Už spoustu let tvrdím jednu věc - a čím víc jsem starší a
čím víc nějak najímávám, co se kolem mě děje, tím víc mám dojem, že je to
pravda.
„Svět byl v pořádku, dokud se člověk nezačal srát tam, kam neměl.“
Jasně, dá se na to spoustou věcí oponovat a některé budou asi i pravdivé, ale
vesměs na tom prostě něco je. To se úplně popřít nedá, řekla. A důkazů je na to
hnedka několik. Ono totiž kolonizování a sraní se tam, kde nemáme co dělat,
dohromady nic dobrýho nepřináší. A myslím to takhle…voda je ryb, nebe ptáků,
země lidí a zbylých zvířat. Kdyby měl člověk co pohledávat ve vzduchu, dostal
by křídla, pokud by se měl umět potápět, dostal by žábry – nedostal ani jedno a
asi to tak má být. Stejně tak jsou rozděleny světadíly – Afrika patří černým,
Amerika byla indiánů, sever Eskymáků a o zbytek Světa se dělíme my ostatní. A
taky to má nějaký důvod. No a pak si člověk řek, že je mu jeho země malá a že by
bylo fajn vypravit se jinam. Takže se vydal k břehům Ameriky a Afriky,
řek, že je obývá národ hloupý, primitivní a nehodný pojmenování „člověk“,
podrobil si je, zotročil a zabral násilím jejich území a zemi, kterou
prachsprostě zplanýroval. A tak zanikly krásné civilizace, kultura…A i když je skvělý, že se tahle témata čím dál tím víc dostávají do
knížek, neměli bychom o nich jen číst, ale taky se pokusit s tím něco udělat. Když už ne pro nás, tak aspoň pro ty, kteří přijdou.
„Podmínky na Edenu
jsou srovnatelné se Zemí, atmosféra má naprosto shodné chemické složení. Po
povrchu se lze pohybovat teoreticky i bez skafandru. Ideální planeta ke
kolonizaci, až na to, že je osídlena civilizací k nám nepřátelsky naladěnou.
Zničení předchozích sond a zmizení Wilkesovy expedice nemůžeme brát na lehkou
váhu. Nevíme, na jaké jsou úrovni, jak jsou vyzbrojeni a jestli už nepodnikají
lety do vesmíru. Proto jsme tu my, mozek expedice, abychom vše zjistili.“
Ukázka, kterou jsem
vám tu právě nasdílela je z právě chystané knížky. Ještě vám o ní napíšu
víc, zase
někdy příště, ale dneska bych o ní chtěla říct jednu důležitou věc.
Kromě toho, že je dobře napsaná a poměrně čtivá, v sobě nese jednu
důležitou věc. Možná jste se už někteří dovtípili vzhledem k úvodu tohohle
článku, ale i tak bych to ráda na pravou míru. To, co jsem na téhle knížce
vážně moc ocenila je ukázka toho, jak člověk přistupuje ke světu, ke své zemi,
k budoucím generacím, k jiným a odlišným národům. Ukazuje dopad
našeho jednání a Planetu, otvírá opět téma kolonizace, – tentokrát celých
planet místo malých zemí a států – podrobení si nebo úplné vyhlazení jiných
civilizací a národů ve svůj prospěch a získávání nových zdrojů, když jsme o ty,
co nám byly dány, vlastní neuvážeností vyčerpaly. A to je obrovský benefit
tohohle díla a já jsem moc ráda, že vám jeho ukázky můžu přenést do textu,
který se mi v hlavě rodí už nějakou dobu a pořád mu něco chybělo. Tohle je
totiž věc, která mě na lidstvu strašně sere. Že si neváží toho co má a myslí
si, že ono jediné je tím jedinečným, nejinteligentnějším a nejhodnotnějším
organismem světa – a došlo vám, že tohle je primárně případ bílé rasy?
„Naše sondy zde
objevily edenské město, kde se zdržují poslední zbytky civilizace, která nám
vzdoruje. Pokud zničíme to místo, otevřeme bránu k přežití našeho rodu. Domníval
se, že pro lidstvo začne nová kapitola, ale Federace si hledí jenom svého
zisku, dobývá celý vesmír a na menší detaily, jako je kvetoucí svět, nehledí.
Jede přes mrtvoly.“
Řekla bych, že i druhá
ukázka je celkem všeříkající a jen potvrzuje to, co jsem už psala. Zničit něco
jenom proto, že to pro mě znamená nějaké posílení moci, nové území, suroviny a
další věci je zkrátka a dobře největší kokotina světa. Jasně, když si vezmeme,
že třeba zámořské výpravy a další historické a vlastně i současné události
přinesly pro národy nějaká pozitiva, člověka asi tolik nebolí to špatné, co je
s právě s těmi pozitivy spojeno. Ale…je třeba si říct, jestli ta oběť
kvůli novým objevům – objevení nových živočišných nebo i rostlinných druhů a
jejich případný dovoz a fakt, že jsme si tak obohatili nejen znalosti o světě,
ale i jídelníček, za to opravdu stojí a vůbec kdy stáli. Za mě osobně úplně ne.
Jasně libujem si, vzděláváme se, cestujeme, je nám toto všechno umožněno, navíc
poměrně pohodlným způsobem, ale…museli být kvůli tomu brát jiné národy do
otroctví? Museli se k nim kolonisté a objevitelé chovat tak krutě? Bylo to
skutečně nutné? To jsou otázky, které bychom si měli pokládat a které by měly
být součástí vzdělávání, pokud se o té či oné zemi a jejích bohatstvích učíme.
A nestrkat hlavu do písku. Tím ty věci nezmizí.
„James se rozhlédne
kolem, slunce zapadá a na kraj se snáší příjemný podvečer. Rozezpívají se
cikády, spustí koncert H-moll, aby se rozloučili s usínajícím dnem. Ta krása,
ten kouzelný kraj, ty dávno zapomenuté ruiny, to všechno zmizí v propadlišti
času, až kolonizace proběhne naplno, a nikdo si na ně nevzpomene.“
Poslední ukázka a s ní i moje poslední myšlenka je
aspoň trošku pozitivní. Protože a jednoduše…člověk se snad poučil, něco se z historie
naučil. K přírodě, sobě samým, k tomu, co si z přírody bereme,
začínáme – snad – opět přistupovat s vděčností, udržitelností, pokorou. Snažíme
se, alespoň někteří, o co nejčistší chování, o co nejmenší zásah, o co nejmenší
uhlíkovou stopu – všimli jste si třeba, že když za covidu přestala lítat
letadla, měli jsme hned čistší vzduch, krásnější zimu – takovou zimu jak se
sluší a patří – a jasnější nebe? Všimli?
Pokud ano, tak mi jistě dáte za
pravdu. Pokud ne, zkuste se možná více rozhlížet kolem sebe a vážit si toho, co
máme, co si můžeme dopřávat, čím si život můžeme udělat krásnějším, pestřejším,
hodnotnějším. Protože je sice hezký jezdit několikrát – a třeba i jednou – do roka
na exotickou dovolenou, na sociálních sítích i v rodinných albech to
vypadá hezky, ale stejně hezký zážitky – a možná i hezčí – si můžete přivést z míst
tady u nás. Protože žijeme v krásný zemi, na krásný Zemi a jestli si jí
zlikvidujem, tak se sice můžeme vydat hledat jiné planety, jiná místa, jiné
zdroje obživy, ale už to nikdy – a ještě to tu zvýrazním – NIKDY! nebude naše.
Komentáře
Okomentovat