Jsme opravdu tak přístupní, jak se tváříme? Nová kniha Dity Čadiové dost možná odhalí pravdu

LGBT téma je teď v knižním světě – a vlastně nejen v něm – celkem dost výrazným a rezonuje na všech frontách lidského vnímání. Čím dál tím víc proniká nejen na stránky nejrůznějších pro mládež i pro dospělé, ale i do současné politiky a nevyhnulo se ani letošnímu filmovému festivalu o Lidských právech Jeden svět – koho to minulo, tak ke shlédnutí byl film „Šťastný člověk“, kde jeden člen šťastné a fungující rodiny prochází tranzicí. Já osobně aktuálně čtu i knihu s tímto tématem, která knižní blogem a youtubery celkem šokuje svojí otevřeností k užívání drog a alkoholu. Ale o tom až jindy v nějakém videu. Dneska bych se ráda věnovala jiné knížce, kterou jsem četla a která by si v každém případě zasloužila čtenářskou pozornost.

Povídková sbírka „21“ Dity Čadilové se zabývá právě problematikou LGBT+, jejich starostmi, strastmi, životními radostmi i, řekněme, útrapami, které jim současná společnost připravuje svou úzkoprsostí, v některých ohledech i nepřejícností, odtažitostí a v těch nejhorších případech i nesnášenlivostí. Přitom zcela zbytečnou a neopodstatněnou. Osobně zastávám názor, že je přeci úplně jedno, koho člověk miluje, s kým spí, s kým žije – pokud svým jednáním samozřejmě nikomu úmyslně neubližuje, taková pedofilie v pořádku není, na tom se shodneme doufám. Ale to je trošku z jiného balíčku o tom se dneska bavit nebudeme, protože to spolu fakt nesouvisí. I když si někteří „zasvěcenci“ myslí, že ano a nebojí se tuhle svoji pravdu veřejně hlásat. Což je teda vrchol nechutnosti.

Ale zpátky ke knížce. „21“ je moc dobře napsanou knihou plnou upřímnosti a realističnosti, která má rozhodně šanci otevřít oči těm, kteří se rozhodnout jejím příběhům a postavám v nich naslouchat. Jasně, úplně nevěřím moc tomu, že by člověk, který homosexualitu, bisexualitu nebo transgender odsuzoval a považoval je za zvrácené, sáhnul zrovna po knize s takovým tématem, ale přeci jen. Můžeme v to aspoň doufat. Minimálně by si k takovým lidem takové knihy měly, a snad i najdou, nějakým způsobem cestu. Ráda bych tomu věřila. Zvlášť v případě dvacetjedničky, která se opravdu krásně čte, nikomu nic nepodsouvá, nevnucuje…jen velmi příjemným a nenásilným způsobem poukazuje na jedno velké téma a problémy, se kterými se spousta lidí v našem musí den co den potýkat. A to i přesto, že sama autorka nepatří ani do jedné skupiny těch, kterých se tyto problémy týkají.

Dita Čadilová vytvořila velmi jedinečnou knihu, která se navíc odehrává v českém prostředí, což
zrovna v případě LGBT literatury není úplně běžná věc. Když se totiž porozhlédnete po regálech v knihkupectvích, zjistíte, že většina knih s touto tématikou je především ze zahraničního prostředí a od zahraničních autorů, především těch amerických, což se s naší zemí, která přeci jen není vůči homosexuálům tak otevřená a přístupná. O to víc jsou ale autorčiny povídky pro čtenáře čitelnější a v mnoha ohledech i aktuálnější. Reagují na to, co se u nás děje, jak k lidem s odlišnou sexuální orientací, než je ta naše, přistupujeme, jestli se vůči nim jen nepřetvařujeme. A to je primárním a zásadním benefitem celého textu. Protože je sice skvělé takovou literaturu vyhledávat, vzájemně si jí doporučovat a propagovat, ale neměli bychom zapomínat na to, že za velkou louží a klidně i jenom o pár kilometrů dál za našimi hranicemi, je všechno úplně jiné, než u nás.

A PS: S autorkou jsem před časem dělala i rozhovor, kde se o knížce i jejím osobním přístupu k tomuhle tématu dozvíte víc, tak si určitě počtěte. :)