože jich mám s tímhle novým celkem sedm, i když dvě z nich byly dělaný na dvakrát a jen se tak nějak rozšířila (přesto jde o dva propojené motivy, takže proto sedm) – něco sepsala. Docela jsem uvažovala nad tím, jak to pojmout, protože si říkám, že ne každému dá jejich význam smysl, to prostě není účel, všechna ta tetování jsou především pro mě. Taky jsem o nich kdysi natáčela takový menší povídací video, takže, co víc říkat, že jo?, ale tak…co bych pro vás neudělala.
Nechci se tu o tom úplně rozpovídávat a rozebírat každý jednotlivě, to se mi zdá dost zbytečný, ale něco málo vám přeci jen řeknu a případně se ptejte. J Každopádně…první tetování jsem si nechávala dělat, když mi bylo osmnáct. Měla jsem po matuře, bydlela jsem s prarodičema a tenhle námět jsem měla v hlavě docela dlouho, – nutno dodat, že takhle jsem to měla se všema svejma kérkama, dlouho se vymýšlely, ladily se detaily, vždycky chci aby to bylo originální, moje a nějak významový, nechat si vytetovat něco jenom proto, že se mi to líbí nebo něco, co má každej druhej mi zkrátka nedává smysl – takže jsem šetřila, tenkrát už z práce, kdy jsem měla dva různý úvazky a brigádu a nakonec si svůj sen splnila v naivní představě, že je poslední. Tenkrát jsem měla hrozně ráda sérii Stephena Kinga „Temná věž“ – a pořád mám a stále je to jedna z nejdůležitějších knih, který jsem kdy četla – v níž se objevuje poměrně konkrétní a specifická série symbol, která odkazuje na „nenalezeno“ – pro mě věci, kterých nikdy nedosáhnu, které bych si moc přála, ale nikdy je mít nebudu. Právě tyhle symboly se staly mým prvním tetováním, ke kterému časem přibyla ještě růže s dalším specifickým symbolem z téhle série a ostnatým drátem místo trnů. Všechno to za A) souvisí s právě zmíněnou sérií a za B) mají velký specifický a velmi osobní význam pro mě.
Dalším byla taková indická kočička – tu jsme si nechávaly dělat s úplně nejlepší kamarádkou a teď, prozatím poslední je koláž ze dvou motivů z obálek mojí nejoblíbenější české spisovatelky Bianci Bellové jejíž tvorba pro mě hodně znamená. Tak…to bylo něco o motivech a vlastně i tak trošku o tom, proč vznikly a proč jsem si je nechala vytetovat. Chápu, že vám to nemusí dávat smysl, ale to je věc, která mě nechává totálně chladnou.
Ono bylo tetování vždycky nějak spojovaný třeba s náboženstvím, kulturou a tak a je to vlastně krásná myšlenka, které se snažím nějak držet. Jak už jsem psala, nechci si nechat vytetovat jen tak něco, jen tak někde, nevidím důvod, proč bych to měla dělat, protože…co si budem, tohle je na vždycky (jooo jsou metody, jak se nechtěný kérky zbavit, ale když už si ho chci nechat udělat, nechci se za 10 let probudit a říct si: „už se mi to nelíbí, pryč s tím“) a nestojí to úplně malý peníze. Takže by mělo mít váhu a důležitost. Aspoň jak já to vidím, samozřejmě může mít každej jinej přístup a ostatně…tetování je každýho věc, takže co nám do těch našich má kdo co kecat. J
Vlastně moc nevím, co bych vám ještě napsala – co jsem si tak všimla, tak vás spíš hodně zajímá to, co kde mám a to jsem vám zodpověděla, takže…zajímá vás něco konkrétního? A ne, nebolí to. Aspoň mě ne, ale já mám od vždycky docela dost posunutej práh bolesti, takže těžko soudit, tohle je zase strašně individuální věc – jako jo, je to drobet nepříjemný, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Navíc…pokud tetování, piercing nebo cokoli podobnýho chci, musím počítat s tím, že to nějakým způsobem pocítím, řekla bych.
Nakonec snad jen jedna věc. Nelituju ani jednoho toho obrázku, za všema si stojím – ať už za významem nebo za jejich podobou – a jsem ráda, že jsem do nich šla. Každé z nich symbolizuje něco důležitého, něco specifického nebo speciálního, co chci mít takhle ztvárněný, připomínat si to, něco tím světu ukázat a sdělit. Můžete to odsoudit, – a jo i s tím se setkávám a věřím tomu, že to potkalo každýho, kdo má nějaký větší nebo výraznější kérku a ne jen třeba něco malinkýho za uchem – nemusí se vám to líbit, (nebo komukoli jinýmu) ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat. A platí to tak o všem, o všech, vždycky.
A co vy a kérky? Máte? Nemáte? Klidně se pochlubte. J
Komentáře
Okomentovat